Podobizna Václava Hájka z Libočan
O Václavu Hájkovi se dodnes čeští studenti učí v dějepisu, jeho život a dílo jsou jedním z témat u maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury. Jako historik a kronikář bývá často jednostranně posuzován. Hájkova kronika se stala terčem kritiky z hlediska faktografických chyb, a to ze strany dalšího českého kněze Gelasia Dobnera a zejména pak historika Františka Palackého, později se dočkala pro změnu snah o obhajobu. Přínos pana kanovníka Hájka jakožto kronikáře je však minimálně v jedné oblasti naprosto nezastupitelný. V roce 1541 se totiž stal očitým svědkem velkého požáru Prahy, při kterém byla naše katedrála vážně poškozena. Hájkův popis průběhu požáru, který zachvátil náš chrám, je natolik detailní, že z něj dodnes můžeme čerpat cenné umělecko- i stavebně-historické informace. O jejich spolehlivosti nalezneme v katedrále mnoho důkazů. Řada konkrétních stop po ohni odpovídajících Hájkovu popisu je totiž v chóru i v chórovém ochozu dodnes patrná. Nejvýrazněji pak na zábradlí pozdně gotické Královské oratoře, které se dochovalo v originálu pouze ve své západní polovině, celá východní polovina je pak provedena jako dřevěná replika a rozdíl použitých materiálů je na první pohled patrný díky barevnosti. Pan kanovník Hájek pak o zábradlí doslova píše:
„Pavláčka královská kamenná výborným dílem kamenickým udělaná, na kteréž má být obyčej král Jeho Milost i králová Její Milost bývati, ta také nemohla před tím ohněm zůstati, neb ta světnička, kteráž na pavlači byla, divným způsobem shořela a od toho ohně krancové neb zábradla, na kteréž obyčej byl zpoléhati, zapukala se, takže to kamení počna od prostředku neb toho vejstupku královského po pravé ruce k hrobu sv. Víta padalo na zemi. Jinak sklep spodní i svrchní té pavlače zůstal v své celosti.“
Původně se jednalo o utrakvistického kněze, ke katolické víře pak konvertoval v roce 1521. Působil v Rožmitále a také v kostele svatého Tomáše v Praze. Během jeho působení ho však provázely také nemalé existenční potíže a potýkal se často s dluhy. Několikrát byl také vězněn, když se zastal poddaných proti vrchnosti, se kterou se kvůli tomu dostal do sporu. Mělo jít o zavražděnou služebnou manželky karlštejnského purkrabího Jana Bechyně z Lažan a o poddanou Arnošta Krajíře z Krajku, která byla nařčena z čarodějnictví. V roce 1549 se pak vzdal svých hodností a odešel do kláštera dominikánek u svaté Anny na Starém Městě v Praze, kde o čtyři roky umírá.
Podobiznu kanovníka Hájka nalezneme v přízemí kapitulního děkanství, tzv. Mladotova domu ve Vikářské ulici vedle naší katedrály. Na klenbě bývalé kapitulní knihovny je vyobrazen společně s řadou dalších významných kanovníků naší kapituly, jako je kronikář Kosmas, pozdější první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, ředitel stavby katedrály Beneš Krabice z Weitmile nebo církevní reformátor Jan Milíč z Kroměříže.
Na našeho kanovníka Václava Hájka pamatujeme s vděčností a vyprošujeme mu spásu jeho duše a život věčný.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
