I v naší katedrále budeme společně s křesťany po celém světe slavit nejvýznamnější události z dějin spásy, hlavní obřady letošního Svatého týdne prožijeme ještě s naším dosavadním arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem.
Oproti jiným chrámům však v naší katedrále budeme slavit ještě jednu specifickou bohoslužbu, která se slaví pouze v katedrálách a ke které se setkávají všichni kněží dané diecéze. Je to takzvaná Missa chrismatis, mše spojená se svěcením olejů určených k udílení svátostí. Tuto mši slaví kněží diecéze společně se svým biskupem od prvních staletí, v dobách mezi 5. – 8. stoletím se ustálil čas jejího slavení právě na Zelený čtvrtek dopoledne. Ten den má právě pro kněze mimořádný význam, protože právě při Poslední večeři, jejíž památka připadá na Zelený čtvrtek, ustanovil Kristus svátost kněžství, když apoštolům přikázal: „To konejte na mou památku.“ Missu chrismatis lze tak považovat za slavnost kněží, kteří na ni putují do své katedrály, kde také obnovují slib poslušnosti svému biskupovi. V naší katedrále budeme tuto bohoslužbu slavit od 9:30.
Samotnou památku Poslední večeře Páně pak již kněží slaví večer ve svých farnostech. Dosavadní pražský arcibiskup Mons. Jan Graubner, který do převzetí úřadu svým nástupcem vykonává úřad apoštolského administrátora diecéze, bude vést obřady z této památky společně s kanovníky metropolitní kapituly v katedrále od 18:00. Na konci mše svaté bude Nejsvětější svátost oltářní přenesena do kolegiátního kostela Všech Svatých – Getsemanské zahrady. Památku Umučení Páně pak bude Mons. Jan Graubner společně s kapitulou slavit v pátek opět od 18:00.
Velikonoční triduum a s ním celý liturgický rok pak vyvrcholí v sobotu večer. Od 20:30 budeme s Mons. Janem Graubnerem slavit velikonoční vigilii. Po požehnání ohně, zapálení velikonoční svíce, procesí s rozsvícenými svícemi do potemnělého chrámu, starobylém zpěvu Exultet a sedmi starozákonních čteních se katedrála stejně jako ostatní naše chrámy rozzáří velikonoční radostí a opět zazní slavné Gloria. Velikonoční radost z Kristova slavného vzkříšení pak budeme prožívat opět po čtyřicet dní až do slavnosti Nanebevstoupení Páně, po které se budeme devět dní připravovat na Seslání Ducha Svatého.
Ačkoliv Kristovo slavné vzkříšení je samotným vrcholem dějin spásy a liturgického roku, v západní křesťanské ikonografii není tak rozšířené jako zobrazení Kristova utrpení a zejména Jeho smrti na kříži. Mělo to jistě své historické i teologické důvody, jejichž přesné vysvětlení náleží příslušným odborníkům. Patrně za tím stojí více skutečností. Detaily Kristovy smrti a kříži jsou popsány ve všech čtyřech evangeliích, přesná podoba Kristova vzkříšení je více obestřena tajemstvím; apoštolové ho na vlastní oči neviděli, nalezli pouze prázdný hrob a Kristus se jim následně postupně zjevoval. V mnoha chrámech proto můžeme vidět vítězného Krista zobrazeného například jako beránka s praporem, zvykem je také vystavovat sochu vzkříšeného Krista v presbytáři po celou velikonoční dobu.
V naší katedrále najdeme takovou sochu jednak na vrcholu starobylé kazatelny v chóru katedrály, zajímavé nástěnné malby Kristova vzkříšení pak najdeme v kapli svaté Marie Magdaleny poblíž hrobu svatého Jana Nepomuckého. Vyhotovil je v letech 1906 -1907 malíř Zikmund Rudl na náklady kanovníka Františka Xavera Brusáka. Jsou zde vyobrazeny výjevy ze života sv. Marie Magdaleny, zejména pak její setkání se vzkříšeným Kristem a následné setkání s apoštoly, kterým Marie Magdalena tuto radostnou zprávu oznamuje. Další nádhernou a velmi starobylou malbu zobrazující Kristovo vzkříšení můžeme vidět v kapli svatého Václava, kde je vyobrazen celý pašijový cyklus. Pohled na ni však z větší části zakrývá náhrobek svatého Václava.
Všem našim čtenářům přejeme požehnané Velikonoce!
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: Lucie Horníková/Člověk a Víra