23. 9. 2025

O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.

Tradičně zní na konci každé mše slavené o slavnosti svatého Václava starobylý chorál, vzývající našeho hlavního patrona, vévodu české země. Uslyšíme ho nejen v katedrále, ale nepochybně v každém českém kostele, kde bude tato slavnost slavena. V naší katedrále však ve skutečnosti zaznívá velmi často a pravidelně. Pražská metropolitní kapitula a Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi po staletí pečují o světcův kult. První o místo jeho hrobu a druhá o místo jeho mučednické smrti. K hrobu svatého Václava v katedrále putují naši kanovníci za zpěvu Svatováclavského chorálu každou neděli na závěr společné modlitby nešpor.

Pravidelnému návštěvníkovi bohoslužeb však jistě neuniklo, že tento hymnus slyšíme ve dvou různých nápěvech a s různým počtem slok. Ten starší a patrně méně známý můžeme slyšet právě o zpívaných nedělních nešporách slavených v katedrále. Svatováclavský chorál je totiž jednou z nejstarších českých hudebních památek, po písni Hospodine ponyluj ny, složené dle tradice svatým Vojtěchem, je dokonce uváděn jako druhá nejstarší česká píseň. Dříve byl jako jeho autor uváděn děkan naší kapituly, poslední pražský biskup a první první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, nicméně pozdější výzkumy dospěly k závěru, že je ještě mnohem starší, mohl vzniknout už ve 12. století. Nebylo by divu, protože náš kníže Václav se těšil pověsti svatosti již velmi brzy po své smrti. Teprve v dalších staletích přibývaly další sloky ke cti Panny Marie, sloky vzývající anděly a další české světce a národní patrony. Podoba chorálu, kterou uslyšíme v neděli v naší katedrále, na Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi a ve většině českých chrámů na závěr mše svaté, pochází až z období renesance.

Silný vztah ke svatému Václavu a k tomuto slavnému hymnu přečkal staletí, spojuje různé generace i politické reprezentace. V 15. století ho zpívali husité, zpíván byl při korunovacích českých králů a velkým tématem byl také po vzniku Československé republiky, protože řada politiků, spisovatelů a dalších kulturních činitelů prosazovala, aby se stal národní hymnou. Silný vztah k němu měli i Habsburkové coby čeští králové, a to dokonce i po samotném rozpadu Rakousko-Uherska, který znamenal konec jejich vlády v českých zemích. V roce 1951 tak podle některých pramenů zazněl na závěr svatebního obřadu korunního prince Otty Habsbursko-Lotrinského a princezny Reginy Sasko-Meiningenské, který se konal ve francouzském Nancy. V roce 1989 se pak stal nedílnou součástí revolučních událostí, zněl například na závěr mše svaté v naší katedrále dne 25. listopadu, která byla slavena při příležitosti kanonizace svaté Anežky České.

I my se připojujeme ke všem generacím a prosíme našeho svatého patrona, aby nedal zahynouti nám ni budoucím.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Radoslav Vnenčák

Aktuality & články

Requiem za našeho arcibiskupa Dominika

11. 11. 2025

„Tobě přísluší chvála, Bože, na Sionu! A Tobě se splní slib v Jeruzalémě! Vyslyš modlitbu mou, k Tobě všeliké tělo přichází.“

Vznešená hudba našeho světoznámého skladatele, mimořádně talentovaného a přitom pokorného a zbožného muže, který každé své dílo zakončoval slovy „Bohu díky!“ bude znít v sobotu v naší katedrále při rozloučení se zesnulým arcibiskupem Dominikem kardinálem Dukou. Ten měl dílo Antonína Dvořáka v oblibě a není divu. Dvořák byl velmi inspirující osobnost svým životem i dílem. Requiem b moll zkomponoval v roce 1890. Zhudebnil však latinský text, který je sám o sobě ještě mnohem starší, vyvíjel se po staletí a jeho dnešní podoba je z 16. století. Requiem zaznívá při mších svatých za zemřelé císaře a krále, biskupy i kněze, stejně jako za laiky všech stavů, bez ohledu na jejich věk a společenské postavení.
Pozemská pouť Dominika kardinála Duky bude završena v katedrále

11. 11. 2025

Duše našeho emeritního arcibiskupa Dominika již prošla branami věčnosti a my se v těchto dnech zvláště modlíme za to, aby náš pastýř a bratr za nimi nalezl otevřenou náruč našeho Pána, zakusil jeho milosrdenství a byl přijat do Jeho slávy. Jeho pozemské tělo však ještě jedna cesta čeká. V sobotu 15. listopadu zamíří ještě jednou do naší katedrály, kterou tentokrát již neopustí a která se stane jeho pozemským domovem natrvalo. Po mši svaté v ní totiž spočine po boku pěti svých starších spolubratrů v biskupské službě, kde bude očekávat onen den, kdy Kristus znovu přijde ve slávě a bude soudit živé i mrtvé, jak věříme a vyznáváme.
Informace o pohřebním triduu Dominika kardinála Duky

8. 11. 2025

Přinášíme informace o výstavu těla, mši svaté i pohřebních obřadech nad Dominikem kardinálem Dukou, který zesnul v úterý 4. listopadu ve tři hodiny ráno. Nechť mu dá Bůh účast na svých zaslíbeních.
Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

8. 11. 2025

Na konci září přijal papež Lev XIV. rezignaci Mons. Václava Malého na úřad pomocného biskupa pražského. Otec Malý se zároveň rozhodl rezignovat na funkci probošta Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze. Novým proboštem byl zvolen Mons. Zdenek Wasserbauer, pomocný biskup pražský a kanovník Metropolitní kapituly. Jeho volba byla potvrzena i arcibiskupem pražským Mons. Janem Graubnerem.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

3. 11. 2025

Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

3. 11. 2025

Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.