13. 2. 2025

Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

Své životní jubileum slaví tuto neděli kanovník naší metropolitní kapituly ThLic. Mgr. Tomáš Roule, současný spirituál Papežské koleje Nepomucenum v Římě, kde doprovází naše bohoslovce na jejich cestě ke kněžství. Přejeme mu hojnost Božích milostí a požehnání, stálou ochranu jeho svatých patronů, pevné zdraví, radostnou mysl a mnoho sil do jeho další služby pro Kristovu církev!

Tomáš Roule působil v duchovní správě nejprve jako jáhen ve farnostech Dřevčice a Stará Boleslav. Na kněze byl vysvěcen dne 22. června 2002 v Praze a následně sloužil jako kaplan v Roudnici nad Labem a excurrendo v okolních středočeských farnostech poblíž Mělníka. Od roku 2004 pak působil jako osobní sekretář 35. pražského arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka i jeho nástupce Dominika kardinála Duky. Kanovníkem pražské metropolitní kapituly se stal na začátku roku 2012 a dne 5. února t.r. byl instalován jako canonicus ecclesiastes et Joanneus III. V dalších letech pak v naší kapitule postoupil na místo děkana u sv. Apolináře, v roce 2024 pak na místo canonicus senior. Jako spirituál Papežské koleje Nepomucenum působí od 1.2.2014. Tuto službu vykonává mj. jako nástupce J. Em. Prof. ThDr. Tomáše kardinála Špidlíka SJ, který byl spirituálem tohoto českého kněžského semináře v Římě v letech 1951 – 1989. Po kardinálu Špidlíkovi a P. Aloisi Storkovi je P. Tomáš Roule třetím nejdéle sloužícím spirituálem Nepomucena vůbec.

Kořeny českého semináře v Římě sahají až do roku 1884. Toho roku byla založena kolej Bohemicum, která byla původně umístěna v prostorách německého semináře. U zrodu Bohemica stál papež Lev XIII. a tehdejší českobudějovický biskup František z Pauly hrabě Schönborn, pozdější 28. arcibiskup pražský. Dne 1. ledna 1890 pak papež Lev XIII. kanonicky potvrdil existenci této koleje a udělil jí práva a výsady kolejí papežských. Nároky na kněžský seminář však postupně rostly, zejména pak po vzniku Československé republiky, kdy se ztrojnásobil počet diecézí. To si vyžádalo stavbu nové koleje.

Nová budova kněžského semináře, pojmenovaná podle svatého Jana Nepomuckého, byla stavěna od roku 1927 a posvěcena v roce svatováclavského milenia 1929. Kolej vysvětil pražský arcibiskup František Kordač. O rok později, 23. dubna 1930 papež Pius XI. přenesl apoštolskou konstitucí Ubi primum práva, majetek a povinnosti české koleje Bohemicum na nově postavené Nepomucenum.

Kolejí pak prošla řada budoucích českých biskupů i významných českých kněží. Mezi její alumny patřili i pražští arcibiskupové a kardinálové Karel Kašpar a Josef Beran, biskupové Mořic Pícha, Jaroslav Škarvada nebo Karel Otčenášek, další naši kanovníci a oběti nacistického a komunistického režimu jako byl Antonín Bořek Dohalský, Josef Čihák, Otakar Švec a celá řada dalších známých duchovních.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Lucie Horníková a Anička Guthrie/Člověk a Víra

Aktuality & články

Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.
Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

21. 9. 2026

Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály.
TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

15. 7. 2026

Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.
Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

29. 6. 2026

Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.