Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.

Pražská katedrální škola, jejíž počátky můžeme sledovat již po vzniku pražské diecéze, se zapsala tučným písmem do historie evropského středověkého školství, ačkoliv dnes již zůstala tato slavná historie naší katedrály trochu stranou pozornosti. Jednalo se totiž o věhlasnou školu, která z pražské katedrály učinila jedno z významných středověkých center evropské vzdělanosti. Naše kapitula se k této své tradici dosud hlásí. Druhý služebně nejstarší kanovník v naší kapitule je dodnes tzv. scholastikem, jedním ze čtyř kapitulních prelátů a původně se jednalo defacto o ředitele pražské katedrální školy. Dva z našich kanovníků pak dnes působí v kněžských seminářích v Praze a v Římě, kde pečují o výchovu a vzdělávání budoucích kněží a pražský arcibiskupský seminář naše kapitula podporuje i hmotně. Zatímco kanovník Tomáš Roule je spirituálem Papežské koleje Nepomucenum v Římě, kanovník Radek Tichý je rektorem Arcibiskupského semináře v Praze. Mnoho kanovníků naší kapituly pak o oba semináře pečovalo i v minulosti.

Vznik studia při pražské katedrále je patrně spojen s benediktinským řádem, ze kterého pocházeli první pražští biskupové včetně našeho úplně prvního biskupa Dětmara, člověka velmi moudrého a zbožného. Benediktini kladli zvláště velký důraz na kulturně vzdělávací činnost a první pražští biskupové byli v tomto duchu vychováni. O katedrální školu pak pečovali naši kanovníci a v 11. století se tato škola usídlila v objektu kapitulního domu, který byl přistavěn k románské bazilice svatého Víta. Ta nahradila předchozí románskou rotundu, která byla od vzniku biskupství v roce 973 první pražskou katedrálou. Kapitulní dům měl dispozici jednoduchého kláštera s ambitem, přiléhal k severní fasádě baziliky zasahoval tak až do dnešní Vikářské ulice, jeho podstatná část se však nacházela ještě uvnitř půdorysu současné gotické katedrály. Často je v pramenech nazýván „klášterem kostela pražského,“ ačkoliv se o klášter v pravém slova smyslu nejednalo. Biskup pak sídlil v jednoduchém románském paláci situovaném západně od baziliky, ze kterého se po pozdějších stavebních úpravách vyvinulo dnešní Staré proboštství, které stojí v těsném sousedství dnešního západního průčelí katedrály se dvěma věžemi. Tento soubor románských staveb, kterému dominovala bazilika svatého Víta, plnící již tehdy funkci pražské katedrály, byl nazýván kapitulním okrskem.

Celoevropský význam pražské katedrální školy potvrzuje řada zahraničních studentů i vyučujících, kteří zde působili. Jedním z nejzvučnějších jmen je mistr Hubald z Lutychu, učenec, který už dříve získal mezinárodní věhlas v Paříži. Na naší škole působil již v letech 1008 – 1018. Existenci takové kvalitní a věhlasné školy při pražské katedrále je nutné vnímat také v dobovém kontextu. Vůbec nejstarší univerzita na světě vzniká totiž až v roce 1088 v Bologni, tedy zhruba 100 let po vzniku studia při naši katedrále. Na pražské katedrální studium pak ve 14. století minimálně z části navazuje i vznik Univerzity Karlovy, nejstarší univerzity na sever od Alp a na východ od Paříže. V době, kdy již na naší katedrální škole působili věhlasní zahraniční vyučující, ještě nebyla na českém území ani dostatečně rozvinutá gramotnost.

Sami kanovníci naší kapituly na této škole vyučovali. Vyučující nesli označení „magister“ neboli „mistr.“ S označením „scholastik“ jako správce školy se setkáváme poprvé v roce 1203. Kronikář Kosmas, děkan naší kapituly, pak zmiňuje jako správce školy jistého kanovníka Gervasia, velmi vzdělaného a moudrého muže. Velkého rozkvětu pak dosáhla naše katedrální škola za vlády Přemysla Otakara II. Po vzniku Univerzity Karlovy se pražské katedrální studium stává defacto její součástí.

Škola při pražské katedrále pod vedením scholastika z metropolitní kapituly však fungovala i nadále, kdy už bylo původní katedrální studium defacto včleněno do Univerzity Karlovy, a vyučovala se zde gramatika, logika a rétorika. Po zboření románského areálu, který byl nahrazen dnešní gotickou katedrálou, pak škola působila v místě dnešního Mladotova domu a následně do domu č.p. 41 na západním konci dnešní Vikářské ulice, který dnes už neexistuje. Ustoupil novogotické dostavbě naší katedrály.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

    O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

    Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.  

  • Rok mučednické smrti svatého Václava

    Rok mučednické smrti svatého Václava

    V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.

  • Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

    Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

    Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.

  • Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

    Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

    Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován. 

  • Putování po katedrále 2025/2026

    Putování po katedrále 2025/2026

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která je ve správě Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. Cyklus pokračuje v aktualizované podobě i nadále. 

  • DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

    DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

    Z technických důvodů byla Metropolitní kapitula nucena přistoupit ke zřízení nové facebookové stránky katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Změna byla vynucena nemožností vyřešení externích problémů se správou účtu staré stránky. Stará stránka bude v červenci postupně převedena na novou a na začátku srpna 2025 zcela zrušena. Novou stránku najdete pod tímto odkazem. Budeme rádi, když nám zůstanete věrní i na ní. 

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení