Fotografie kanovníka Antona Geberta
Důvod uvěznění kanovníka Geberta nebyl dosud uspokojivě vysvětlen. Patřil totiž původně mezi nacionálně orientované německé kněze, stal se redaktorem časopisu Kirchenblatt a po rozbití Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se stal zastupujícím místním farářem Wehrmachtu. Přesto ho pražský arcibiskup Karel kardinál Kašpar v roce 1940 pověřil péčí o vězněné české kněze. Vzápětí však byl zatčen gestapem. Důvodem měla být jeho „nenávistné, štvavé a podlé smýšlení prozrazující zlovolná vyjádření o vedoucích činitelích státu a NSDAP“ a také poslech zahraničního rozhlasu, jak uváděla žaloba, která byla proti němu vznesená. Někdy je jako původce jeho uvěznění udáván německý kněz, kolaborant a konfident gestapa Franz Werner Bobe.
Původně byl odsouzen k jednomu roku žaláře, ovšem po odpykání trestu nebyl propuštěn, ale převezen nejprve do Terezína a následně 1. května 1942 do koncentračního tábora Dachau. Tam byl nucen k nadměrně těžké práci a při přenášení těžkých nádob si přivodil natržení plic. Již 17. května t.r. v Dachau umírá. Jeho ostatky byly zpopelněny a urna s popelem byla zaslána pražské metropolitní kapitule.
Nepřátelství nacistického režimu se obrátilo vůči každému, kdo kanovníku Gebertovi projevil blízkost. Starostové obcí a další funkcionáři, kteří se obrátili na říšského místodržícího v Praze s žádostí o jeho propuštění, byli zbaveni úřadu. Perzekuce se v souvislosti s osobou kanovníka Geberta dočkal i jeho další německý spolubratr v naší metropolitní kapitule, biskup Johannes Nepomuk Remiger. Ten urnu vloženou do dřevěné rakve pohřbil na hřbitově v jeho rodné obci Heiligenkreuz (Svatý Kříž u Plané, dnes Chodský Újezd).
Kanovník a světící biskup Remiger býval gestapem vyslýchán od samého začátku nacistické okupace. Pohřeb jeho spolubratra Antona Geberta však zájem gestapa o jeho osobu ještě výrazně zvýšil a do konce války již byl pod jeho nepřetržitým přísným dohledem. Po válce pak musel kanovník Remiger Československo opustit, zemřel v Bavorsku a pochován je v mnichovské katedrále. Hrob jeho spolubratra Antona Geberta byl v roce 1990 zlikvidován.
Nacistický režim zasadil metropolitní kapitule velmi tvrdou ránu. Dva kanovníci v jeho koncentračních táborech zemřeli, jeden zemřel rok po skončení války na následky krutého věznění, další dva kanovníci německé národnosti včetně kapitulního probošta byli vyhnáni z vlasti, ačkoliv sám zmíněný biskup Johann Nepomuk Remiger byl pronásledován gestapem. Jeden německý kanovník zemřel ještě v průběhu války. Defacto tak kapitula přišla o šest ze svých deseti členů. Na místa tří zemřelých kanovníků tak kapitula v roce 1948 vyhlásila dokonce konkurs. Zvolení kanovníci se však po únoru 1948 ani nemohli řádně ujmout svých úřadů a dílo zkázy dokonal komunistický režim, který další naše kanovníky věznil a utýral k smrti. Doslova tragický je případ ThDr. Otakara Švece, statečného vězně KZ Mauthausen a Dachau, který byl následně bezohledně perzekvován a vězněn komunistickým režimem v Mírově a propuštěn byl se zcela zničeným zdravím.
Kéž jsou tito naši kanovníci příkladem statečnosti a obětavosti i pro všechny následující generace a kéž je náš Pán odmění za jejich oběť a přijme je do slávy svých svatých!
Text: Ing. Ondřej Stříteský
