3. 1. 2025

Vánoční doba v kostelích nekončí. I v katedrále oslavíme slavnost Zjevení Páně

Oznamujeme

Ačkoliv v ulicích a obchodech se vánoční výzdoba objevuje již v průběhu měsíce listopadu a krátce po Štědrém dnu opět mizí, Slavností Narození Páně dne 25. prosince vánoční doba ve skutečnosti teprve začíná. Zároveň se zdaleka neomezuje na I. a II. svátek vánoční zapsaný v občanském kalendáři, ale obsahuje řadu dalších svátků a slavností s vazbou na narození našeho spasitele Ježíše Krista. Den po samotné slavnosti jeho narození jsme si připomínali prvního křesťanského mučedníka a jáhna svatého Štěpána, následoval svátek svatého Jana a svátek Mláďátek betlémských, malých chlapců, které podle Matoušova evangelia nechal zavraždit král Herodes Veliký po narození Ježíše, neboť se chtěl právě narozeného židovského krále zbavit. Poté jsme v neděli oslavili svátek Svaté rodiny – Marie, Josefa a Ježíše. Osm dní po Narození Páně slavíme slavnost Matky Boží Panny Marie, která připadá na Nový rok a završujeme jí takzvaný Oktáv Narození Páně. Ani jím však vánoční doba nekončí. Před sebou máme ještě slavnost Zjevení Páně, svátek Křtu Páně a až 2. února oslavíme svátek Uvedení Páně do chrámu, který sice již liturgicky nespadá do vánoční doby, navazuje však časově také na slavnost Narození Páně a v katedrále a v mnoha dalších pražských kostelích dle staré tradice zůstává až do tohoto dne vystaven betlém.

Zjevení Páně, které oslavíme v pondělí 6. ledna, připomíná událost, kdy do Betléma přišli mudrci vyslaní králem Herodem, aby se poklonili narozenému králi, jak popisuje svatý evangelista Matouš. Král Herodes byl zprávou o narození Ježíše velmi rozrušen, protože se obával, že ho připraví o trůn. Proto vyslal mudrce, aby v Betlémě dítě našli a důkladně se na něj vyptali, aby se i on mu mohl přijít poklonit. Ve skutečnosti však měl úmysl Ježíše zabít. Mudrci vedení hvězdou na obloze přišli do Betléma a když uviděli Ježíše, padli na kolena, klaněli se mu a obětovali mu dary náležející králi: Zlato, kadidlo a myrhu. Mudrcům pak pozdější tradice přiřkla označení Tři Králové a jako králové bývají po celá staletí zobrazováni. Jedná se o velmi známou událost spojenou s vánočními událostmi, kterou však budeme slavit teprve nyní a při večerní bohoslužbě v katedrále bude požehnáno kadidlo, voda a křída, kterou si na dveře svých příbytků jako každý rok napíšeme tříkrálové požehnaní „K + M + B + 2025.“ Tradice přiřkla těmto písmenům původ v počátečních písmenech jmen Tří Králů, ve skutečnosti se však jedná spíše o zápis věty „Christus mansionem benedicat“ – tj. „Ať Kristus požehná tento příbytek.“ Vzhledem k zápisu na dveřní křídla nebo zárubně má tento výklad i své opodstatnění.

Středověká malba klanění Tří králů

V katedrále nalezneme nejméně dvě umělecká díla, která událost příchodu mudrců do Betléma připomínají. O jednom z nich jsme již pojednali v článku o kapli sv. Ondřeje v listopadu. Veliký a nádherně zpracovaný oltář této kaple s antependiem a retáblem z bílého mramoru zhotovil německý sochař Wilhelm Theodor Achtermann, velmi zbožný umělec, který své dílo považoval za „modlitbu, bohoslužbu a povolání od Boha.“ Ne náhodou se proto dostal až do Říma, kde se připojil ke skupině malířů zvaných Nazaréni. Reliéfy na tomto oltáři zhotovil z Carrarského mramoru a právě v dolní části retáblu nalezneme nádherně provedenou scénu Klanění Tří králů. V detailu jej vidíte na úvodní fotografii tohoto článku.

Druhý obraz znázorňující Pannu Marii s Ježíšem na klíně, kterému se klaní Tři králové, je podstatně starší. Jedná se o jednu z mála dochovaných původních gotických maleb v nejstarší části naší katedrály, vybudované již jejím prvním stavitelem Matyášem z Arrasu. Scénu Klanění Tří Králů si můžeme prohlédnout nejlépe od hrobu svatého Víta v samotném závěru chórového ochozu při pohledu na protější stěnu tzv. Saské kaple, někdy nazývané také Šternberská nebo Ostatková. K Panně Marii s Ježíškem na klíně přicházejí tři muži odění v královských pláštích, dva z nich mají na hlavách zlaté koruny a přinášejí narozenému králi Židů dary v podobě zlata, kadidla a myrhy. Malba je provedena olejovými barvami přímo na kamenné kvádry. Autor není znám, dle použitých technologií mohl malbu zhotovit Mistr Theodorik působící na hradě Karlštejně, někdy je připisována Mistru třeboňského oltáře. Jedná se tak o středověké dílo mimořádné hodnoty. Malba byla v 17. století zamalována řadou velkých znaků a později dokonce překryta omítkou. Znovu byla objevena v roce 1873 při opravách klenby a naposledy restaurována v roce 2015 malířem a restaurátorem Janem Živným.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Varhany pražské katedrály – III. díl

12. 11. 2026

Pohled na Wohlmutovu kruchtu v severní části transeptu, která sem byla přemístěna přesně před sto lety, zaujme návštěvníka zejména nádhernou barokní varhanní skříní, která se vzpíná do výšky přes třicet metrů až pod klenbu. Velikost nástroje ještě umocňují další prospektové píšťaly v prvním patře kruchty. Návštěvníkům katedrály se tak může zdát, že na Wohlmutově kruchtě stojí vskutku obří nástroj, vybudovaný přes dvě podlaží chrámu. Tím spíše, že barevné řešení varhanní skříně je v prvním patře téměř totožné, kdy světle zelené dřevěné sloupky jsou doplněny matným zlacením a tmavě červenými konturami. Jedná se však o dva samostatné nástroje, navíc z různých historických období. Dlužno dodat, že ty nádherné barokní varhany ve druhém patře kruchty jsou dnes již jen nefunkční kulisou. Hlas varhan zde můžeme posledních sto let slyšet pouze z prvního patra kruchty.
Varhany pražské katedrály – II. díl

11. 11. 2026

Zlomovým rokem pro levobřežní část Prahy, Pražský hrad, katedrálu i její varhany byl rok 1541. V suchých a větrných jarních dnech vypukl v místě dnešního Malostranského náměstí požár, který se postupně rozšířil na celou Malou Stranu a Hradčany a zdevastoval také rozestavěnou katedrálu. Škody na budovách byly obrovské a konkrétně pro katedrálu znamenaly zejména zřícení hlavní lodi, která byla v té době pravděpodobně již téměř dokončená, i rozestavěné severní věže, která již nikdy poté nebyla obnovena a dodnes z ní zbyly pod dlažbou Vikářské ulice pouze základy.
Varhany pražské katedrály – I. díl

4. 11. 2026

Letošní rok se nepochybně zapíše do tisícileté stavební historie naší katedrály významným způsobem. Po řadě let se v ní díky štědrosti velkého množství dárců a úsilí mnoha odborníků naplno rozezněly dlouho očekávané velké varhany na západní kruchtě, které vyrobila firma Gerharda Grenzinga, německého mistra žijícího a působícího ve Španělsku. Již déle než dva měsíce je tak můžeme slyšet nejen při koncertech mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery, ale také při liturgii o nedělích a slavnostech. To je také hlavní účel existence kostelních varhan, aby hrály ke chvále a oslavě našeho nebeského Otce.
O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

3. 11. 2026

V říjnu začal v katedrále nový liturgický cyklus svatovítských hudebních nešpor. Má za cíl propojit hudební projev s bohoslužbou slova. Prvotní nápad vzešel od našeho hudebního ředitele pana Ondřeje Valenty. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek, které poodhalují, co nás vedlo k provedení nového pravidelného liturgického cyklu.
Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.