24. 12. 2024

Katedrálu ozdobí nově zrestaurovaný betlém

Stejně jako jiné kostely má i naše katedrála svůj betlém, který představuje scénu Narození Páně, pastýře a mudrce z Východu, kteří se přicházejí poklonit narozenému děťátku, ve kterém poznali slíbeného Spasitele. Jedná se o velmi starobylou tradici. První takovou scénu dle evangelia svatého Lukáše měl ve formě živého betlému se souhlasem tehdejšího papeže Honoria III. sestavit v roce 1223 svatý František z Assisi v italském městečku Greccio. S betlémy se v našich chrámech tak setkáváme již více než 800 let.

Současný betlém pražské katedrály je ve srovnání s ostatním vybavením chrámu velmi mladý. Patří však již neodmyslitelně k mobiliáři našeho chrámu, o který pečuje pražská metropolitní kapitula. Vytvořil ho malíř, řezbář a sochař Václav Andres v I. pol. 20. století. Původně na návrhu betlému pracovala prof. Helena Johnová, ten však nebyl realizován.

Scénu narození Pána Ježíše, kterému se přicházejí poklonit pastýři a Tři králové, představuje 24 sádrových a keramických polychromovaných figur. Původní řešení jejich instalace se nedochovalo, a tak návštěvníci katedrály mohli dosud vidět Svatou rodinu buď v jednoduché chýši, nebo v jeskyni ve skále, kterou vytvořil až v roce 1998 ze sádry a polystyrenu velmi známý český sochař Karel Stádník. Po dlouhých letech vystavování vyžadovaly figury i skála odborné vyčištění, doplnění chybějících částí včetně polychromie, celkovou obnovu barevnosti a další zásahy.

V letech 2023 – 2024 byl proto betlém péčí Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze obnoven. Obnovy betlému se ujala zkušená restaurátorka paní Dagmar Lebenhartová ve spolupráci s dcerou Irenou Třískovou, které v roce 2022 společně restaurovaly také betlém a interiér sousedního kostela Všech svatých. Již v loňském roce byly restaurovány figury i skála, letos pak restaurátorky dle vlastního návrhu vyrobily novou instalaci, která je inspirována architekturou samotné Svaté země. Chlév, ve kterém Panna Maria chová narozeného Ježíška, je umístěn na předměstí Betléma. Budovy vynikají precizním zpracováním detailů.

Betlém bude v katedrále vystaven 40 dní od půlnoční mše svaté o slavnosti Narození Páně dne 25. prosince až do svátku Uvedení Páně do chrámu dne 2. února. V ten den si připomeneme událost, kdy po 40 dnech přinesli Panna Maria a svatý Josef malého Ježíše do jeruzalémského chrámu, kde se setkali se starcem Simeonem a prorokyní Annou. Simeon v Ježíši poznal „světlo k osvícení pohanům a k slávě izraelského lidu.“

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Varhany pražské katedrály – III. díl

12. 11. 2026

Pohled na Wohlmutovu kruchtu v severní části transeptu, která sem byla přemístěna přesně před sto lety, zaujme návštěvníka zejména nádhernou barokní varhanní skříní, která se vzpíná do výšky přes třicet metrů až pod klenbu. Velikost nástroje ještě umocňují další prospektové píšťaly v prvním patře kruchty. Návštěvníkům katedrály se tak může zdát, že na Wohlmutově kruchtě stojí vskutku obří nástroj, vybudovaný přes dvě podlaží chrámu. Tím spíše, že barevné řešení varhanní skříně je v prvním patře téměř totožné, kdy světle zelené dřevěné sloupky jsou doplněny matným zlacením a tmavě červenými konturami. Jedná se však o dva samostatné nástroje, navíc z různých historických období. Dlužno dodat, že ty nádherné barokní varhany ve druhém patře kruchty jsou dnes již jen nefunkční kulisou. Hlas varhan zde můžeme posledních sto let slyšet pouze z prvního patra kruchty.
Varhany pražské katedrály – II. díl

11. 11. 2026

Zlomovým rokem pro levobřežní část Prahy, Pražský hrad, katedrálu i její varhany byl rok 1541. V suchých a větrných jarních dnech vypukl v místě dnešního Malostranského náměstí požár, který se postupně rozšířil na celou Malou Stranu a Hradčany a zdevastoval také rozestavěnou katedrálu. Škody na budovách byly obrovské a konkrétně pro katedrálu znamenaly zejména zřícení hlavní lodi, která byla v té době pravděpodobně již téměř dokončená, i rozestavěné severní věže, která již nikdy poté nebyla obnovena a dodnes z ní zbyly pod dlažbou Vikářské ulice pouze základy.
Varhany pražské katedrály – I. díl

4. 11. 2026

Letošní rok se nepochybně zapíše do tisícileté stavební historie naší katedrály významným způsobem. Po řadě let se v ní díky štědrosti velkého množství dárců a úsilí mnoha odborníků naplno rozezněly dlouho očekávané velké varhany na západní kruchtě, které vyrobila firma Gerharda Grenzinga, německého mistra žijícího a působícího ve Španělsku. Již déle než dva měsíce je tak můžeme slyšet nejen při koncertech mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery, ale také při liturgii o nedělích a slavnostech. To je také hlavní účel existence kostelních varhan, aby hrály ke chvále a oslavě našeho nebeského Otce.
O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

3. 11. 2026

V říjnu začal v katedrále nový liturgický cyklus svatovítských hudebních nešpor. Má za cíl propojit hudební projev s bohoslužbou slova. Prvotní nápad vzešel od našeho hudebního ředitele pana Ondřeje Valenty. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek, které poodhalují, co nás vedlo k provedení nového pravidelného liturgického cyklu.
Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.