Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

V lednu a únoru vzpomínáme zvláště na našeho děkana Antonína Podlahu, jednoho z nejvýraznějších pražských kanovníků a nesmírně činorodého kněze a později biskupa ve 20. století. Dne 22. ledna uplynulo 160 let od jeho narození a 14. února uplyne 93 let od jeho smrti. Tento náš kanovník se zapsal tučným písmem také do dějin české archeologie a památkové péče. Jeho intenzivní a plodná činnost v těchto i dalších oborech ho v roce 1903 přivedla až do České akademie věd a umění, v roce 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a v roce 1904 získal vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice. Místo svého posledního odpočinku pak nalezl v samotné nové arcibiskupské hrobce v severní boční lodi naší katedrály, přestože pražským arcibiskupem nebyl. Slavné vzkříšení tak očekává po boku arcibiskupů Františka Kordače, Karla Kardinála Kašpara, Františka kardinála Tomáška a Miloslava kardinála Vlka.  

Životopis Antonína Podlahy je velmi obsáhlý. Jen na vyjmenování jeho publikací a zásluh by tento článek nestačil. Jeho uspořádání knihovny pražské metropolitní kapituly je zpracováno velmi precizním způsobem a z jeho díla dodnes čerpají čeští památkáři a archeologové. Společně s vyšehradským kanovníkem Eduardem Šittlerem nově uspořádal chrámový poklad v nové Hilbertově klenotnici v severní boční lodi katedrály a účastnil se společně s dalšími odborníky průzkumu našich korunovačních klenotů, které byly vystaveny během svatováclavských slavností roku 1929 v hlavní lodi katedrály. Tehdy pro ně byla zhotovena nová neprůstřelná vitrína podle návrhu architekta Josefa Gočára, která se příležitostně používá k vystavování českých korunovačních klenotů až do dnešních dnů.

 

Mons. Podlaha se Svatováclavskou korunou

 

Zásluhy našeho děkana Podlahy o pražskou katedrálu dokládá také umístění jeho pískovcové busty na triforium v dostavěné novogotické části chrámu, kde nalezneme osobnosti spojené zejména s dostavbou. Vedle českých aristokratů a politiků zde nalezneme busty stavitelů Josefa Krannera, Josefa Mockera i Kamila Hilberta, arcibiskupů Schönborna a Schwarzenberga, kanovníka Michala Pešiny z Čechorodu a právě děkana Antonína Podlahy. Nad ní je umístěna deska s nápisem „Dr. Antonín Podlaha, nar. v Praze r. 1865. R. 1903 stal se metropolitním kanovníkem, r. 1919 generálním vikářem a 1920 světícím biskupem. Vedle povolání kněžského a literární činnosti bohovědné věnoval se pracem historickým a archeologickým. R. 1903 jmenován byl členem České Akademie, r. 1909 členem uměleckého odboru Jednoty pro dostav. hlav. chrámu sv. Víta. Byl předsedou přípravného výboru pro oslavu svatováclavského tisíciletí a dal podnět k tomu, aby k oslavám byl dóm dobudován. R. 1929 v den sv. Václava otevřel dokončený dóm. Zemřel 14. II. 1932.“

 

Portrét Mons. Podlahy

 

V metropolitní kapitule působil Antonín Podlaha již od roku 1903, kdy byl zvolen kanovníkem. Následujícího roku byl instalován a vzápětí se stal kapitulním archivářem a knihovníkem. Za svého děkana ho kapitula zvolila v roce 1930, volba byla potvrzena papežem Piem XI., který ho ustanovil a následně byl slavnostně instalován. Biskupské svěcení přijal v roce 1920, o rok dříve se stává generálním vikářem pražské arcidiecéze.

O Msgre. Antonínu Podlahovi později napsal jeho velký ctitel, kapitulní probošt a další pražský světící biskup Jan Lebeda knihu „Sváteční člověk.“ O jeho významu svědčí také modlitba, jejíž text nalezneme nad jeho hrobem v katedrále:

„Všemohoucí Bože,

oslav mimořádně

svého věrného služebníka biskupa dr. Antonína Podlahu,

abychom získali nového přímluvce a orodovníka

před tváří tvé neskonalé velebnosti.

Skrze Krista, našeho Pána. Amen.“

Na našeho děkana Antonína Podlahu vzpomeneme ve výroční den jeho smrti dne 14. února při mši svaté v 7:00. Kéž ho náš Pán odmění za jeho věrnou službu a přijme ho do svého království!

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Dne 10. dubna pamatuje naše metropolitní kapitula na svého kanovníka a probošta Daniela Josefa Mayera z Mayernu, který se v roce 1732 stal 19. arcibiskupem pražským. V nejvyšším církevním úřadu v našich zemích však setrval pouze jeden rok, protože hned následujícího roku ve věku 77 let zemřel. Přesto se však už jako kanovník metropolitní kapituly významným způsobem podílel na řízení pražské arcidiecéze. Téměř třicet let totiž působil jako generální vikář pražských arcibiskupů Jana Josefa Breunera a Františka Ferdinanda z Khünburgu. Od roku 1711 byl také tajným radou císaře a krále Karla VI., otce naší jediné vládnoucí královny Marie Terezie.

  • Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

    Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

    Ve Svatém týdnu vrcholí čtyřicetidenní období půstu, se kterým se zejména v jeho závěrečné fázi pojí rozjímání o Kristově utrpení a vykupitelské smrti na kříži. Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, kdy byl vítán zástupy jako král a který prožíváme o Květné neděli, otevírá poslední týden Jeho pozemského působení před ukřižováním a slavným vzkříšením.

  • Popeleční středou vstupujeme do postní doby

    Popeleční středou vstupujeme do postní doby

    Ve středu 18. února zahájíme v katedrále při ranní i mimořádné večerní mši svaté slavené pražským arcibiskupem další část liturgického roku. Podobně jako doba adventní to bude doba příprav a očekávání, předcházející slavení největších slavností v liturgickém roce a bude tedy zahalená ve fialové barvě. A podobně, jako jsme 40 dní po Narození Páně slavili svátek Uvedení Páně do chrámu a po čtyřicet dní jsme v katedrále i v jiných chrámech mohli přicházet k jesličkám, čeká nás opět čtyřicetidenní období. Latinsky ho také nazýváme „Tempus quadragesimae“ či jednoslovně „Quadragesima.“ Východní křesťané pro něj používají jméno „Svatá čtyřicátnice.“ Jedná se však tentokrát o dobu ztišení a odříkání.

  • Putování po katedrále 2026

    Putování po katedrále 2026

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která je ve správě Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. Cyklus pokračuje v aktualizované podobě i nadále. 

  • Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

    Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

    Naše chrámy se o Vánocích stávají cílem poutníků, kteří si přicházejí prohlédnout vystavené jesličky. Líbeznou scénu zobrazující Narození Páně, kdy Panna Maria a svatý Josef chovají děťátko, kterému se přicházejí poklonit pastýři, nalezneme prakticky v každém kostele. I v naší katedrále budeme mít opět možnost obdivovat její překrásný betlém zhotovený v I. polovině 20. století Václavem Andresem, který byl v posledních dvou letech péčí metropolitní kapituly zrestaurován a instalován do prostředí inspirovaného architekturou Svaté země. Byla by však škoda zapomenout na další umělecká díla s vánoční tematikou, kterých je v katedrále značné množství.

  • Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

    Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

    Oslavy narození našeho Pána Ježíše Krista jsou pro mnoho obyvatel Prahy i poutnice a poutníky často velkým lákadlem, proč do promrzlé katedrály na sklonku prosince přijít. Jako vždy nabídne vyzdobená katedrála nejen půlnoční mši svatou s naším arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem, ale i setkání u jesliček, zakončení Jubilejního roku nebo uvítání nového kalendářního roku.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení