10. 2. 2025

Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

V lednu a únoru vzpomínáme zvláště na našeho děkana Antonína Podlahu, jednoho z nejvýraznějších pražských kanovníků a nesmírně činorodého kněze a později biskupa ve 20. století. Dne 22. ledna uplynulo 160 let od jeho narození a 14. února uplyne 93 let od jeho smrti. Tento náš kanovník se zapsal tučným písmem také do dějin české archeologie a památkové péče. Jeho intenzivní a plodná činnost v těchto i dalších oborech ho v roce 1903 přivedla až do České akademie věd a umění, v roce 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a v roce 1904 získal vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice. Místo svého posledního odpočinku pak nalezl v samotné nové arcibiskupské hrobce v severní boční lodi naší katedrály, přestože pražským arcibiskupem nebyl. Slavné vzkříšení tak očekává po boku arcibiskupů Františka Kordače, Karla Kardinála Kašpara, Františka kardinála Tomáška a Miloslava kardinála Vlka.

Životopis Antonína Podlahy je velmi obsáhlý. Jen na vyjmenování jeho publikací a zásluh by tento článek nestačil. Jeho uspořádání knihovny pražské metropolitní kapituly je zpracováno velmi precizním způsobem a z jeho díla dodnes čerpají čeští památkáři a archeologové. Společně s vyšehradským kanovníkem Eduardem Šittlerem nově uspořádal chrámový poklad v nové Hilbertově klenotnici v severní boční lodi katedrály a účastnil se společně s dalšími odborníky průzkumu našich korunovačních klenotů, které byly vystaveny během svatováclavských slavností roku 1929 v hlavní lodi katedrály. Tehdy pro ně byla zhotovena nová neprůstřelná vitrína podle návrhu architekta Josefa Gočára, která se příležitostně používá k vystavování českých korunovačních klenotů až do dnešních dnů.

Mons. Podlaha se Svatováclavskou korunou

Zásluhy našeho děkana Podlahy o pražskou katedrálu dokládá také umístění jeho pískovcové busty na triforium v dostavěné novogotické části chrámu, kde nalezneme osobnosti spojené zejména s dostavbou. Vedle českých aristokratů a politiků zde nalezneme busty stavitelů Josefa Krannera, Josefa Mockera i Kamila Hilberta, arcibiskupů Schönborna a Schwarzenberga, kanovníka Michala Pešiny z Čechorodu a právě děkana Antonína Podlahy. Nad ní je umístěna deska s nápisem „Dr. Antonín Podlaha, nar. v Praze r. 1865. R. 1903 stal se metropolitním kanovníkem, r. 1919 generálním vikářem a 1920 světícím biskupem. Vedle povolání kněžského a literární činnosti bohovědné věnoval se pracem historickým a archeologickým. R. 1903 jmenován byl členem České Akademie, r. 1909 členem uměleckého odboru Jednoty pro dostav. hlav. chrámu sv. Víta. Byl předsedou přípravného výboru pro oslavu svatováclavského tisíciletí a dal podnět k tomu, aby k oslavám byl dóm dobudován. R. 1929 v den sv. Václava otevřel dokončený dóm. Zemřel 14. II. 1932.“

Portrét Mons. Podlahy

V metropolitní kapitule působil Antonín Podlaha již od roku 1903, kdy byl zvolen kanovníkem. Následujícího roku byl instalován a vzápětí se stal kapitulním archivářem a knihovníkem. Za svého děkana ho kapitula zvolila v roce 1930, volba byla potvrzena papežem Piem XI., který ho ustanovil a následně byl slavnostně instalován. Biskupské svěcení přijal v roce 1920, o rok dříve se stává generálním vikářem pražské arcidiecéze.

O Msgre. Antonínu Podlahovi později napsal jeho velký ctitel, kapitulní probošt a další pražský světící biskup Jan Lebeda knihu „Sváteční člověk.“ O jeho významu svědčí také modlitba, jejíž text nalezneme nad jeho hrobem v katedrále:

„Všemohoucí Bože,

oslav mimořádně

svého věrného služebníka biskupa dr. Antonína Podlahu,

abychom získali nového přímluvce a orodovníka

před tváří tvé neskonalé velebnosti.

Skrze Krista, našeho Pána. Amen.“

Na našeho děkana Antonína Podlahu vzpomeneme ve výroční den jeho smrti dne 14. února při mši svaté v 7:00. Kéž ho náš Pán odmění za jeho věrnou službu a přijme ho do svého království!

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.