Unikátní klenba Chórové kaple katedrály zblízka

Unikátní klenba Chórové kaple katedrály zblízka

V letošním roce se nám naskytla zcela mimořádná příležitost detailně si prohlédnout pozoruhodné klenby naší katedrály zblízka. Metropolitní kapitula a Správa Pražského hradu totiž zahájily společně restaurování Chórové kaple, která je umístěna v přízemní části renesanční Wohlmutovy kruchty v severní části transeptu. Zatímco kapitula převezla do restaurátorských dílen dřevěný mobiliář a uvolnila tak dočasně celý prostor kaple, Správa Pražského hradu ho zaplnila lešením, aby mohlo být provedeno restaurování stěn i kleneb.

 

Architektonicky unikátní empora byla postavena při rekonstrukci chóru po velkém požáru v roce 1541, kdy pod vedením německého stavitele Bonifáce Wohlmuta vzniklo nejen nové zakončení katedrálního chóru na západní straně, ale také provizorní renesanční ukončení nedostavěné Velké jižní věže. To v době vlády královny Marie Terezie nahradil dnešní barokní ochoz s přilbicí dle návrhu dvorního architekta Nicolo Pacassiho, renesanční hudební kruchta se nám však dochovala dodnes, ačkoliv na jiném místě. V roce 1926 totiž byla rozebrána a znovu sestavena ve svém dnešním umístění a tím došlo k propojení gotického chóru katedrály s novogotickým trojlodím. Interiér katedrály ve své dnešní podobě a impozantní velikosti tak existuje teprve 99 let.

 

 

Přesunem kruchty se také částečně změnilo její využití. Z barokních Gartnerových varhan ve 2. patře kruchty zbyla pouhá kulisa v podobě dochované skříně a prospektových píšťal, varhanní pozitiv umístěný v 1. patře kruchty byl nahrazen třímanuálovými romantickými varhanami Josefa Mölzera z Kutné Hory, na které v katedrále hrajeme dnes. Prostor v přízemí kruchty, který dříve sloužil jako západní vstupní předsíň, pak byl uzavřen plnou stěnou a poslední dómský stavitel v něm zřídil kapli, kde je dnes umístěn hlavní svatostánek katedrály a konají se zde pravidelně ranní mše svaté. Nyní je kaple z důvodu plánovaných restaurátorských prací na několik měsíců uzavřena a Nejsvětější svátost oltářní byla dočasně přemístěna do svatostánku ve Svatováclavské kapli, kde sloužíme ranní mše svaté právě po dobu restaurování Chórové kaple.

 

 

Wohlmutova hudební kruchta vznikala v letech 1557 – 1561 a o její realizaci rozhodl sám císař a král Ferdinand I., kterému za záchranu torza naší katedrály po velkém požáru v roce 1541 zvláště vděčíme. Wohlmutův návrh označil za „velmi umný, půvabný a ve všech ohledech vhodný pro kostel.“ Jeho součástí byla také dodnes dochovaná valená klenba Chórové kaple, pokrytá sítí goticky profilovaných žeber, pod kterou je podvěšena další vrstva volných žeber.

Volná žebra jsou však podvěšena pouze zdánlivě. Ve skutečnosti se jedná o samonosnou klenební konstrukci umístěnou pod hlavní klenbou, síť renesančních polychromovaných kamenných oblouků, které jsou částečně opřeny do kamenných stěn a pilířů a částečně ukotveny pomocí vřetenovitých železných kotev. Polychromie těchto žeber je jednoduchá, ornamentální a jedná se o rostlinné motivy na bocích kamenných bloků, které jsou z dálky jen stěží rozpoznatelné. Polychromované jsou také svorníky, které jsou vyzdobeny rostlinnými motivy. Na jednom ze žeber je vysekán letopočet 1926, tedy rok, kdy došlo k přesunu kruchty ze západní části chóru katedrály do transeptu. Kombinace gotických a renesančních prvků je pro Wohlmutovu kruchtu specifická, její celkový výraz je však převážně renesanční a arkády se sloupy s iónskými hlavicemi v 1. patře kruchty zaujmou na první pohled svojí slohovou odlišností.

Zajímavé je také řešení spár mezi jednotlivými bloky klenebních žeber, které jsou vyplněny olovem. Tato technologie se v naší katedrále používala již v dobách Petra Parléře a kameníci ji s úspěchem užívají při restaurování dodnes.

Přinášíme dnes první reportáž z Chórové kaple, kde si můžete prohlédnout zblízka její unikátní klenby. V dalším díle se pak podíváme do restaurátorské dílny, kde již pracujeme na obnově mobiliáře z počátku 20. století, který se po dokončení restaurátorských prací vrátí opět na své místo.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Varhany pražské katedrály – III. díl

    Varhany pražské katedrály – III. díl

    Pohled na Wohlmutovu kruchtu v severní části transeptu, která sem byla přemístěna přesně před sto lety, zaujme návštěvníka zejména nádhernou barokní varhanní skříní, která se vzpíná do výšky přes třicet metrů až pod klenbu. Velikost nástroje ještě umocňují další prospektové píšťaly v prvním patře kruchty. Návštěvníkům katedrály se tak může zdát, že na Wohlmutově kruchtě stojí vskutku obří nástroj, vybudovaný přes dvě podlaží chrámu. Tím spíše, že barevné řešení varhanní skříně je v prvním patře téměř totožné, kdy světle zelené dřevěné sloupky jsou doplněny matným zlacením a tmavě červenými konturami. Jedná se však o dva samostatné nástroje, navíc z různých historických období. Dlužno dodat, že ty nádherné barokní varhany ve druhém patře kruchty jsou dnes již jen nefunkční kulisou. Hlas varhan zde můžeme posledních sto let slyšet pouze z prvního patra kruchty.

  • Varhany pražské katedrály – II. díl

    Varhany pražské katedrály – II. díl

    Zlomovým rokem pro levobřežní část Prahy, Pražský hrad, katedrálu i její varhany byl rok 1541. V suchých a větrných jarních dnech vypukl v místě dnešního Malostranského náměstí požár, který se postupně rozšířil na celou Malou Stranu a Hradčany a zdevastoval také rozestavěnou katedrálu. Škody na budovách byly obrovské a konkrétně pro katedrálu znamenaly zejména zřícení hlavní lodi, která byla v té době pravděpodobně již téměř dokončená, i rozestavěné severní věže, která již nikdy poté nebyla obnovena a dodnes z ní zbyly pod dlažbou Vikářské ulice pouze základy.

  • Varhany pražské katedrály – I. díl

    Varhany pražské katedrály – I. díl

    Letošní rok se nepochybně zapíše do tisícileté stavební historie naší katedrály významným způsobem. Po řadě let se v ní díky štědrosti velkého množství dárců a úsilí mnoha odborníků naplno rozezněly dlouho očekávané velké varhany na západní kruchtě, které vyrobila firma Gerharda Grenzinga, německého mistra žijícího a působícího ve Španělsku. Již déle než dva měsíce je tak můžeme slyšet nejen při koncertech mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery, ale také při liturgii o nedělích a slavnostech. To je také hlavní účel existence kostelních varhan, aby hrály ke chvále a oslavě našeho nebeského Otce.

  • O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    V říjnu začal v katedrále nový liturgický cyklus svatovítských hudebních nešpor. Má za cíl propojit hudební projev s bohoslužbou slova. Prvotní nápad vzešel od našeho hudebního ředitele pana Ondřeje Valenty. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek, které poodhalují, co nás vedlo k provedení nového pravidelného liturgického cyklu.

  • Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení