Výstava klenotů v katedrále 2023
Naše katedrála má v Evropě unikátní postavení. Těžko bychom hledali jiný chrám, který je situován v srdci panovnického sídla uprostřed hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem primase a arcibiskupa, pohřebním kostelem panovníků a zároveň korunovačním chrámem, ve kterém jsou navíc korunovační klenoty trvale uloženy. Samotná naše královská koruna je neobvyklým způsobem chráněna papežskými bulami a jedná se defacto o korunu relikviářovou.
Česká královská koruna zvaná Svatováclavská
O korunovačních klenotech a jejich vzniku bylo napsáno již mnoho publikací a odborných článků. Tentokrát vám přinášíme několik zajímavostí, které se týkají zejména vystavené královské koruny, jablka a žezla a které jsou ve všeobecném povědomí méně známé, zejména o jejich uložení v naší katedrále.
S výstavou korunovačních klenotů je spojena především známá tradice s jejich vyzvedáváním, kdy se sedm klíčníků z řad ústavních činitelů a církevních hodnostářů sejde v kapli svatého Václava, aby společně odemkli dveře se sedmi zámky. Tato tradice působí na první pohled velmi tajemně a starobyle, avšak je však málo známou skutečností, že vznikla teprve před cca 230 lety. Zavedena byla až císařem a králem Leopoldem II. v roce 1791, kdy byl v naší katedrále korunován. Do té doby byla Svatováclavská koruna uchovávána na různých místech dle aktuální situace a i způsob zabezpečení jejího uložení se měnil. S korunovací Leopolda II. se také naše korunovační klenoty po velmi dlouhé době vrátily do Prahy a právě tehdy pro ně byla jako místo uložení zvolena sakristie kaple sv. Václava, dnešní korunní komora. Jeho bratr a předchůdce Josef II. českou královskou korunovaci nepodstoupil.
Královské jablko
V průběhu dalších let se také několikrát obměnili držitelé sedmi klíčů. Po celou dobu až do dnešních dnů jsou mezi nimi pouze arcibiskup pražský, hodnostář, který má právo české krále korunovat, a probošt naší metropolitní kapituly, jejímž posláním bylo klenoty střežit. Ze světských hodnostářů to byli původně nejvyšší purkrabí, nejvyšší zemský písař, pražský purkmistr (dnes primátor hl. m. Prahy) a dva strážci z panského a rytířského stavu. Během 19. století došlo ke změnám, kdy se mezi klíčníky dostal mimo jiné český místodržitel. Ještě v době I. československé republiky byl držitelem 1. klíče arcibiskup pražský, v dnešní době je držitelem až 3. klíče a 1. klíč patří prezidentu republiky. K bezprecedentním krokům přistoupil v roce 1939 říšský protektor Konstantin von Neurath, kdy si vyžádal tři klíče, jeden klíč ponechal pražskému arcibiskupovi Kašparovi a zbylé tři klíče státnímu prezidentovi Háchovi. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich si uzurpoval dokonce čtyř klíče. Legenda o tom, jak sám sobě a svému synovi nasadil Svatováclavskou korunu na hlavu, však není historicky doložená.
Ačkoliv je korunní komora součástí Zlaté brány, která vznikala již v době Petra Parléře, její interiér byl do dnešní novogotické podoby zrekonstruován až v 19. století podle návrhu dómského stavitele Josefa Ondřeje Krannera.
Velmi pozoruhodnou částí koruny je zlatý křížek na jejím vrcholu. Do jeho středu je vložen malý křížek vyrobený z drahého kamene, na kterém je zpodobněn Kristus a v jeho vrcholu je provrtán otvor. Je proto zřejmé, že původně sloužil jako přívěšek. Některé prameny kladou jeho původ až do Východořímské říše. Po obvodu zlatého křížku je vepsán latinský nápis „HIC EST SPINA DE CORONA DOMINI“ („Zde je trn z koruny Páně“). Trn z Kristovy koruny by tedy měl být v křížku vložen, dle dostupných informací však v něm nebyl při dosavadních průzkumech nalezen.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: Člověk a Víra
