Toto kulaté výročí děkana Kosmy bude v Praze připomínáno na více místech, zejména se zaměřením na jeho nejznámější literární dílo. Naše metropolitní kapitula si ho bude připomínat především jako svého významného děkana, z jehož díla čerpáme i my poznání rané historie naší katedrály a působnosti jejích kanovníků. Společně s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky proto připravujme vzpomínkový program na 30. září, který bude završen slavením mše svaté v katedrále v 18:00. Tu bude celebrovat nástupce děkana Kosmy v jeho úřadu, současný děkan metropolitní kapituly ICLic. Mgr. Ondřej Pávek.
Pozdější vyobrazení Kosmy v lipském rukopise jeho kroniky
O životě samotného Kosmy máme jen útržky informací. Nedochovala se ani žádná ikonografie zobrazující jeho podobu a není ani přesně známé datum jeho narození. Více informací máme o době, ve které žil a o souvislostech, ve kterých na naší kapitule působil.
Kosmas zaznamenal ve své kronice i založení románské baziliky, která nahradila původní rotundu zasvěcenou sv. Vítu. Právě od Kosmy se dozvídáme, že malá rotunda, která plnila funkci pražské katedrály a ve které v té době byli pohřbeni již všichni tři světci a hlavní patroni našeho chrámu, nezvládala velký nápor poutníků a v den slavnosti svatého Václava roku 1060 zahájil kníže Spytihněv stavbu baziliky. Tehdy již Kosmas žil a výstavbu svatovítské baziliky poté pozoroval coby student evropsky významné pražské katedrální školy, o které jsme vám již přinesli samostatný článek. Poté na nějaký čas odešel studovat do dalších evropských měst, prokazatelně pak do Lutychu. Není přesně známé, kdy se do Prahy vrátil, aby se zde posléze stal kanovníkem naší kapituly a následně i jejím děkanem. Období jeho zahraničního pobytu odhadují historici podle mezer v jeho kronice a z dalších kusých zmínek.
Děkan Kosmas byl také současníkem našeho významného probošta Marka, kněze proslulého svojí moudrostí a zbožností, který provedl ve své době radikální reformu života kanovníků při pražské katedrále. Do té doby byla totiž nejen pražská kapitula v neutěšeném stavu. Kanovníky při evropských katedrálách se nezřídka stávali laici bez kněžského svěcení a ženatí muži, kteří vedli rodinný život. Prameny dokonce hovoří o vícekrát ženatých kněžích, proti kterým musel zakročit sám papežský legát a některým z nich zakázal navždy přístup k oltáři. Sám děkan Kosmas se zmiňuje o své ženě jménem Božetěcha. Reformou života kanovníků se v letech 1059 a 1063 zabývaly lateránské synody a činnost probošta Marka očividně navazovala právě na ně. Synoda z roku 1059, vedená papežem Mikulášem II., zavedla společný život kanovníků, prosadila celibát a pro život kanovníků byla dokonce zaváděna pravidla podle řehole svatého Augustina.
Děkan Kosmas tak zažíval vskutku revoluční období církevních dějin. Dlužno však dodat, že v jeho době, kdy v našich zemích ještě nebyla rozšířena gramotnost, velká část obyvatelstva vyznávala staré pohanské kulty a český stát se defacto stále ještě formoval, byla právě pražská katedrála a její škola již rozvinutým centrem evropské vzdělanosti.
Pamatujeme s vděčností na našeho děkana a vyprošujeme mu u našeho Pána spásu duše a život věčný.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: Člověk a Víra
