5. 11. 2024

Vzpomínáme na výročí úmrtí probošta Jana Lebedy a kanovníka Bohumila Koláře

V úterý 5. listopadu vzpomínáme na dva naše kanovníky, které právě tento den Pán povolal. Uplyne 33 let od smrti probošta metropolitní kapituly Mons. Jana Lebedy, titulárního biskupa novenského a 9 let od smrti Mons. ThLic. Bohumila Koláře, na jehož působení v naší katedrále i v diecézi většina z nás ještě živě pamatuje.

Jan Lebeda pocházel z Prahy, kněžské svěcení přijal ještě před II. světovou válkou v roce 1937 a jeho prvním působištěm byla farnost Kolín. Během války začal působit jako spirituál kněžského semináře a působil v mnoha dalších farnostech na území pražské arcidiecéze. Vyznačoval se mimo jiné láskou k národním patronům, mírnou povahou a básnickým nadáním. Psal básnické sbírky, které většinou vyšly jako bibliofilské tisky, například sbírka Květen, Rozdělov, Setkání a loučení, Kladno – Stará Boleslav. Před nástupem do naší metropolitní kapituly působil 12 let jako člen Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi, v té době se stal také arcibiskupským notářem a čestným konsistorním radou. Členem naší kapituly se stal v roce 1980 a 13.6.1987 se stal jejím proboštem. O rok později pak přijal v naší katedrále biskupské svěcení z rukou Františka kardinála Tomáška. V letech 1986 – 1991 působil také jako generální vikář pražské arcidiecéze, poslední půlrok tento úřad vykonával společně s dalším naším kanovníkem a biskupem Antonínem Liškou. Podle svého přání bylo jeho tělo k poslednímu odpočinku uloženo do hrobu jeho matky v Aldašíně. Na jeho skoromném a nenápadném náhrobku, který vyjadřuje jeho pokornou a tichou povahu, je uveden prostý text „Jan Lebeda a jeho matka zde nalezli svůj klid.“

Mons. Jan Lebeda

Bohumil Kolář pak byl výraznou osobností, statečným a činorodým knězem z řad našich kanovníků, který čelil tvrdému pronásledování komunistickým režimem. Na kněze byl vysvěcen v roce 1948 v Římě. Svoji statečnost naplno projevil již po prvním roce svého působení, kdy se nenechal zastrašit a přečetl pastýřský list „Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky“, který kritizoval poměry nastoleného komunistického režimu. Za to byl souzen již v roce 1949, definitivně odsouzen byl v roce 1952 s jedenáctičlennou skupinou „velezrádců,“ mezi kterými byli i tři kněží: Antonín Bradna, Karel Pilík a právě Bohumil Kolář. Po osmi letech strávených ve valdické věznici byl propuštěn na amnestii, nedostal však státní souhlas a dalších osm let byl nucen pracovat jako skladový dělník. Teprve 1.11.1968 se mohl vrátit do Roudnice nad Labem k výkonu funkce administrátora zdejší farnosti, kde byl v roce 1975 ustanoven farářem. Po sametové revoluci se podílel na obnově církevního života v naší vlasti, vyučoval na katolické teologické fakultě a pět let působil jako spirituál pražského kněžského semináře. Působil i v dalších organizacích a hnutích, velmi ochotně vypomáhal při nedělních bohoslužbách ve farnosti Praha-Sedlec i jinde, kde bylo potřeba, konal přednášky duchovní obnovy a vedl exercicie. Papež Benedikt XVI. ho 16. 1. 2010 jmenoval prelátem Jeho Svatosti. Členem metropolitní kapituly se stal v roce 1992 a působil zde aktivně až do roku 2010. Instalován byl jako canonicus ecclesiastes et ad sanctum Apollinarem decanus; později v kapitule postoupil na místa canonicus senior, canonicus cantor a nakonec canonicus custos. Zemřel 5. listopadu 2015.

Mons. Kolář

Na oba naše kanovníky vzpomeneme při mši svaté v neděli 10. listopadu v 10 hodin.

Text: Ing. Ondřej Stříteský, Foto: KPMK

Aktuality & články

Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.
Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

21. 9. 2026

Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály.
TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

15. 7. 2026

Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.
Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

29. 6. 2026

Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.