Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

V seriálu článků o katedrále a pražském pobytu panovníků ve výslužbě jsme vzpomenuli na několik osobností královské krve, které přišly o trůn prožily na Pražském hradě závěr svého života. Zatímco našeho císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého sesadil z trůnu revoluční rok 1848, parmská vévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská a francouzský král Karel X. Bourbonský přišli na Pražský hrad v důsledku revolučních událostí ve Francii. Velká francouzská revoluce a následné tažení Napoleona Bonaparte do Itálie vyhnaly z Parmy naši královskou princeznu Marii Amálii, pozdější Červencová revoluce v roce 1830 pak sesadila z francouzského trůnu Karla X., švagra její popravené sestry, francouzské královny Marie Antoinetty. Oba prožili na Pražském hradě několik let a na oba nám zůstaly v naší katedrále památky. Velká francouzská revoluce, která devastovala sakrální památky ve Francii i na územích okupovaných francouzskou republikánskou armádou, však do naší katedrály poslala ještě jeden zajímavý artefakt, jehož cesta do Prahy je dodnes zahalená tajemstvím a jako zázrakem unikl zkáze. Jedná se o nádherný relikviář, který je součástí Svatovítského pokladu a jeho kopii můžeme vidět na retáblu oltáře v kapli svaté Anny. Podle místa jeho původu ho nazýváme Trevírským plenářem.

Tento starobylý deskový relikviář je zhotoven z dubového dřeva, pobitého zlatým a pozlaceným stříbrným plechem, posázený je drahými kameny a křišťálovými čočkami, pod nimiž jsou uloženy relikvie. Jde o nádhernou ukázku porýnského zlatnictví románské až raně gotické doby. Plenář slouží k uchování relikvií, mj. ostatků Svatého Kříže. V jeho středu jsou umístěny tři plastiky: Kristus na kříži, Panna Maria a svatý Jan. 

 

Replika plenáře zasazená do oltáře sv. Anny

 

Plenář byl dle údajů na něm vyhotoven již v roce 1266 pro benediktinské opatství při kostele sv. Martina z Tours v Trevíru, sídelním městě arcibiskupa – říšského kurfiřta, kde byl po staletí uctíván až do konce 18. století. Jeho dramatický příběh se začíná psát právě s vypuknutím výše uvedené Velké francouzské revoluce, která vedle svržení a popravy krále Ludvíka XVI. a královny Marie Antoinetty a následného teroru na francouzském území rozpoutala násilí i za hranicemi Francie. Trevír byl 9. srpna 1794 obsazen francouzskou revoluční armádou a levý břeh Rýna byl připojen k území Francouzské republiky. Trevírský klášter benediktinů byl posléze v roce 1802 zrušen, zbývající duchovní penzionováni, kostel sv. Martina a část kláštera byly zbořeny, inventář rozchvácen. O vzácném plenáři od té doby nevíme nic až do doby, kdy ho v jednom pražském vetešnictví objevil jeden z členů hraběcí rodiny Nostic – Rieneck a rozhodl se ho zakoupit. Jeho cesta z Trevíru do Prahy a osudy během ní zůstávají dodnes záhadou.

 

Kaple sv. Anny

 

Nosticové plenář v roce 1846 umístili do své rodové kaple v naší katedrále, kterou byla starobylá arrasovská kaple sv. Anny v chórovém ochozu v sousedství Staré sakristie. Tam si ho všiml svatovítský kanovník Václav Michal Pešina z Čechorodu a požádal rodinu Nosticů, aby plenář věnovala právě katedrále, o jejíž dostavbu a zvelebení se významným způsobem zasloužil. Od té doby je součástí našeho chrámového pokladu. V roce 1870 byl v kapli sv. Anny umístěn do nového novogotického oltáře, kde setrval nepřetržitě až do 50. let 20. století. Pak byl z oltáře střídavě vyjímán a znovu osazován. Dnes je originál plenáře uložen v Hilbertově klenotnici v nové části katedrály a od roku 1998 je v retáblu oltáře v kapli sv. Anny vložena jeho přesná kopie. Tuto kopii můžete zahlédnout pouze z většího odstupu od mřížky v chórovém ochozu. Podívejte se proto na detailnější fotografii této v oltáři vložené kopie, kde můžete obdivovat precizní zlatnické zpracování, výzdobu v podobě smaragdů, safírů, rubínů, topazů, ametystů a karneol, byzantské gemy a již zmíněné křišťálové čočky s relikviemi. Originál plenáře bývá k vidění při mimořádných výstavách Svatovítského pokladu.

                                                                                                                 Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Dne 10. dubna pamatuje naše metropolitní kapitula na svého kanovníka a probošta Daniela Josefa Mayera z Mayernu, který se v roce 1732 stal 19. arcibiskupem pražským. V nejvyšším církevním úřadu v našich zemích však setrval pouze jeden rok, protože hned následujícího roku ve věku 77 let zemřel. Přesto se však už jako kanovník metropolitní kapituly významným způsobem podílel na řízení pražské arcidiecéze. Téměř třicet let totiž působil jako generální vikář pražských arcibiskupů Jana Josefa Breunera a Františka Ferdinanda z Khünburgu. Od roku 1711 byl také tajným radou císaře a krále Karla VI., otce naší jediné vládnoucí královny Marie Terezie.

  • Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

    Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

    Ve Svatém týdnu vrcholí čtyřicetidenní období půstu, se kterým se zejména v jeho závěrečné fázi pojí rozjímání o Kristově utrpení a vykupitelské smrti na kříži. Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, kdy byl vítán zástupy jako král a který prožíváme o Květné neděli, otevírá poslední týden Jeho pozemského působení před ukřižováním a slavným vzkříšením.

  • Popeleční středou vstupujeme do postní doby

    Popeleční středou vstupujeme do postní doby

    Ve středu 18. února zahájíme v katedrále při ranní i mimořádné večerní mši svaté slavené pražským arcibiskupem další část liturgického roku. Podobně jako doba adventní to bude doba příprav a očekávání, předcházející slavení největších slavností v liturgickém roce a bude tedy zahalená ve fialové barvě. A podobně, jako jsme 40 dní po Narození Páně slavili svátek Uvedení Páně do chrámu a po čtyřicet dní jsme v katedrále i v jiných chrámech mohli přicházet k jesličkám, čeká nás opět čtyřicetidenní období. Latinsky ho také nazýváme „Tempus quadragesimae“ či jednoslovně „Quadragesima.“ Východní křesťané pro něj používají jméno „Svatá čtyřicátnice.“ Jedná se však tentokrát o dobu ztišení a odříkání.

  • Putování po katedrále 2026

    Putování po katedrále 2026

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která je ve správě Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. Cyklus pokračuje v aktualizované podobě i nadále. 

  • Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

    Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

    Naše chrámy se o Vánocích stávají cílem poutníků, kteří si přicházejí prohlédnout vystavené jesličky. Líbeznou scénu zobrazující Narození Páně, kdy Panna Maria a svatý Josef chovají děťátko, kterému se přicházejí poklonit pastýři, nalezneme prakticky v každém kostele. I v naší katedrále budeme mít opět možnost obdivovat její překrásný betlém zhotovený v I. polovině 20. století Václavem Andresem, který byl v posledních dvou letech péčí metropolitní kapituly zrestaurován a instalován do prostředí inspirovaného architekturou Svaté země. Byla by však škoda zapomenout na další umělecká díla s vánoční tematikou, kterých je v katedrále značné množství.

  • Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

    Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

    Oslavy narození našeho Pána Ježíše Krista jsou pro mnoho obyvatel Prahy i poutnice a poutníky často velkým lákadlem, proč do promrzlé katedrály na sklonku prosince přijít. Jako vždy nabídne vyzdobená katedrála nejen půlnoční mši svatou s naším arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem, ale i setkání u jesliček, zakončení Jubilejního roku nebo uvítání nového kalendářního roku.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení