Výstavba nového gotického chrámu úzce souvisela s povýšením pražského biskupství na arcibiskusptví. V den položení základního kamene zároveň přebírá první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic insignii svého nového úřadu, tzv. pallium. Jedná se o pruh látky vkládaný arcibiskupům na ramena, který je utkaný z vlny získané z beránků chovaných v cisterciáckém klášteře Tre fontane jižně od Říma. Tam byl podle tradice popraven svatý apoštol Pavel.
Vznik pražského arcibiskupství byl opravdu významným milníkem v dějinách Českého království, které se tak vyvázalo ze závislosti na arcibiskupství v Mohuči. Na pražského arcibiskupa přešlo právo korunovat české krále a nároky na pražskou katedrálu jakožto metropolitní chrám významně vzrostly. Přesto se však uvažovalo o stavbě nového reprezentativního kostela již dříve. Dochovala se například listina krále Jana Lucemburského již z 23. října 1341, dle které král daroval katedrální kapitule výnosy ze všech stříbrných dolů v Čechách za účelem výstavby nového kostela a zřízení a výzdobu náhrobků sv. Víta a sv. Vojtěcha.
Základní kámen byl položen ještě za života Jana Lucemburského, slavnosti se ale účastnil i jeho syn a následník Karel, který je se založením a výstavbou současné gotické katedrály nejvíce spojován, a to plným právem. O výstavbu a výzdobu nového kostela se velmi zajímal, významným způsobem ji podporoval a v době jeho vlády se podařilo vystavět věnec kaplí, chórový ochoz, opěrný systém a podstatnou část chóru. V tomto úsilí však pochopitelně nebyl sám.
Stavebníkem kostela byla po celou dobu metropolitní kapitula, jejíž kanovníci stavbu řídili. Prvním ředitelem stavby se stal Bušek Linhartův, po něm následoval Mikuláš Holubec a od roku 1355 pak patrně nejvýznamnější z nich, Beneš Krabice z Weitmile. Po něm stavbu řídil kanovník Ondřej Kotlík a nakonec Václav z Radče. Pak již stavbu na delší čas přerušila husitská revoluce. Opukové busty těchto kanovníků nalezneme na vnitřním triforiu v chóru katedrály.
Prvním stavitelem katedrály se stal mistr Matyáš z Arrasu, v té době již starší a zkušený architekt, který do Prahy přišel z Avignonu. Jeho prvními úkoly bylo vypracovat plány pro první část stavby, založit a vybavit stavební huť a zajistit pracovní síly. Stavba se patrně naplno rozeběhla až v roce 1345. Matyáš z Arrasu vedl stavbu až do své smrti v roce 1352. Do té doby se mu podařilo vybudovat věnec kaplí a chórový ochoz s arkádami ve východní části chóru. Stěny kaplí se staly základem vnějšího opěrného systému, který začal budovat společně s vysokým chórem až jeho nástupce Petr Parléř.
První fáze výstavby katedrály
V první fázi výstavby vyrůstala nová gotická katedrála vedle románské baziliky, která zůstávala dlouhou dobu nedotčena. Také liturgický provoz se pravděpodobně do nové stavby přesunoval ze staré baziliky pozvolna. Kanovník Beneš Krabice z Weitmile nechal do nového kostela přemístit ostatky pražských biskupů, v kaplích nové katedrály byly vybudovány také náhrobky přemyslovských knížat a králů a postupně uložena jejich těla. S postupující výstavbou pak Petr Parléř započal s demolicí románské baziliky a kapitulního domu při její severní stěně, ze kterých se dodnes dochovala řada fragmentů. Nad hrobem svatého Václava pak Parléř vystavěl Svatováclavskou kapli, aniž by původní světcův hrob přemístil. Zakladatel pražské katedrály svatý Václav tak již bezmála 1100 let odpočívá na stále stejném místě. Stavba středověké části dómu skončila právě v úrovni západních stěn kaplí sv. Václava a sv. Zikmunda a rozestavěna byla Velká jižní věž.
Druhá fáze výstavby katedrály
Výstavbu následně zkomplikovaly a posléze zastavily husitské války. Díky mnoha dalším neštěstím a dějinným okolnostem se chrám definitivně podařilo dostavět a vysvětit až v roce 1929, 1000 let po smrti jeho zakladatele sv. Václava. O dalších etapách výstavby pražské katedrály se dočtete v následujících článcích, které pro Vás připravujeme.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
