6. 1. 2025

Svatý rok 2025 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha – základní informace, odkazy, bohoslužby

„Spes non confundit“, „naděje neklame“ (Řím 5,5). Právě ve znamení naděje dodává apoštol Pavel odvahu komunitě křesťanů v Římě. Naděje je také hlavním poselstvím nadcházejícího Svatého roku, který papež podle starobylé tradice vyhlašuje každých pětadvacet let. Jubilejní roky se slaví již od roku 1300 a postupem doby se ustanovil pravidelný pořad vždy po 25 letech. Letos bude zahájen otevřením Svaté brány Svatopetrské baziliky na Štědrý den roku 2024. Svatou bránu tohoto chrámu otevírá papež pouze na začátku Svatého roku. Přinášíme základní informace o tom, jak bude Jubileum probíhat v naší katedrále.

Poutě

Zásadním prvkem každého Svatého roku je pouť. Ať už tradičně pěšky nebo některým z moderních dopravních prostředků se vydáváme buď sami nebo ve společenství jiných křesťanů i hledajících na cestu za Pánem do různých poutních kostelů a míst. Papež František píše v bule, která Svatý rok uvedla, že „pěší pouť velmi napomáhá ke znovuobjevení hodnoty ticha, námahy a toho, co je podstatné.“ Svatovítská katedrála je zemským poutním místem, ve kterém se soustředí největší poklad české zbožnosti: ostatky českých zemských patronů, mučedníků pro víru i mnoha svatých a světic. Je tedy skvěle vybavena k tomu, aby se stala „duchovní oázou“, jak píše papež. Metropolitní kapitula ve spolupráci se svou svatovítskou farností proto připravila velkou spoustu příležitostí, jak se na pouť do katedrály vydat.

Známé a klasické jsou velké svátky českých patronů. Zvláště se jedná o čtyři hlavní svaté, kteří jsou s katedrálou spojeni – patrocinní svatý Vít, Václav i Vojtěch a také poněkud pozapomenutý svatý Zikmund, který leží v jedné ze severních kaplí katedrály. Dalšími důležitými světci, které si v katedrále připomínáme i mimořádnými bohoslužbami jsou například svatý Lukáš, svatá Ludmila nebo svatá Anežka. Svátky a slavnosti Páně a Panny Marie jsou též příležitostí se do katedrály vydat a získat tak plnomocné odpustky. Největším souborem bohoslužeb, které byly zařazeny dómskou správou do Svatého roku 2025 je pak cyklus poutních mší svatých Putování po katedrále. Ty jsou slaveny v bočních kaplích katedrály vždy v 07:00. V kalendáři na úvodní stránce webu je poznáte snadno – budou u sebe mít obrázek maskota Svatého roku poutničku Luce. Podobně jako ona, tak se i my často na své cestě za světlem, které září vstříc každému člověku (Jan 1:9), vydáváme skrz déšť a bahno všedních nesnází. Do katedrály můžete samozřejmě vyrazit i mimo oficiální příležitosti. Informace pro poutníky naleznete na stránce Poutní návštěva.

Program bohoslužeb najdete na našem webu zde.

Postavička Luce je maskotem Svatého roku 2025

Odpustky

Jubilejní odpustek je konkrétním projevem Božího milosrdenství, které přesahuje a přetváří hranice lidské spravedlnosti. Odpustek umožňuje osvobodit srdce od břemene hříchu, aby bylo možné v plné svobodě vykonat náležité zadostiučinění. V praktické rovině zahrnuje zkušenost Božího milosrdenství některé duchovní úkony určené papežem. Ti, kdo se kvůli nemoci nebo jiným okolnostem nemohou zúčastnit jubilejní pouti, jsou přesto zváni, aby se zapojili do duchovního putování, které jubilejní rok provází, obětovali utrpení svého každodenního života a účastnili se eucharistické slavnosti. Všichni opravdu kající věřící, kteří nemají zálibu v žádném hříchu a kteří, pohnuti duchem lásky, se v průběhu Svatého roku, očištěni skrze svátost smíření a občerstveni svatým přijímáním, modlí na úmysl Svatého otce, mohou z pokladu církve získat plnomocné odpustky a odpuštění hříchů pro sebe a pro duše v očistci vykonáním některého z následujících skutků:

1) Vykonání zbožné pouti: na některé z jubilejních svatých míst – tam zbožná účast na mši svaté nebo pomazání nemocných, na bohoslužbě slova, liturgii hodin (modlitba se čtením, ranní chvály, nešpory), křížové cestě, modlitbě růžence, hymnu Akathistos…

2) zbožná návštěva svatých míst – kromě výše uvedeného budou moci věřící získat jubilejní odpustky, pokud jednotlivě nebo ve skupinkách zbožně navštíví kterékoli jubilejní místo a stráví tam přiměřeně dlouhou dobu v eucharistické adoraci a rozjímání, které zakončí modlitbou Otče náš, Vyznáním víry v jakékoli povolené formě a vzýváním Panny Marie, Matky Boží, aby v tomto Svatém roce všichni mohli „zakusit blízkost té nejláskyplnější z maminek, která nikdy neopouští své děti“.

V případě katedrály můžete tedy získat odpustek kupříkladu tak, že přijdete v pátek trochu dříve na pravidelnou páteční večerní mši svatou v 18:00, spočinete při pravidelném celodenním výstavu Nejsvětější Svátosti v adoraci, pak se před mší svatou vyzpovídáte, zúčastníte se celé mše svaté včetně svatého přijímání a v následujícím týdnu vykonáte pouť v rámci jedné ze mší cyklu Putování po katedrále. Svátost smíření se v katedrále udílí pravidelně před páteční večerní mší svatou a mezi nedělní mší v 08:30 a 10:00. Je také možné se na vyzpovídání dohodnout s dómským farářem Mons. Milanem Hanušem.

Více o odpustcích v průběhu Svatého roku naleznete zde.

Pár odkazů na závěr

Svatý rok 2025 má v České republice svůj vlastní web, kde se o něm dozvíte mnohem více. Navštivte jej zde.

Česká biskupská konference rozhodla o uspořádání národní poutě českých a moravských diecézí, která se uskuteční s hlavním programem Svatého roku v Římě ve dnech 28.–30. března 2025 s účastí na společném přijetí darů Milostivého léta Páně (Svatého roku). Více naleznete zde.

Putovat mohou i teenagerky a teenageři mezi 12 až 17 lety a to 25.-27. dubna. Více o jejich pouti do Říma zde.

A i mládež mezi 16 až 30 lety je bude následovat na přelomu července a srpna. Více zjistíte zde.

Text: Jan Novák

Schválil: Mons. Milan Hanuš, dómský farář a kanovník Metropolitní kapituly

Použité zdroje a literatura:

https://jubileum2025.cz/index.php
https://www.svetovednymladeze.cz/index.php
https://farnost.kkvys.cz/cs/bohosluzby/a/svaty-rok-2025-v-bazilice-na-vysehrade

Aktuality & články

Ukřižovaný od Františka Bílka zdobí levou loď katedrály

14. 3. 2025

Výrazným, avšak trochu opomíjeným dílem zobrazujícím Kristovo ukřižování je takzvaný Bílkův oltář, umístěný v severní boční lodi katedrály. Jedná se o monumentální secesní dílo, započaté ještě v dobách Rakousko-Uherska a dokončené v době první Československé republiky. Svým osamělým umístěním, kdy vstupuje z boku do prostoru vstupní lodi, je kolemjdoucími spíše míjen a jedná se v podstatě pouze o sochařské dílo, ke slavení mše svaté totiž oltář není uzpůsoben. Na oltářní mense se nachází další plastiky a liturgické knihy (misály) na pultících zde jsou zde umístěny v podobě bronzových sochařských děl. Postava ukřižovaného Krista na retáblu oltáře je však vskutku monumentální. Oltář vznikl na objednávku prezidenta Československé republiky Tomáše G. Masaryka, jak připomíná tabulka na boku oltářní mensy. Prezidentovo jméno však bylo komunistickým režimem z oltáře odstraněno a nebylo již nikdy doplněno. Na tabulce tak se tak dočteme: „Oltář počat roku 1906, roku 1926 ukončen a zakoupen (……….) r. 1927 osazen ve chrámu sv. Víta.“
Putování po katedrále připomene výročí úmrtí Miloslava kardinála Vlka

13. 3. 2025

V březnu nás zavede náš cyklus Putování po katedrále opět do Nové arcibiskupské kaple. Dne 18. března zde vzpomeneme na 35. pražského arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka, kterého náš Pán povolal z tohoto světa po těžké nemoci v roce 2017. V arcibiskupské hrobce pod touto kaplí pak kardinál Vlk nalezl místo svého posledního odpočinku vedle svých předchůdců a vedle našeho kapitulního děkana Msgre. ThDr. Antonína Podlahy.
Poslední český král byl v katedrále korunován před téměř 190 lety

10. 3. 2025

Francouzská královská rodina nedobrovolně opustila Pražský hrad v roce 1835, důvodem ale byla příprava katedrály a hradu na jinou královskou slávu, kvůli které bylo potřeba na hradě provést rozsáhlejší opravy. Začátkem března toho roku totiž ve Vídni zemřel císař a král František I. a na trůn nastoupil jeho syn Ferdinand. Pro svůj zdravotní stav sice nebyl schopen samostatné vlády, korunovační obřady ve svých zemích však podstoupil a hned následující rok měl být v naší katedrále korunován právě králem českým. Na trůnu vydržel až do roku 1848, kdy abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. Poté se uchýlil právě na Pražský hrad, kde se svojí manželkou žil dalších 27 let. Celou třetí čtvrtinu 19. století tak byl Pražský hrad obydlen skutečným císařem a korunovaným českým králem, který se u obyvatel Prahy těšil patřičné úctě, přestože již nevládl. Jeho životě na Pražském hradě a zásluhách o naši katedrálu se bude věnovat poslední článek tohoto seriálu. Za pozornost stojí ale i samotný korunovační obřad, který se odehrál v naší katedrále dne 7. září 1836 a byl dosud poslední českou královskou korunovací v dějinách.
Výjev Kristova utrpení vévodí nejvytíženější katedrální kapli

7. 3. 2025

Příčnou loď naší katedrály ukončuje v severní části pozoruhodná Wohlmutova hudební kruchta. Ta byla zbudována po požáru Malé Strany a Hradčan, který v roce 1541 naši katedrálu vážně poničil. Kruchtu nechal postavit císař a král Ferdinand I. podle návrhu architekta Bonifáce Wohlmuta, který je také autorem renesanční Míčovny Pražského hradu v Královské zahradě. Kruchta uzavírala západní část chóru nedostavěné katedrály až do roku 1926. Poté byla rozebrána a znovu postavena v severní části příčné lodi. Tím došlo k propojení gotického chóru a novogotického trojlodí a interiér katedrály tak dostal dnešní podobu. V přízemní části kruchty, která původně sloužila jako západní vstup do chrámu, tak vznikl volný prostor. Jeho arkáda byla uzavřena dřevěnými výplněmi. Podle návrhu posledního dómského stavitele zde byla zbudována kaple, ve které je dnes umístěn i hlavní svatostánek katedrály, na jehož přítomnost upozorňuje věčné světlo zavěšené před vstupem. V kapli zvané chórová nebo podkruchetní se dnes také pravidelně od pondělí do soboty slouží ranní mše svaté. Kaple je sama o sobě architektonicky zajímavým a historicky cenným prostorem, kterému se budeme věnovat v některém z dalších článků. Dnes se v rámci postního seriálu zaměříme na zajímavý obraz Kristova utrpení, a sice na část pašijového cyklu zobrazenou na oltáři této kaple.
V postní době pamatujeme na toho, který rozepjal ruce a dal se přibít na kříž

6. 3. 2025

Smrtí Pána Ježíše však dějiny spásy nekončí a bez jeho slavného vzkříšení, které následovalo podle Písma svatého o tři dny později a které budeme slavit o Velikonocích, by tato oběť sama o sobě nedávala smysl. Pohled na ukřižovaného Krista také určitě nemá být snad jen soucitným pohledem na člověka, který prošel krutým utrpením a zemřel opuštěný a pohaněný potupnou smrtí. Je to pohled na nový začátek, na oběť samotného Syna Božího, který svou obětí vlastního života smrt pokořil. Pamatujeme při tom na jeho slova, které nám přináší evangelium podle Jana: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.“ Co se odehrávalo bezprostředně poté, co Kristus po zvolání „Dokonáno jest“ vydechl naposledy, patrně nedokážeme lidskými smysly nikdy plně pochopit a je to tajemstvím naší víry. V apoštolském vyznání víry říkáme „ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých.“ O Kristovu vítězství nad smrtí a nad naší smrtelností v okamžiku jeho vlastní smrti nám přináší zprávu také evangelium podle Matouše: „A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili.“
Předposlední francouzský král bydlel na Pražském hradě

6. 3. 2025

V chrámovém pokladu naší katedrály, jehož součástí je velké množství nádherně zdobených relikviářů, pozoruhodných precios a dalších vzácných liturgických předmětů a uměleckých děl, nás na první pohled zaujme krásná a neobvykle velká empírová monstrance ze zlaceného stříbra, která má úctyhodnou výšku 114 cm. Na jejím podstavci je vytepán reliéf znázorňující Poslední večeři Páně, celý podstavec je bohatě zdoben, dřík v podobě anděla nese schránku v podobě oblaků s paprsky. Kolem schránky pro umístění Těla Páně k adoraci jsou čtyři hlavičky andělů, z nichž jeden duje na polnici. Na vrcholku monstrance je kříž. Na podstavci je pak vyryt francouzský nápis ve znění „Le Roi de France, Charles X., Monsieur le Dauphin, Madame la Dauphine, le Duc de Bordeaux et Mademoiselle, A la Cathédrale de Prague, le 22 Mai 1836.“ Tuto nádhernou a neobvykle velikou monstranci totiž věnoval naší katedrále poslední vládnoucí král Francie a Navarry Karel X. z rodu Bourbonů, bratr krále Ludvíka XVI., popraveného během Velké francouzské revoluce. Dnes již málokdo tuší, že tento francouzský panovník po svém svržení během tzv. Červencové revoluce v roce 1830 prožil několik let na Pražském hradě.