Jan Lebeda pocházel z Prahy, kněžské svěcení přijal ještě před II. světovou válkou v roce 1937 a jeho prvním působištěm byla farnost Kolín. Během války začal působit jako spirituál kněžského semináře a působil v mnoha dalších farnostech na území pražské arcidiecéze. Vyznačoval se mimo jiné láskou k národním patronům, mírnou povahou a básnickým nadáním. Psal básnické sbírky, které většinou vyšly jako bibliofilské tisky, například sbírka Květen, Rozdělov, Setkání a loučení, Kladno – Stará Boleslav. Před nástupem do naší metropolitní kapituly působil 12 let jako člen Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi, v té době se stal také arcibiskupským notářem a čestným konsistorním radou. Členem naší kapituly se stal v roce 1980 a 13.6.1987 se stal jejím proboštem. O rok později pak přijal v naší katedrále biskupské svěcení z rukou Františka kardinála Tomáška. V letech 1986 – 1991 působil také jako generální vikář pražské arcidiecéze, poslední půlrok tento úřad vykonával společně s dalším naším kanovníkem a biskupem Antonínem Liškou. Podle svého přání bylo jeho tělo k poslednímu odpočinku uloženo do hrobu jeho matky v Aldašíně. Na jeho skoromném a nenápadném náhrobku, který vyjadřuje jeho pokornou a tichou povahu, je uveden prostý text „Jan Lebeda a jeho matka zde nalezli svůj klid.“
Mons. Jan Lebeda
Bohumil Kolář pak byl výraznou osobností, statečným a činorodým knězem z řad našich kanovníků, který čelil tvrdému pronásledování komunistickým režimem. Na kněze byl vysvěcen v roce 1948 v Římě. Svoji statečnost naplno projevil již po prvním roce svého působení, kdy se nenechal zastrašit a přečetl pastýřský list „Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky“, který kritizoval poměry nastoleného komunistického režimu. Za to byl souzen již v roce 1949, definitivně odsouzen byl v roce 1952 s jedenáctičlennou skupinou „velezrádců,“ mezi kterými byli i tři kněží: Antonín Bradna, Karel Pilík a právě Bohumil Kolář. Po osmi letech strávených ve valdické věznici byl propuštěn na amnestii, nedostal však státní souhlas a dalších osm let byl nucen pracovat jako skladový dělník. Teprve 1.11.1968 se mohl vrátit do Roudnice nad Labem k výkonu funkce administrátora zdejší farnosti, kde byl v roce 1975 ustanoven farářem. Po sametové revoluci se podílel na obnově církevního života v naší vlasti, vyučoval na katolické teologické fakultě a pět let působil jako spirituál pražského kněžského semináře. Působil i v dalších organizacích a hnutích, velmi ochotně vypomáhal při nedělních bohoslužbách ve farnosti Praha-Sedlec i jinde, kde bylo potřeba, konal přednášky duchovní obnovy a vedl exercicie. Papež Benedikt XVI. ho 16. 1. 2010 jmenoval prelátem Jeho Svatosti. Členem metropolitní kapituly se stal v roce 1992 a působil zde aktivně až do roku 2010. Instalován byl jako canonicus ecclesiastes et ad sanctum Apollinarem decanus; později v kapitule postoupil na místa canonicus senior, canonicus cantor a nakonec canonicus custos. Zemřel 5. listopadu 2015.
Mons. Kolář
Na oba naše kanovníky vzpomeneme při mši svaté v neděli 10. listopadu v 10 hodin.
Text: Ing. Ondřej Stříteský, Foto: KPMK
