Pražská katedrální škola, jejíž počátky můžeme sledovat již po vzniku pražské diecéze, se zapsala tučným písmem do historie evropského středověkého školství, ačkoliv dnes již zůstala tato slavná historie naší katedrály trochu stranou pozornosti. Jednalo se totiž o věhlasnou školu, která z pražské katedrály učinila jedno z významných středověkých center evropské vzdělanosti. Naše kapitula se k této své tradici dosud hlásí. Druhý služebně nejstarší kanovník v naší kapitule je dodnes tzv. scholastikem, jedním ze čtyř kapitulních prelátů a původně se jednalo defacto o ředitele pražské katedrální školy. Dva z našich kanovníků pak dnes působí v kněžských seminářích v Praze a v Římě, kde pečují o výchovu a vzdělávání budoucích kněží a pražský arcibiskupský seminář naše kapitula podporuje i hmotně. Zatímco kanovník Tomáš Roule je spirituálem Papežské koleje Nepomucenum v Římě, kanovník Radek Tichý je rektorem Arcibiskupského semináře v Praze. Mnoho kanovníků naší kapituly pak o oba semináře pečovalo i v minulosti.
Vznik studia při pražské katedrále je patrně spojen s benediktinským řádem, ze kterého pocházeli první pražští biskupové včetně našeho úplně prvního biskupa Dětmara, člověka velmi moudrého a zbožného. Benediktini kladli zvláště velký důraz na kulturně vzdělávací činnost a první pražští biskupové byli v tomto duchu vychováni. O katedrální školu pak pečovali naši kanovníci a v 11. století se tato škola usídlila v objektu kapitulního domu, který byl přistavěn k románské bazilice svatého Víta. Ta nahradila předchozí románskou rotundu, která byla od vzniku biskupství v roce 973 první pražskou katedrálou. Kapitulní dům měl dispozici jednoduchého kláštera s ambitem, přiléhal k severní fasádě baziliky zasahoval tak až do dnešní Vikářské ulice, jeho podstatná část se však nacházela ještě uvnitř půdorysu současné gotické katedrály. Často je v pramenech nazýván „klášterem kostela pražského,“ ačkoliv se o klášter v pravém slova smyslu nejednalo. Biskup pak sídlil v jednoduchém románském paláci situovaném západně od baziliky, ze kterého se po pozdějších stavebních úpravách vyvinulo dnešní Staré proboštství, které stojí v těsném sousedství dnešního západního průčelí katedrály se dvěma věžemi. Tento soubor románských staveb, kterému dominovala bazilika svatého Víta, plnící již tehdy funkci pražské katedrály, byl nazýván kapitulním okrskem.
Celoevropský význam pražské katedrální školy potvrzuje řada zahraničních studentů i vyučujících, kteří zde působili. Jedním z nejzvučnějších jmen je mistr Hubald z Lutychu, učenec, který už dříve získal mezinárodní věhlas v Paříži. Na naší škole působil již v letech 1008 – 1018. Existenci takové kvalitní a věhlasné školy při pražské katedrále je nutné vnímat také v dobovém kontextu. Vůbec nejstarší univerzita na světě vzniká totiž až v roce 1088 v Bologni, tedy zhruba 100 let po vzniku studia při naši katedrále. Na pražské katedrální studium pak ve 14. století minimálně z části navazuje i vznik Univerzity Karlovy, nejstarší univerzity na sever od Alp a na východ od Paříže. V době, kdy již na naší katedrální škole působili věhlasní zahraniční vyučující, ještě nebyla na českém území ani dostatečně rozvinutá gramotnost.
Sami kanovníci naší kapituly na této škole vyučovali. Vyučující nesli označení „magister“ neboli „mistr.“ S označením „scholastik“ jako správce školy se setkáváme poprvé v roce 1203. Kronikář Kosmas, děkan naší kapituly, pak zmiňuje jako správce školy jistého kanovníka Gervasia, velmi vzdělaného a moudrého muže. Velkého rozkvětu pak dosáhla naše katedrální škola za vlády Přemysla Otakara II. Po vzniku Univerzity Karlovy se pražské katedrální studium stává defacto její součástí.
Škola při pražské katedrále pod vedením scholastika z metropolitní kapituly však fungovala i nadále, kdy už bylo původní katedrální studium defacto včleněno do Univerzity Karlovy, a vyučovala se zde gramatika, logika a rétorika. Po zboření románského areálu, který byl nahrazen dnešní gotickou katedrálou, pak škola působila v místě dnešního Mladotova domu a následně do domu č.p. 41 na západním konci dnešní Vikářské ulice, který dnes už neexistuje. Ustoupil novogotické dostavbě naší katedrály.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
