Pro stříbrné mauzoleum se stalo kritickým zejména období Napoleonských válek. Tehdy čelila Svatá říše římská obrovskému náporu, který nakonec nepřežila. Právě obsazení Porýní, zřízení loutkových států na území říše, Napoleonova korunovace francouzským císařem a postup francouzských vojsk vedl k tomu, že náš císař a král František II. prohlásil rodové državy Habsbursko-Lotrinského rodu v roce 1804 rakouským císařstvím a o dva roky později se zřekl římského císařského titulu. Na samotném území Koruny české proběhla světově známá bitva u Slavkova, kde Napoleonova vojska rozdrtila spojené armády Rakouského císařství a Ruského impéria. Takové válečné neúspěchy pochopitelně značně vyčerpávaly státní pokladnu.
František Pallas de Lauro, kanovník a děkan Metropolitní kapituly
Napoleonské války trvaly až do roku 1815. V roce 1810 proto bylo rozhodnuto o předání stříbrného náhrobku svatého Jana Nepomuckého do státní mincovny. Stovky kilogramů ryzího stříbra (některé odhady hovoří dokonce o šesti tunách) by jistě přinesly do státní pokladny cenné prostředky v tak nelehké době. Likvidací tak významného poutního místa by však reputace císaře, který byl zároveň korunovaným králem českým, nejen v Českém království značně utrpěla. A na to se císaře pokusil upozornit kněz a kanovník naší kapituly František Pallas de Lauro v dopisu, který císaři napsal. Tento kanovník pocházel z uherského rodu Pallasfalva, kanovníkem naší kapituly se stal již v roce 1789 a v letech 1820 – 1823 byl kapitulním děkanem. Jeho žádost císaři byla naštěstí vyslyšena a stříbrné mauzoleum tak zůstalo na svém místě.
Detail stříbrné výzdoby náhrobku
Další ohrožení nejen mauzolea, ale i katedrály jako celku, přinesla II. světová válka. Již v před okupací zbytku Československa hrozil říšský maršál Hermann Göring prezidentu Háchovi vybombardováním Hradčan včetně Pražského hradu. K tomu naštěstí nedošlo, ale pozdější hrozba náletů na okupovanou Prahu ze strany spojenců byla naopak vnímána velmi vážně. Jednota pro dostavbu chrámu sv. Víta, která ve válečných letech v omezenému režimu a s dosazenými německými osobnostmi nadále fungovala, od roku 1942 postupně zastavovala stavební práce a soustředila se na ochranu vzácných uměleckých děl v katedrále, aby je ochránila před případným leteckým útokem na Pražský hrad. Naštěstí se tato opatření ukázala být jen preventivní. Dotkla se však i stříbrného náhrobku svatého Jana Nepomuckého, který byl v roce 1943 celý rozebrán a uložen do románských sklepů Pražského hradu, kde byl společně s mramorovou bustou z náhrobku Leopolda Šlika a stříbrnými bustami zemských patronů z Vlašimské kaple zazděn masivní cihelnou zdí s železnými dveřmi. Samotná křišťálová rakev s ostatky svatého Jana byla uložena do kapitulní knihovny pod Velkou jižní věží. Na mramorový sokl byla provizorně umístěna světcova socha. Ostatní náhrobky a umělecká díla byly obezděny, některé klenby byly provizorně podepřeny a byl posílen systém protipožární ochrany katedrály včetně posílení systému hydrantů a byla zajištěna další protiletecká opatření, na kterých spolupracovala metropolitní kapitula se stavební hutí.
Přestože i centrum Prahy na konci války zasáhlo spojenecké bombardování, katedrála a Pražský hrad zůstaly ušetřeny. Po skončení války tak mohly být veškeré zazdívky a obezdívky odstraněny a nádherné mauzoleum sv. Jana Nepomuckého se vrátilo zpět na své místo v chórovém ochozu katedrály, kde zůstává živým centrem úcty k tomuto celosvětově proslulému světci dodnes.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
