Velký pátek – hle, jak umírá Spravedlivý!

Velký pátek – hle, jak umírá Spravedlivý!

V postní době jsme zvláště intenzivně obraceli naše srdce k našemu Pánu, který se čtyřicet dní postil na poušti a který rozepjal ruce a dal se přibít na kříž, aby svou smrtí naši smrt přemohl a vykoupil nás pro život věčný. Rozjímali jsme o Kristově smrti při pobožnostech křížové cesty a v našem postním seriálu jsme se seznámili s obrazy Kristova utrpení v naší katedrále. 

Památka Umučení Páně slavená o Velkém pátku je pak vlastním dnem připomínky Kristova odsouzení a ukřižování. Tento den chceme být zvláště intenzivně spojeni s trpícím Kristem, který trpěl a zemřel pro nás a za nás a vzal na sebe naše hříchy a nepravosti. Proto se tento den zvláště intenzivně postíme a v odpoledních hodinách rozjímáme o Kristově smrti během obřadů z této v liturgickém roce ojedinělé, výjimečné a nejvýznamnější památky. Připomínáme si úsilí velekněze Kaifáše o Kristovo odsouzení za každou cenu i snahu římského prefekta Piláta Pontského o propuštění našeho Pána na svobodu, když zbičovaného Krista ukázal davu a zvolal „Ecce, homo!“ („Ejhle, člověk!“) a přesto nakonec naléhání davu podlehl a poslal našeho Spasitele na smrt. V jeho nejtěžší hodině přicházejí mnozí spravedliví, kteří nepatřili k jeho nejbližším učedníkům, dvanácti apoštolům, ale našemu Pánu, jehož podoba byla dle slov proroka Izaiáše nelidsky zohavena, který byl opovržený a opuštěný od lidí, prokázali skutky milosrdenství. Šimon z Cyreny, který Pánu pomohl nést jeho kříž až na Golgotu, Veronika, která se dostala až do jeho blízkosti, aby mu podala roušku na osušení krví zbrocené tváře a nakonec Josef z Arimatie a Nikodém, kteří přicházejí, když bylo všem, aby našemu Pánu prokázali poslední službu lásky a jeho mrtvé tělo sejmuli z kříže, umyli, zavinuli do plátna a uložili do hrobu.

Jakkoliv byla Kristova oběť na kříži ve skutečnosti vítězstvím nad smrtí a naším vysvobozením ze hříchu, byly to velmi těžké hodiny, které náš Pán prožil v bolesti a utrpení, opuštěný, pohaněný, vysmívaný a ponížený. Každý rok na Velký pátek prožíváme tuto bolest s ním a v tento den zůstanou zticha i zvony, varhany a ostatní hudební nástroje a neslavíme tento den mši svatou. Církev se modlí liturgii hodin a odpoledne se věřící setkají v chrámech ke slavení této památky. Jen čtení z Písma svatého, zpěv pašijí podle svatého Jana, přímluvy za všechny stavy, uctívání kříže a následně přijímání Těla Páně a posléze bdění u Božího hrobu jsou části této specifické tiché liturgie, při které zní kající zpěv.

 

Často při obřadech z památky Umučení Páně zaznívá hymnus inspirovaný slovy starozákonního proroka Izaiáše v jeho 57 kapitole: „Ecce, quomodo moritur iustus“ – „Hle, jak umírá Spravedlivý!“

 

„Ecce quomodo moritur justus, et nemo percipit corde: et viri justi tolluntur, et nemo considerat: a facie iniquitatis sublatus est justus. Et erit in pace memoria eius. Tamquam agnus coram tondente se obmutuit, et non aperuit os suum: de angustia, et de judicio sublatus est.“

 

„Hle, jak umírá spravedlivý, a nikdo to srdcem nevnímá. Muže spravedlivé vlečou a nikdo si toho nevšímá, před tváří nepravosti veden jest spravedlivý. A zůstává v pokoji památka jeho. Jako beránek umlká před stříhajícím a neotvírá svá ústa, od mučení a soudu veden jest.“

 

O této památce podivuhodné oběti našeho Pána Ježíše Krista rozjímejme v tichosti nad slovy proroka Izaiáše, který ji takto předpověděl už 7 století před Jeho příchodem na svět a která uslyšíme i v naší katedrále:

 

„…Hospodinu se však zalíbilo zdrtit ho utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny. Proto mu udělím mnohé a s reky rozdělí kořist proto, že sám sebe vydal na smrt, že se dal přičíst ke zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.“

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Slavnost Nejsvětější Trojice v katedrále

    Slavnost Nejsvětější Trojice v katedrále

    Ačkoliv velikonoční doba Sesláním Ducha svatého končí, následuje ještě několik slavností Páně, které jsou na tuto dobu časově navázány a následují v rychlém sledu, takže slavnostní období ještě o několik týdnů prodlužují. Další neděli totiž oslavíme Nejsvětější Trojici, po které následuje ve čtvrtek nádherná slavnost Těla a Krve Páně, takzvané Boží Tělo, spojené s tradičním eucharistickým procesím. Další týden pak v pátek oslavíme slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Všechny tyto slavnosti samozřejmě slavíme bohoslužbami i v naší katedrále.

  • Slavností Seslání Ducha svatého vyvrcholí velikonoční doba

    Slavností Seslání Ducha svatého vyvrcholí velikonoční doba

    V minulém týdnu jsme oslavili slavnost Nanebevstoupení Páně, která každoročně připadá na 40. den po oslavě Pánova slavného vzkříšení. Bylo to další čtyřicetidenní období liturgického roku, protože právě po 40 dní po svém zmrtvýchvstání se Kristus zjevoval svým učedníkům, než s nimi vystoupil na Olivovou horu, kde k nim naposledy promluvil, následně vstoupil vzhůru do nebe a oblak jim ho vzal z očí, jak stojí ve Skutcích apoštolů. Počínaje touto slavností se po dalších devět dní připravujeme během takzvané svatodušní novény na poslední slavnost velikonoční doby, slavnost Seslání Ducha svatého, která letos připadá na neděli 24. května.

  • V neděli vzpomeneme zvláštním způsobem na Josefa kardinála Berana

    V neděli vzpomeneme zvláštním způsobem na Josefa kardinála Berana

    O 7. neděli velikonoční si připomeneme v katedrále důležité výročí. Uplyne přesně 57 let ode dne, kdy náš Pán k sobě povolal 33. arcibiskupa pražského prof. ThDr. Josefa kardinála Berana, statečného Božího služebníka, který obstál v těch nejtěžších obdobích 20. století a zůstal věrný Hospodinu navzdory nacistické i komunistické perzekuci. K Pánu odešel v době svého vynuceného pobytu v exilu v Římě a jako jedinému Čechovi se mu dostalo té pocty, že byl z rozhodnutí papeže Pavla VI. pochován v papežské kryptě těsném sousedství hrobu svatého Petra. V církvi i mimo ni je právem považován za jednu z nejvýraznějších osobností moderních českých dějin, zejména mezi pronásledovanými oběma totalitními režimy. Zvláštním způsobem však na něj pamatujeme právě v naší katedrále.

  • V katedrále oslavíme slavnost svatého Jana Nepomuckého

    V katedrále oslavíme slavnost svatého Jana Nepomuckého

    Druhou významnou květnovou událostí spojenou přímo s naší katedrálou je slavnost svatého Jana Nepomuckého, jednoho z našich hlavních zemských patronů, mučedníka a světce, který je v naší katedrále zvláštním způsobem uctíván, protože právě v ní se nachází jeho hrob. Oslavy začínáme tradičně vigilií slavenou v předvečer slavnosti, se kterou je spojeno následné procesí na Karlův most, kde se zastavíme u místa, kde bylo tělo umučeného světce hozeno přes zábradlí do Vltavy. Na liturgickou slavnost navážou tradičně Svatojánské slavnosti Navalis. Mše svatá slavená pražským arcibiskupem Mons. Stanislavem Přibylem začíná už v 17:30. V den slavnosti pak bude v katedrále sloužena mše svatá u hrobu svatého Jana v 7:00 a v 18:00, tyto mše budou slavit naši kanovníci Dr. Radek Tichý a Mons. Milan Hanuš.

  • Výročí posvěcení katedrály oslavíme s novým pražským arcibiskupem

    Výročí posvěcení katedrály oslavíme s novým pražským arcibiskupem

    Měsíc květen přináší do naší katedrály zvláště bohatý liturgický program. Vrcholí v něm velikonoční doba, ovšem v polovině měsíce slavíme hned dvě slavnosti, které jsou s pražským chrámem svatého Víta přímo spojené. První z nich připadá na 12. května, kdy si připomeneme 97. výročí ode dne, kdy tehdejší děkan metropolitní kapituly a světící biskup, Msgre. ThDr. Jan Nepomuk Sedlák, dokončenou stavbu velechrámu posvětil. Stejně jako jiné kostely tak slaví i naše katedrála své posvícení. Při tom letošním bude hlavním celebrantem večerní liturgie poprvé nový pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl. Tato mše svatá slavená od 18:00 bude také první mší nového arcibiskupa v jeho katedrále od chvíle, kdy zde byl slavnostně uveden do úřadu.

    Pozornému čtenáři jistě neunikne několik zvláštností spojených s touto událostí. Jak to, že byla katedrála posvěcena teprve před 97 lety? A proč byla posvěcena zrovna 12. května?

  • Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Dne 10. dubna pamatuje naše metropolitní kapitula na svého kanovníka a probošta Daniela Josefa Mayera z Mayernu, který se v roce 1732 stal 19. arcibiskupem pražským. V nejvyšším církevním úřadu v našich zemích však setrval pouze jeden rok, protože hned následujícího roku ve věku 77 let zemřel. Přesto se však už jako kanovník metropolitní kapituly významným způsobem podílel na řízení pražské arcidiecéze. Téměř třicet let totiž působil jako generální vikář pražských arcibiskupů Jana Josefa Breunera a Františka Ferdinanda z Khünburgu. Od roku 1711 byl také tajným radou císaře a krále Karla VI., otce naší jediné vládnoucí královny Marie Terezie.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení