Jak už název kaple napovídá, jedná se o druhou arcibiskupskou kapli v katedrále. Ta první, nazývaná Stará arcibiskupská kaple, je situována v chórovém ochozu, byla vystavěna již prvním dómským stavitelem Matyášem z Arrasu a sloužila k pohřbívání pražských arcibiskupů až do konce 19. století. Nalezneme v ní krásný novogotický oltář se sochami sv. Vojtěcha a sv. Cyrila a Metoděje, velký sarkofág z červeného mramoru, ve kterém je pochován český kancléř Vratislav z Pernštejna a přímo naproti je postavena velká bronzová socha Bedřicha Celestyna kardinála knížete ze Schwarzenbergu, mistrovské dílo Josefa Václava Myslbeka.
Interiér Nové arcibiskupské kaple
Nová arcibiskupská kaple v dostavěné části katedrály je o poznání skromnější. Přesto zde však nalezneme mimořádně krásné dílo významného českého mistra. Jedná se o okenní vitráž vyrobenou podle návrhu malíře Alfonse Muchy a nese jeho typický rukopis. Jejím ústředním motivem je náš svatý kníže Václav, vyobrazený jako malý chlapec ve společnosti své babičky svaté Ludmily. Okolo nich jsou dále vyobrazeny výjevy ze života svatých Cyrila a Metoděje. Vitráž byla vyrobena na zakázku Vzájemné pojišťovací banky Slavie a osazena byla v roce 1931 sklenářem Janem Veselým. Svůj původní návrh řešení vitráže však musel Mucha upravit, protože vzbudil mnoho pobouření jako příliš pohanský a plný folklorního dekoru. Odsoudil ho i Max Švabinský, který Muchův první návrh přirovnal k malbám na skle na schodištích secesních činžáků. V katedrále Mucha nebyl úplně vítaným umělcem už z toho důvodu, že se netajil svojí příslušností k zednářské lóži.
Muchova vitráž
Muchova vitráž však zaujme i velmi odlišným ztvárněním od vitráží Karla Svolinského, Františka Kysely nebo Maxe Švabinského v sousedních kaplích. Zatímco ostatní umělci v koncipovali vitráže v dostavěné části katedrály jako detailně propracované skleněné mozaiky, Mucha ji vytvořil jako secesní malbu na skle. Ovšem i zcela odlišné pojetí vitráže bylo předmětem kritiky komise, která Muchův návrh posuzovala. Přes obtíže provázející její vznik je dnes jedním z nejobdivovanějších oken v katedrále zejména ze strany zahraničních návštěvníků.
Jednokomorová arcibiskupská hrobka zabírá skoro celý prostor pod kaplí a úroveň její podlahy se nachází v hloubce přibližně 4 metry. Hrobka není přístupná a otevírá se pouze v případě ukládání ostatků zemřelého arcibiskupa. Přesto je její vnitřní prostor ztvárněn velmi důstojně a ve vysoké architektonické kvalitě. Hrobka je zaklenuta klenbou vyzděnou z režných cihel opřených do pískovcových žeber, která vybíhají z kamenosochařsky opracovaných konzol. Místo posledního odpočinku v ní dosud nalezlo pět osob: kapitulní děkan Antonín Podlaha, arcibiskupové František Kordač, Karel kardinál Kašpar, František kardinál Tomášek a Miloslav kardinál Vlk. V této řadě arcibiskupů chybí Josef kardinál Beran, který byl po svém návratu do Prahy uložen do kamenného sarkofágu v nedaleké kapli svaté Anežky.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
