23. 9. 2025

Rok mučednické smrti svatého Václava

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.

O životě našeho svatého knížete máme řadu více nebo méně historicky ověřených informací. V případě takto dávných dějin, ze kterých se nám dochovalo minimum autentických písemných pramenů, to historici nemají lehké a mnoho informací je nutné poskládat a odvodit. O některých skutečnostech pak panovaly nebo dosud panují spory. Jednou z často diskutovaných otázek je přesný rok mučednické smrti svatého Václava.

Detail dveří v kapli svatého Václava

Existuje jen málo pochybností o tom, že k zavraždění našeho knížete došlo dne 28. září. Tento den byl jako památný oslavován nepřetržitě už od 10. století. Víme například, že slavný útok na hradiště v Libici v roce 995, při kterém byli vyvražděni členové rodu Slavníkovců, byl uskutečněn dne 28. září, právě když se rod Slavníkovců sešel k oslavě výročního dne mučednické smrti knížete Václava, který byl už v té době oslavován jako světec. O tom, zda se tak stalo roku 929 nebo roku 935, vedli historici dlouho spory. Jedná se však o spor dost zásadní, jak se pokusíme přiblížit v tomto článku.

Ještě v období první československé republiky převažoval názor, že svatý Václav zemřel rukou svého bratra v roce 929. Proto bylo slaveno tisícileté výročí mučednické smrti našeho knížete právě v roce 1929 a právě v tento rok Svatováclavského milenia byla naše katedrála také vysvěcena děkanem metropolitní kapituly, biskupem Janem Nepomukem Sedlákem. Rok 929 totiž považoval za nejpravděpodobnější profesor Josef Pekař, český historik, v letech 1931 – 1932 rektor Univerzity Karlovy a patrně největší autorita české historiografie I. poloviny 20. století.

V roce 929 totiž nemělo dojít jen k zavraždění knížete Václava. Hned v říjnu nebo v listopadu toho roku totiž měla do Čech přitáhnout vojska saského vévody Jindřicha Ptáčníka a bavorského vévody Arnulfa, která pokořila českého knížete a přinutila ho, aby uznal Jindřichovu svrchovanost. Podle Josefa Pekaře byl tou dobou Václav již po smrti a pokořeným knížetem byl jeho bratr Boleslav. Pokud však byl Václav zavražděn až v roce 935, jak tvrdí Pekařovi oponenti, pokořeným českým knížetem by byl on! Z tohoto rozporu také plynou dva různé výklady, kde jeden hovoří o Václavově podrobení se Jindřichovi po prohrané bitvě a druhý o porážce Boleslava, který se po převzetí moci pokusil Sasům vzepřít, ale byl poražen a musel se jim podrobit.

Vztah svatého Václava k Východofranské říši, vládnoucím Bavorům a posléze Sasům byl zejména ve 20. století často diskutován. Údajné poddání se knížete Václava říši bylo řadou režimů vykládáno k jejich obrazu, zneužito bylo i nacistickým režimem jako důkaz odvěké podřízenosti Čechů Německé říši a následně se stalo předmětem kritiky svatého Václava. Ten se však Východofranské říši sám nepoddal, ale poddáni jí byli už jeho předci. V době Václavově se však ve Východofranské říši odehrával boj nikoliv s Čechy, ale boj mezi Bavory a Sasy o Čechy, jak uvádí profesor Josef Pekař. Do té doby totiž byl bavorský vévoda východofranským králem a český kníže jeho vazalem. Tomu nasvědčuje i působnost regensburského biskupství na území českého knížectví, která trvala až do vzniku pražského biskupství v roce 973. V době Václavově, konkrétně v roce 921 se však bavorský vévoda Arnulf podřizuje saskému vévodovi Jindřichovi Ptáčníkovi a uznává ho za krále. Václavova politika pak vedla k ukončení závislosti na Bavorsku a navázání vztahu s novým pánem říše, a to právě s Jindřichem Ptáčníkem, od kterého získává darem ostatky svatého Víta a na Pražském hradě zakládá kostel, naši pozdější katedrálu.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Radoslav Vnenčák

Aktuality & články

Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.
Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

21. 9. 2026

Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály.
TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

15. 7. 2026

Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.
Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

29. 6. 2026

Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.