18. 9. 2025

Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.

Výstava klenotů v katedrále 2023

Naše katedrála má v Evropě unikátní postavení. Těžko bychom hledali jiný chrám, který je situován v srdci panovnického sídla uprostřed hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem primase a arcibiskupa, pohřebním kostelem panovníků a zároveň korunovačním chrámem, ve kterém jsou navíc korunovační klenoty trvale uloženy. Samotná naše královská koruna je neobvyklým způsobem chráněna papežskými bulami a jedná se defacto o korunu relikviářovou.

Česká královská koruna zvaná Svatováclavská

O korunovačních klenotech a jejich vzniku bylo napsáno již mnoho publikací a odborných článků. Tentokrát vám přinášíme několik zajímavostí, které se týkají zejména vystavené královské koruny, jablka a žezla a které jsou ve všeobecném povědomí méně známé, zejména o jejich uložení v naší katedrále.

S výstavou korunovačních klenotů je spojena především známá tradice s jejich vyzvedáváním, kdy se sedm klíčníků z řad ústavních činitelů a církevních hodnostářů sejde v kapli svatého Václava, aby společně odemkli dveře se sedmi zámky. Tato tradice působí na první pohled velmi tajemně a starobyle, avšak je však málo známou skutečností, že vznikla teprve před cca 230 lety. Zavedena byla až císařem a králem Leopoldem II. v roce 1791, kdy byl v naší katedrále korunován. Do té doby byla Svatováclavská koruna uchovávána na různých místech dle aktuální situace a i způsob zabezpečení jejího uložení se měnil. S korunovací Leopolda II. se také naše korunovační klenoty po velmi dlouhé době vrátily do Prahy a právě tehdy pro ně byla jako místo uložení zvolena sakristie kaple sv. Václava, dnešní korunní komora. Jeho bratr a předchůdce Josef II. českou královskou korunovaci nepodstoupil.

Královské jablko

V průběhu dalších let se také několikrát obměnili držitelé sedmi klíčů. Po celou dobu až do dnešních dnů jsou mezi nimi pouze arcibiskup pražský, hodnostář, který má právo české krále korunovat, a probošt naší metropolitní kapituly, jejímž posláním bylo klenoty střežit. Ze světských hodnostářů to byli původně nejvyšší purkrabí, nejvyšší zemský písař, pražský purkmistr (dnes primátor hl. m. Prahy) a dva strážci z panského a rytířského stavu. Během 19. století došlo ke změnám, kdy se mezi klíčníky dostal mimo jiné český místodržitel. Ještě v době I. československé republiky byl držitelem 1. klíče arcibiskup pražský, v dnešní době je držitelem až 3. klíče a 1. klíč patří prezidentu republiky. K bezprecedentním krokům přistoupil v roce 1939 říšský protektor Konstantin von Neurath, kdy si vyžádal tři klíče, jeden klíč ponechal pražskému arcibiskupovi Kašparovi a zbylé tři klíče státnímu prezidentovi Háchovi. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich si uzurpoval dokonce čtyř klíče. Legenda o tom, jak sám sobě a svému synovi nasadil Svatováclavskou korunu na hlavu, však není historicky doložená.

Ačkoliv je korunní komora součástí Zlaté brány, která vznikala již v době Petra Parléře, její interiér byl do dnešní novogotické podoby zrekonstruován až v 19. století podle návrhu dómského stavitele Josefa Ondřeje Krannera.

Velmi pozoruhodnou částí koruny je zlatý křížek na jejím vrcholu. Do jeho středu je vložen malý křížek vyrobený z drahého kamene, na kterém je zpodobněn Kristus a v jeho vrcholu je provrtán otvor. Je proto zřejmé, že původně sloužil jako přívěšek. Některé prameny kladou jeho původ až do Východořímské říše. Po obvodu zlatého křížku je vepsán latinský nápis „HIC EST SPINA DE CORONA DOMINI“ („Zde je trn z koruny Páně“). Trn z Kristovy koruny by tedy měl být v křížku vložen, dle dostupných informací však v něm nebyl při dosavadních průzkumech nalezen.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Člověk a Víra

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.