Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.

Toto kulaté výročí děkana Kosmy bude v Praze připomínáno na více místech, zejména se zaměřením na jeho nejznámější literární dílo. Naše metropolitní kapitula si ho bude připomínat především jako svého významného děkana, z jehož díla čerpáme i my poznání rané historie naší katedrály a působnosti jejích kanovníků. Společně s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky proto připravujme vzpomínkový program na 30. září, který bude završen slavením mše svaté v katedrále v 18:00. Tu bude celebrovat nástupce děkana Kosmy v jeho úřadu, současný děkan metropolitní kapituly ICLic. Mgr. Ondřej Pávek.

 

Pozdější vyobrazení Kosmy v lipském rukopise jeho kroniky

 

O životě samotného Kosmy máme jen útržky informací. Nedochovala se ani žádná ikonografie zobrazující jeho podobu a není ani přesně známé datum jeho narození. Více informací máme o době, ve které žil a o souvislostech, ve kterých na naší kapitule působil.

Kosmas zaznamenal ve své kronice i založení románské baziliky, která nahradila původní rotundu zasvěcenou sv. Vítu. Právě od Kosmy se dozvídáme, že malá rotunda, která plnila funkci pražské katedrály a ve které v té době byli pohřbeni již všichni tři světci a hlavní patroni našeho chrámu, nezvládala velký nápor poutníků a v den slavnosti svatého Václava roku 1060 zahájil kníže Spytihněv stavbu baziliky. Tehdy již Kosmas žil a výstavbu svatovítské baziliky poté pozoroval coby student evropsky významné pražské katedrální školy, o které jsme vám již přinesli samostatný článek. Poté na nějaký čas odešel studovat do dalších evropských měst, prokazatelně pak do Lutychu. Není přesně známé, kdy se do Prahy vrátil, aby se zde posléze stal kanovníkem naší kapituly a následně i jejím děkanem. Období jeho zahraničního pobytu odhadují historici podle mezer v jeho kronice a z dalších kusých zmínek.

Děkan Kosmas byl také současníkem našeho významného probošta Marka, kněze proslulého svojí moudrostí a zbožností, který provedl ve své době radikální reformu života kanovníků při pražské katedrále. Do té doby byla totiž nejen pražská kapitula v neutěšeném stavu. Kanovníky při evropských katedrálách se nezřídka stávali laici bez kněžského svěcení a ženatí muži, kteří vedli rodinný život. Prameny dokonce hovoří o vícekrát ženatých kněžích, proti kterým musel zakročit sám papežský legát a některým z nich zakázal navždy přístup k oltáři. Sám děkan Kosmas se zmiňuje o své ženě jménem Božetěcha. Reformou života kanovníků se v letech 1059 a 1063 zabývaly lateránské synody a činnost probošta Marka očividně navazovala právě na ně. Synoda z roku 1059, vedená papežem Mikulášem II., zavedla společný život kanovníků, prosadila celibát a pro život kanovníků byla dokonce zaváděna pravidla podle řehole svatého Augustina.

Děkan Kosmas tak zažíval vskutku revoluční období církevních dějin. Dlužno však dodat, že v jeho době, kdy v našich zemích ještě nebyla rozšířena gramotnost, velká část obyvatelstva vyznávala staré pohanské kulty a český stát se defacto stále ještě formoval, byla právě pražská katedrála a její škola již rozvinutým centrem evropské vzdělanosti.

Pamatujeme s vděčností na našeho děkana a vyprošujeme mu u našeho Pána spásu duše a život věčný.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Člověk a Víra

Aktuality & články

  • Varhany pražské katedrály – III. díl

    Varhany pražské katedrály – III. díl

    Pohled na Wohlmutovu kruchtu v severní části transeptu, která sem byla přemístěna přesně před sto lety, zaujme návštěvníka zejména nádhernou barokní varhanní skříní, která se vzpíná do výšky přes třicet metrů až pod klenbu. Velikost nástroje ještě umocňují další prospektové píšťaly v prvním patře kruchty. Návštěvníkům katedrály se tak může zdát, že na Wohlmutově kruchtě stojí vskutku obří nástroj, vybudovaný přes dvě podlaží chrámu. Tím spíše, že barevné řešení varhanní skříně je v prvním patře téměř totožné, kdy světle zelené dřevěné sloupky jsou doplněny matným zlacením a tmavě červenými konturami. Jedná se však o dva samostatné nástroje, navíc z různých historických období. Dlužno dodat, že ty nádherné barokní varhany ve druhém patře kruchty jsou dnes již jen nefunkční kulisou. Hlas varhan zde můžeme posledních sto let slyšet pouze z prvního patra kruchty.

  • Varhany pražské katedrály – II. díl

    Varhany pražské katedrály – II. díl

    Zlomovým rokem pro levobřežní část Prahy, Pražský hrad, katedrálu i její varhany byl rok 1541. V suchých a větrných jarních dnech vypukl v místě dnešního Malostranského náměstí požár, který se postupně rozšířil na celou Malou Stranu a Hradčany a zdevastoval také rozestavěnou katedrálu. Škody na budovách byly obrovské a konkrétně pro katedrálu znamenaly zejména zřícení hlavní lodi, která byla v té době pravděpodobně již téměř dokončená, i rozestavěné severní věže, která již nikdy poté nebyla obnovena a dodnes z ní zbyly pod dlažbou Vikářské ulice pouze základy.

  • Varhany pražské katedrály – I. díl

    Varhany pražské katedrály – I. díl

    Letošní rok se nepochybně zapíše do tisícileté stavební historie naší katedrály významným způsobem. Po řadě let se v ní díky štědrosti velkého množství dárců a úsilí mnoha odborníků naplno rozezněly dlouho očekávané velké varhany na západní kruchtě, které vyrobila firma Gerharda Grenzinga, německého mistra žijícího a působícího ve Španělsku. Již déle než dva měsíce je tak můžeme slyšet nejen při koncertech mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery, ale také při liturgii o nedělích a slavnostech. To je také hlavní účel existence kostelních varhan, aby hrály ke chvále a oslavě našeho nebeského Otce.

  • O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    V říjnu začal v katedrále nový liturgický cyklus svatovítských hudebních nešpor. Má za cíl propojit hudební projev s bohoslužbou slova. Prvotní nápad vzešel od našeho hudebního ředitele pana Ondřeje Valenty. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek, které poodhalují, co nás vedlo k provedení nového pravidelného liturgického cyklu.

  • Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení