Kdo blíže znal našeho 36. arcibiskupa Dominika kardinála Duku, ví, že jeho velkou zálibou byla historie. Velice rád se jí zabýval a za svůj život přečetl obrovské množství knih, ze kterých načerpal obdivuhodné množství znalostí a vědomostí, které se poté snažil vyhodnocovat a hledal souvislosti a paralely, o kterých často hovořil. Jak sám zdůrazňoval, historikem nebyl, jeho oborem byla teologie a v tomto oboru získal také licenciát. Zájmem o historické souvislosti však byl doslova pohlcen. Vzpomínka, kterou mu v tomto článku věnujeme, bude právě s touto jeho zálibou spojena. Připomeneme si historické osobnosti z řad jeho spolubratrů biskupů a kardinálů, v jejichž společnosti v naší katedrále spočine a vzpomeneme také na ty skutečnosti, které ho s nimi pojí.

Kardinál Duka při obřadu mytí nohou v katedrále
Jeho Eminence Dominik kardinál Duka bude již čtvrtým kardinálem, pátým pražským arcibiskupem a šestým člověkem, který nalezne místo posledního odpočinku v Nové arcibiskupské kapli naší katedrály. Jen se dvěma z těchto spolubratrů se však za svého života setkal. František kardinál Tomášek byl pražským arcibiskupem již v době jeho kněžského působení a Miloslav kardinál Vlk byl v úřadu pražského arcibiskupa jeho předchůdcem. V roce 1998 byl navíc spolusvětitelem při biskupském svěcení Dominika Duky. Ostatní biskupové, vedle kterých bude pan kardinál Duka pochován, zemřeli ještě před jeho narozením. Přesto ho s nimi řada zajímavých skutečností spojuje.
Jako první byl do hrobky uložen děkan naší metropolitní kapituly a světící biskup pražský Antonín Podlaha. Mimořádně činorodý duchovní, doktor teologie, ale také archeolog a historik, jehož 160. výročí narození slavíme právě letos. Jeho dílo dosud nebylo v řadě ohledů překonáno a významným způsobem přispěl také k poznání naší katedrály a její historie. Zcela jistě i pan kardinál Duka i z jeho díla načerpal mnoho svých vědomostí.
Prvním pražským arcibiskupem, který působil po vzniku nového československého státu, byl František Kordač. Zemřel v roce 1934 a také byl jako první pražský arcibiskup v nové hrobce v nedávno dokončené západní části katedrály pohřben. Žil stejně dlouho jako kardinál Duka. Oba arcibiskupové zemřeli shodně ve věku 82 let. Oba prožili složitá historická období a potýkali se během svého života s nepřátelstvím státu vůči církvi a obdobnými protivenstvími, kterým museli čelit.
Nejvíce pak kráčel kardinál Dominik Duka ve stopách posledního knížete-arcibiskupa pražského Karla kardinála Kašpara, který byl do hrobky v Nové arcibiskupské kapli v naší katedrále uložen v bouřlivých letech nacistické okupace a II. světové války. Ani s ním se již osobně nemohl potkat, narodil se totiž přesně dva roky po jeho smrti. Jejich životní pouť byla v mnoha ohledech velmi podobná. Oba se totiž stali nejprve diecézními biskupy v Hradci Králové, odkud posléze přešli na svatovojtěšský stolec do Prahy. Na klenbě chóru katedrály Svatého Ducha v Hradci Králové nalezneme vyobrazené jejich biskupské erby poblíž sebe. Kardinál Kašpar vykonával úřad královehradeckého biskupa a pražského arcibiskupa vždy deset let, kardinál Duka oba úřady vykonával o dva roky déle. Jak je patrné z historických fotografií, oba tito arcibiskupové hojně užívali tutéž biskupskou berlu, kterou zdědili po svém předchůdci Lvu kardinálovi Skrbenském. Dominik kardinál Duka byl známý také svojí schopností navazovat dobré vztahy s představiteli státu. I to měl s kardinálem Kašparem společné. Kardinál Duka odešel k Pánu v den svátku svatého Karla Boromejského, křestního patrona kardinála Kašpara.
Na našeho pastýře, arcibiskupa pražského, primase českého a kardinála svaté církve římské Dominika Duku pamatujeme v modlitbě a vyprošujeme mu Boží milosrdenství, spásu duše a věčnou radost v nebeském království. Kéž mu náš Pán odpustí hříchy, odmění jeho službu a věrnost a kéž projde do věčného života bránou, kterou nám otevřel náš Pán Ježíš Kristus svojí vykupitelskou obětí na kříži.
Text: Ing. Ondřej Stříteský