18. 9. 2025

Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.

Výstava klenotů v katedrále 2023

Naše katedrála má v Evropě unikátní postavení. Těžko bychom hledali jiný chrám, který je situován v srdci panovnického sídla uprostřed hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem primase a arcibiskupa, pohřebním kostelem panovníků a zároveň korunovačním chrámem, ve kterém jsou navíc korunovační klenoty trvale uloženy. Samotná naše královská koruna je neobvyklým způsobem chráněna papežskými bulami a jedná se defacto o korunu relikviářovou.

Česká královská koruna zvaná Svatováclavská

O korunovačních klenotech a jejich vzniku bylo napsáno již mnoho publikací a odborných článků. Tentokrát vám přinášíme několik zajímavostí, které se týkají zejména vystavené královské koruny, jablka a žezla a které jsou ve všeobecném povědomí méně známé, zejména o jejich uložení v naší katedrále.

S výstavou korunovačních klenotů je spojena především známá tradice s jejich vyzvedáváním, kdy se sedm klíčníků z řad ústavních činitelů a církevních hodnostářů sejde v kapli svatého Václava, aby společně odemkli dveře se sedmi zámky. Tato tradice působí na první pohled velmi tajemně a starobyle, avšak je však málo známou skutečností, že vznikla teprve před cca 230 lety. Zavedena byla až císařem a králem Leopoldem II. v roce 1791, kdy byl v naší katedrále korunován. Do té doby byla Svatováclavská koruna uchovávána na různých místech dle aktuální situace a i způsob zabezpečení jejího uložení se měnil. S korunovací Leopolda II. se také naše korunovační klenoty po velmi dlouhé době vrátily do Prahy a právě tehdy pro ně byla jako místo uložení zvolena sakristie kaple sv. Václava, dnešní korunní komora. Jeho bratr a předchůdce Josef II. českou královskou korunovaci nepodstoupil.

Královské jablko

V průběhu dalších let se také několikrát obměnili držitelé sedmi klíčů. Po celou dobu až do dnešních dnů jsou mezi nimi pouze arcibiskup pražský, hodnostář, který má právo české krále korunovat, a probošt naší metropolitní kapituly, jejímž posláním bylo klenoty střežit. Ze světských hodnostářů to byli původně nejvyšší purkrabí, nejvyšší zemský písař, pražský purkmistr (dnes primátor hl. m. Prahy) a dva strážci z panského a rytířského stavu. Během 19. století došlo ke změnám, kdy se mezi klíčníky dostal mimo jiné český místodržitel. Ještě v době I. československé republiky byl držitelem 1. klíče arcibiskup pražský, v dnešní době je držitelem až 3. klíče a 1. klíč patří prezidentu republiky. K bezprecedentním krokům přistoupil v roce 1939 říšský protektor Konstantin von Neurath, kdy si vyžádal tři klíče, jeden klíč ponechal pražskému arcibiskupovi Kašparovi a zbylé tři klíče státnímu prezidentovi Háchovi. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich si uzurpoval dokonce čtyř klíče. Legenda o tom, jak sám sobě a svému synovi nasadil Svatováclavskou korunu na hlavu, však není historicky doložená.

Ačkoliv je korunní komora součástí Zlaté brány, která vznikala již v době Petra Parléře, její interiér byl do dnešní novogotické podoby zrekonstruován až v 19. století podle návrhu dómského stavitele Josefa Ondřeje Krannera.

Velmi pozoruhodnou částí koruny je zlatý křížek na jejím vrcholu. Do jeho středu je vložen malý křížek vyrobený z drahého kamene, na kterém je zpodobněn Kristus a v jeho vrcholu je provrtán otvor. Je proto zřejmé, že původně sloužil jako přívěšek. Některé prameny kladou jeho původ až do Východořímské říše. Po obvodu zlatého křížku je vepsán latinský nápis „HIC EST SPINA DE CORONA DOMINI“ („Zde je trn z koruny Páně“). Trn z Kristovy koruny by tedy měl být v křížku vložen, dle dostupných informací však v něm nebyl při dosavadních průzkumech nalezen.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Člověk a Víra

Aktuality & články

Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

31. 10. 2025

Liturgický rok se blíží ke svému závěru a jeho poslední měsíc je tradičně spojen s Památkou všech věrných zemřelých, která v liturgickém kalendáři připadá na 2. listopadu. Návštěvy hřbitovů a hrobů našich blízkých se však obvykle protáhnou i na další dny a týdny, které na tento den navazují a vžil se pro ně lidový název dušičkové období. Nezřídka byly hřbitovy zřizovány okolo kostela a nejinak tomu bylo v případě naší katedrály. Stavba gotického dómu, která začala od poloviny 14. století nahrazovat předchozí románskou baziliku, však pozřela i toto pohřebiště a náš kanovník Beneš Krabice z Weitmile, třetí ředitel stavby katedrály, například přesunul hroby pražských biskupů do chórového ochozu nové stavy, kde se nacházejí před hrobem sv. Víta dodnes.
Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.
Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

8. 7. 2025

Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.