Vlašimská kaple patří v katedrále opět mezi nejstarší, byla vystavěna již prvním dómským stavitelem Matyášem z Arrasu a zasvěcena je sv. Janu Nepomuckému, jehož stříbrný náhrobek je umístěn hned naproti v chórovém ochozu. Bohužel ani této kapli se nevyhnula mnohá neštěstí v průběhu dějin a v 19. století před zahájením rekonstrukce a dostavby chrámu již byla značně zchátralá. Z kaple se nám tak dochovaly prakticky pouze obvodové stěny. Klenba musela být v roce 1874 zbořena a znovu vyzděna z cihel. Stejně jako ostatní Matyášovy kaple byla nově zastřešena moderní železobetonovou skořepinou pokrytou měděným plechem. Na gotickém zdivu jejích obvodových stěn se však dodnes dochovaly pozoruhodné malby ze 14. století. Kapli totiž založil kapitulní probošt, následně druhý pražský arcibiskup a první český kardinál Jan Očko z Vlašimi, který si přál být v ní i pochován a podle kterého kaple nese svůj název. Ten také zadal zhotovení její malířské výzdoby, která zůstala přes všechny pozdější pohromy dochovaná ve velmi dobré kvalitě.
Celkový pohled do kaple
Na východní stěně je zobrazen křest sv. Otýlie, kterou za přítomnosti dalších osob křtí sv. Erhard. Arcibiskup Jan se zde nechal vyobrazit klečící před křtitelnicí, jeho postava je oproti sv. Erhardovi pozoruhodně malá. Podle legendy se sv. Otýlie narodila slepá a po křtu začala vidět. Sám arcibiskup Jan trpěl vadou zraku a později dokonce na jedno oko oslepl, odtud údajně pochází i jeho přízvisko „Očko.“ Pravděpodobně tato skutečnost ho přivedla blíže k této světici, kterou na této nástěnné malbě uctívá.
Křest svaté Otýlie
Arcibiskup se nechal vyobrazit také na protější nástěnné malbě, na které Kristus nese kříž. Jan Očko je zde oděn již do červeného kardinálského oděvu a klečí Pánu Ježíši u nohou. Pod touto malbou se také nachází arcibiskupův hrob. Náhrobek je zhotoven z červeného mramoru, ležící postava arcibiskupa oděného do ornátu s infulí na hlavě byla zhotovena z mramoru bílého a jedná se o jedno z dochovaných sochařských děl parléřovské huti. Nad hrobem jsou na stěně tři polychromované erby, kde nalezneme vedle biskupského znaku olomouckého a arcibiskupského znaku pražského rodový erb pánů z Jenštejna a Vlašimi, tvořený dvěma supími hlavami. Dodnes tento znak používá středočeská obec Jenštejn. Ostatně, třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna byl synovcem Jana Očka z Vlašimi.
Malba Krista nesoucího kříž
Původní okenní vitráže se bohužel nedochovaly v této kapli ani v jiných oknech katedrály. Ty stávající pocházejí až z roku 1871 a na jejich návrhu a zpracování se podíleli dómský stavitel Josef Ondřej Kranner, Karel Vladislav Zap, Petr Maixner a Rudolf Müller.
Vitráže kaple
Pozoruhodný je také oltář, který byl zhotoven až v roce 1918 podle návrhu posledního dómského stavitele Kamila Hilberta. V prosklené pozlacené schránce byly dříve uloženy ostatky sv. Vojtěcha, které byly v roce 2014 přeneseny do Staré arcibiskupské kaple v severní části chórového ochozu, nyní je ve skříňce umístěn právě relikviář sv. Jana Pavla II. Po stranách této skříňky stojí velké stříbrné busty českých patronů sv. Václava, Vojtěcha, Cyrila a Víta, které byly původně umístěné na barokním hlavním oltáři. Můžeme je tak vidět i na obraze poslední české královské korunovace v roce 1836, kdy z rukou arcibiskupa Ondřeje Ankwicze přijímá korunu svatého Václava král Ferdinand V. Barokní hlavní oltář byl později nahrazen současným novogotickým a stříbrné busty světců byly přemístěny právě do Vlašimské kaple, kde je můžeme vidět dodnes.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: Ing. Ondřej Stříteský, Člověk a víra
