4. 7. 2024

Kulaté výročí 650 let od úmrtí Jana Milíče z Kroměříže

Kulaté výročí dne úmrtí měl v minulém týdnu vedle kapitulního děkana a pozdějšího prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic další významný kanovník naší metropolitní kapituly, kterého bychom Vám rádi blíže představili.

Málokdo ví, že kanovníkem v pražské katedrále byl, přesto ho nepochybně zná každý, kdo v České republice skládal maturitní zkoušku z českého jazyka a literatury. Je jím Jan Milíč z Kroměříže, původně spolupracovník císaře a krále Karla IV. a pozdější český reformní kazatel, jehož popularita ho ve 20. století vynesla na jeden z obrazů z cyklu Slovanské epopeje Alfonse Muchy a jeho jméno nese i jedna z ulic pražského Žižkova. Jeho členství v pražské metropolitní kapitule obvykle není příliš zdůrazňováno a dle dostupných pramenů působil v naší katedrále pravděpodobně pouze jeden rok, než se svého úřadu okolo roku 1363 vzdal. Přesto však nalezneme jeho obraz v galerii významných pražských kanovníků, která je součástí bohaté malířské výzdoby kleneb v přízemí kapitulního děkanství (tzv. Mladotova domu) v těsném sousedství naší katedrály ve Vikářské ulici.

Obraz „Jan Milíč z Kroměříže“ z cyklu „Slovanská epopej; “Alfons Mucha, 1916

Jako kazatel byl Jan Milíč poměrně radikální a asketickým způsobem života začal žít pod vlivem reformátora Konráda Waldhausera. Nejednou se pro své radikální výroky dostal do sporu s papežem, zejména když vypočetl datum příchodu antikrista a toho ztotožnil s císařem Karlem IV. Tehdy byl i uvězněn, nicméně dokázal své názory později obhájit a dokonce byl na rozkaz samotného papeže Urbana V. s omluvou z vězení propuštěn. Ve výkonu kněžské služby kladl velký důraz zejména na kázání a eucharistickou úctu, kdy prosazoval časté přijímání Těla Páně laiky a věřícím jej podával při každé mši, což v jeho době bylo velmi neobvyklé. Velkou péči věnoval také obracení prostitutek k pokání, pro které dokonce vytvořil v Praze útočiště v někdejším veřejném domě, který přetvořil v kazatelskou školu a nazval jej Jeruzalém. Z pověření arcibiskupa vystoupil třikrát se synodálními kázáními k duchovenstvu pražské arcidiecéze. Později čelil opět obvinění z kacířství a vydal se na cestu do Avignonu, aby se hájil před papežskou kurií. Jeho obhajoba ovšem byla opět úspěšná, o čemž svědčí i skutečnost, že byl v Avignonu následně pověřen svatodušním kázáním ve sboru kardinálů. To bylo také jedním z jeho posledních vystoupení, neboť právě v Avignonu dne 29. června umírá. Od jeho smrti tak minulou sobotu uplynulo 650 let.

Foto: Portrét Jana Milíče z Kroměříže v galerii kanovníků metropolitní kapituly v Mladotově domě, Pražský hrad; Obraz „Jan Milíč z Kroměříže“ z cyklu „Slovanská epopej; “Alfons Mucha, 1916

Autor textu a foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.
Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

21. 9. 2026

Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály.
TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

15. 7. 2026

Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.
Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

29. 6. 2026

Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.