Jedním z nejcennějších děl, které během kalvinistického pleněné katedrály zaniklo, byl deskový oltář s třídílným retáblem znázorňujícím Pannu Marii s Ježíšem na klíně, které se klanějí světice. Autorem oltářního obrazu byl významný německý renesanční malíř Lucas Cranach starší. Podobu oltáře bylo možné částečně zrekonstruovat na základě obrazu korunovace Matyáše II. českým králem z roku 1611, dochovaného ve sbírkách Národního muzea, kde je podoba tohoto oltáře zachycena. Z oltáře se nám ve sbírkách několika galerií a soukromých osob v Praze, Karlsruhe či Mnichově dochovaly i jeho fragmenty – obrazy světic, které byly z triptychu vyřezány, zatímco většina díla včetně obrazu Panny Marie byla pravděpodobně spálena.
Obraz korunovace Matyáše II. dochovaný ve sbírkách Národního muzea
Pokus o rekonstrukci původní podoby oltářního triptychu zpracovaný českou malířkou a restaurátorkou Mgr. Dagmar Hamsíkovou a Jindřichem Noskem ukazuje, jak velká část oltářního obrazu se zachovala. Není bez zajímavosti, že světice byly údajně namalovány jako portréty několika habsburských princezen.
Přibližná rekonstrukce triptychu od Dagmar Hamsíkové a Jindřicha Noska
Král Friedrich, který se považoval za legitimního českého krále, se tehdy zřejmě nechtěl dopustit jakéhokoliv činu, který by mohl být označen za akt proti císaři. Tuto hypotézu potvrzuje i zachování renesančního královského mauzolea v chóru katedrály, vybudovaného vlámským sochařem Alexandrem Collinem, ve kterém je pochován Ferdinand I. Habsburský, Anna Jagellonská a Maxmilián II. Toto nádherné dílo z bílého alpského mramoru se jako jedno z mála dochovalo až do dnešních dnů bez poškození. Královské mauzoleum můžeme vidět zobrazené i na dřevořezbě Kašpara Bechtelera zmíněné v předchozím článku, kde zůstává stranou pozornosti kalvinistů demolujících interiér katedrály. Cenné gotické náhrobky českých přemyslovských knížat a králů v kaplích chórového ochozu již však ušetřeny nebyly; např. soše ležící postavy krále železného a zlatého Přemysla Otakara II. v Saské kapli tak chybí ruce, nos, část plnovousu i koruny.
Světice údajně inspirované habsburskými princeznami
Vyplenění a zneuctění chrámu sv. Víta však hluboce zasáhlo české obyvatelstvo katolického i nekatolického vyznání, neboť i čeští luteráni a další nekatolíci považovali pražskou katedrálu za hlavní svatostánek země. Již v roce 1619 tak dle některých pramenů vzniká označení „zimní král,“ jako by jeho tvůrci nevěřili, že jeho vláda přečká zimu. Další osudy krále Friedricha a jeho ženy Alžbety byly skutečně neblahé. Po porážce vojsk krále Friedricha na Bílé hoře tento panovník postupně ztratil všechny své državy, byl nucen uchýlit se do exilu v nizozemském Haagu a později umírá jako vyhnanec v Mohuči. Sama královna Alžběta, dcera anglického a skotského krále Jakuba I. Stuarta, která se o vyplenění katedrály značnou měrou přičinila a nechala dokonce odstranit i kříž z Karlova mostu, postupně ztratila sympatie českého obyvatelstva a po útěku z Čech žila s králem nějaký čas v jejich novém nizozemském domově. Po vypuknutí anglické revoluce byl v roce 1649 popraven její bratr, anglický král Karel I. a moci v Anglii se posléze ujímá Oliver Cromwell jako lord protektor. Královna Alžběta se narozdíl od krále nakonec dočkala klidu a po návratu Stuartovců na anglický trůn se natrvalo usadila v rodné Anglii a místo posledního odpočinku nalezla v kapli Jindřicha VII. ve Westminsterském opatství ve společnosti svých předků a příbuzných. Až do smrti se podepisovala jako královna česká.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
