27. 3. 2025

Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

V seriálu článků o katedrále a pražském pobytu panovníků ve výslužbě jsme vzpomenuli na několik osobností královské krve, které přišly o trůn prožily na Pražském hradě závěr svého života. Zatímco našeho císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého sesadil z trůnu revoluční rok 1848, parmská vévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská a francouzský král Karel X. Bourbonský přišli na Pražský hrad v důsledku revolučních událostí ve Francii. Velká francouzská revoluce a následné tažení Napoleona Bonaparte do Itálie vyhnaly z Parmy naši královskou princeznu Marii Amálii, pozdější Červencová revoluce v roce 1830 pak sesadila z francouzského trůnu Karla X., švagra její popravené sestry, francouzské královny Marie Antoinetty. Oba prožili na Pražském hradě několik let a na oba nám zůstaly v naší katedrále památky. Velká francouzská revoluce, která devastovala sakrální památky ve Francii i na územích okupovaných francouzskou republikánskou armádou, však do naší katedrály poslala ještě jeden zajímavý artefakt, jehož cesta do Prahy je dodnes zahalená tajemstvím a jako zázrakem unikl zkáze. Jedná se o nádherný relikviář, který je součástí Svatovítského pokladu a jeho kopii můžeme vidět na retáblu oltáře v kapli svaté Anny. Podle místa jeho původu ho nazýváme Trevírským plenářem.

Tento starobylý deskový relikviář je zhotoven z dubového dřeva, pobitého zlatým a pozlaceným stříbrným plechem, posázený je drahými kameny a křišťálovými čočkami, pod nimiž jsou uloženy relikvie. Jde o nádhernou ukázku porýnského zlatnictví románské až raně gotické doby. Plenář slouží k uchování relikvií, mj. ostatků Svatého Kříže. V jeho středu jsou umístěny tři plastiky: Kristus na kříži, Panna Maria a svatý Jan.

Replika plenáře zasazená do oltáře sv. Anny

Plenář byl dle údajů na něm vyhotoven již v roce 1266 pro benediktinské opatství při kostele sv. Martina z Tours v Trevíru, sídelním městě arcibiskupa – říšského kurfiřta, kde byl po staletí uctíván až do konce 18. století. Jeho dramatický příběh se začíná psát právě s vypuknutím výše uvedené Velké francouzské revoluce, která vedle svržení a popravy krále Ludvíka XVI. a královny Marie Antoinetty a následného teroru na francouzském území rozpoutala násilí i za hranicemi Francie. Trevír byl 9. srpna 1794 obsazen francouzskou revoluční armádou a levý břeh Rýna byl připojen k území Francouzské republiky. Trevírský klášter benediktinů byl posléze v roce 1802 zrušen, zbývající duchovní penzionováni, kostel sv. Martina a část kláštera byly zbořeny, inventář rozchvácen. O vzácném plenáři od té doby nevíme nic až do doby, kdy ho v jednom pražském vetešnictví objevil jeden z členů hraběcí rodiny Nostic – Rieneck a rozhodl se ho zakoupit. Jeho cesta z Trevíru do Prahy a osudy během ní zůstávají dodnes záhadou.

Kaple sv. Anny

Nosticové plenář v roce 1846 umístili do své rodové kaple v naší katedrále, kterou byla starobylá arrasovská kaple sv. Anny v chórovém ochozu v sousedství Staré sakristie. Tam si ho všiml svatovítský kanovník Václav Michal Pešina z Čechorodu a požádal rodinu Nosticů, aby plenář věnovala právě katedrále, o jejíž dostavbu a zvelebení se významným způsobem zasloužil. Od té doby je součástí našeho chrámového pokladu. V roce 1870 byl v kapli sv. Anny umístěn do nového novogotického oltáře, kde setrval nepřetržitě až do 50. let 20. století. Pak byl z oltáře střídavě vyjímán a znovu osazován. Dnes je originál plenáře uložen v Hilbertově klenotnici v nové části katedrály a od roku 1998 je v retáblu oltáře v kapli sv. Anny vložena jeho přesná kopie. Tuto kopii můžete zahlédnout pouze z většího odstupu od mřížky v chórovém ochozu. Podívejte se proto na detailnější fotografii této v oltáři vložené kopie, kde můžete obdivovat precizní zlatnické zpracování, výzdobu v podobě smaragdů, safírů, rubínů, topazů, ametystů a karneol, byzantské gemy a již zmíněné křišťálové čočky s relikviemi. Originál plenáře bývá k vidění při mimořádných výstavách Svatovítského pokladu.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.
Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

21. 9. 2026

Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály.
TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

15. 7. 2026

Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.
Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

29. 6. 2026

Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.