17. 4. 2025

15. výročí úmrtí kanovníka a faráře Mons. Miroslava Vágnera

Zelený čtvrtek je zároveň velkou slavností kněží. Ten den totiž náš Pán Ježíš Kristus ustanovil svátost kněžství, když při večeři se svými učedníky pozdvihl chléb a kalich s vínem a řekl: „Toto je moje tělo“ a „Toto je moje krev,“ „Toto je smlouva nová a věčná, to konejte na mou památku!“ Proto se v dopoledních hodinách tradičně setkávají kněží z celé diecéze se svým biskupem v katedrálách, obnovují svůj slib poslušnosti a při slavné mši svaté, které je nazývána Missa chrismatis, jsou posvěceny oleje, užívané při udělování svátostí. I v naší katedrále je pravidelně takováto mše svatá slavena. Letos budeme na Zelený čtvrtek vzpomínat také na jednoho věrného a laskavého Kristova kněze, kanovníka naší pražské metropolitní kapituly a v letech 2001 – 2008 faráře naší katedrály Mons. Miroslava Vágnera. Uplyne totiž přesně 15 let od chvíle, kdy ho náš Pán povolal z tohoto světa. I on se pravidelně účastnil této slavné mše svaté s ostatními kněžími pražské arcidiecéze v naší katedrále a pevně věříme, že pro svou věrnou dlouholetou službu Kristu a Jeho církvi dnes slaví ve společenství Jeho svatých.

Kanovník Miroslav Vágner se narodil 5. července 1927 v Praze. Na kněze byl vysvěcen 23. prosince 1950 a od té doby působil zejména v duchovní správě. Podílel se na správě a později již působil sám jako administrátor či farář mnoha farností. Působil nejprve v Praze v Michli a na Spořilově, později u Matky Boží před Týnem, Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech, u svatého Ignáce a sv. Štěpána na pražském Novém Městě. Od 60. let pak spravoval farnosti mimo Prahu, nejprve v obci Mšec, následně Srbeč, Pozdeň, Divišov, Třebešice, Soběšín a Zdebuzevec. V roce 1984 se vrátil opět do Prahy a spravoval farnosti v centru i na kraji města, když se pak 1.7.1994 stal farářem farnosti u Matky Boží před Týnem na Starém Městě. Zde sloužil dalších 7 let, než byl povolán do naší katedrály jako farář naší katedrální farnosti. Dne 1.7.2001 byl ustanoven do naší farnosti a ke stejnému dni byl jmenován kanovníkem naší metropolitní kapituly. V katedrále pak strávil dalších 7 let, než odešel ve věku 81 let na odpočinek. Jako kanovník však docházel do katedrály nadále až do svého náhlého onemocnění a smrti v roce 2010.

V letech 1990 – 1999 působil také jako odborný asistent na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1990 – 2001 byl okrskovým vikářem I. pražského vikariátu. Kromě toho působil také jako notář kurie a notář interdiecézního církevního soudu. V metropolitní kapitule také vykonával v letech 2003 – 2007 funkci kancléře. Papež Benedikt XVI. ho následně v roce 2008 jmenoval prelátem Jeho Svatosti a kanovník Vágner tak získal titul monsignore.

Na našeho kanovníka a faráře Miroslava vzpomínáme s vděčností, vyprošujeme mu spásu jeho duše, Boží milosrdenství, život věčný a radost ze setkání s naším Pánem!

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Knihovna pražské Metropolitní kapituly

Aktuality & články

Varhany pražské katedrály – III. díl

12. 11. 2026

Pohled na Wohlmutovu kruchtu v severní části transeptu, která sem byla přemístěna přesně před sto lety, zaujme návštěvníka zejména nádhernou barokní varhanní skříní, která se vzpíná do výšky přes třicet metrů až pod klenbu. Velikost nástroje ještě umocňují další prospektové píšťaly v prvním patře kruchty. Návštěvníkům katedrály se tak může zdát, že na Wohlmutově kruchtě stojí vskutku obří nástroj, vybudovaný přes dvě podlaží chrámu. Tím spíše, že barevné řešení varhanní skříně je v prvním patře téměř totožné, kdy světle zelené dřevěné sloupky jsou doplněny matným zlacením a tmavě červenými konturami. Jedná se však o dva samostatné nástroje, navíc z různých historických období. Dlužno dodat, že ty nádherné barokní varhany ve druhém patře kruchty jsou dnes již jen nefunkční kulisou. Hlas varhan zde můžeme posledních sto let slyšet pouze z prvního patra kruchty.
Varhany pražské katedrály – II. díl

11. 11. 2026

Zlomovým rokem pro levobřežní část Prahy, Pražský hrad, katedrálu i její varhany byl rok 1541. V suchých a větrných jarních dnech vypukl v místě dnešního Malostranského náměstí požár, který se postupně rozšířil na celou Malou Stranu a Hradčany a zdevastoval také rozestavěnou katedrálu. Škody na budovách byly obrovské a konkrétně pro katedrálu znamenaly zejména zřícení hlavní lodi, která byla v té době pravděpodobně již téměř dokončená, i rozestavěné severní věže, která již nikdy poté nebyla obnovena a dodnes z ní zbyly pod dlažbou Vikářské ulice pouze základy.
Varhany pražské katedrály – I. díl

4. 11. 2026

Letošní rok se nepochybně zapíše do tisícileté stavební historie naší katedrály významným způsobem. Po řadě let se v ní díky štědrosti velkého množství dárců a úsilí mnoha odborníků naplno rozezněly dlouho očekávané velké varhany na západní kruchtě, které vyrobila firma Gerharda Grenzinga, německého mistra žijícího a působícího ve Španělsku. Již déle než dva měsíce je tak můžeme slyšet nejen při koncertech mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery, ale také při liturgii o nedělích a slavnostech. To je také hlavní účel existence kostelních varhan, aby hrály ke chvále a oslavě našeho nebeského Otce.
O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

3. 11. 2026

V říjnu začal v katedrále nový liturgický cyklus svatovítských hudebních nešpor. Má za cíl propojit hudební projev s bohoslužbou slova. Prvotní nápad vzešel od našeho hudebního ředitele pana Ondřeje Valenty. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek, které poodhalují, co nás vedlo k provedení nového pravidelného liturgického cyklu.
Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.