Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

Na konci září přijal papež Lev XIV. rezignaci Mons. Václava Malého na úřad pomocného biskupa pražského. Otec Malý se zároveň rozhodl rezignovat na funkci probošta Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze. Novým proboštem byl zvolen Mons. Zdenek Wasserbauer, pomocný biskup pražský a kanovník Metropolitní kapituly. Jeho volba byla potvrzena i arcibiskupem pražským Mons. Janem Graubnerem.  

Nový probošt Metropolitní kapituly zamířil po maturitě na gymnáziu ve Žďáře nad Sázavou na Vysokou školu zemědělskou v Praze. V roce 1990 vstoupil do Arcibiskupského semináře v Praze, odkud byl po jednom roce poslán do Říma, kde studoval dalších 5 let na filosofické a teologické fakultě Papežské Lateránské university. Jáhenské svěcení přijal 2. 1. 1996 v Praze, od 1. 7. 1996 do 30. 9. 1996 byl ustanoven k jáhenské službě ve farnosti Praha-Lhotka, 30. 9. 1996 byl vysvěcen na kněze a od 1. 10. 1996 do 31. 8. 1998 působil jako kaplan ve farnosti Praha-Michle. Potom se odebral znovu do Říma, studoval na Papežském institutu Teresianum a toto postgraduální studium zakončil doktorátem.

 

Nový probošt Metropolitní kapituly při celebrování mše svaté v katedrále

 

Během této doby byl od 1. 10. 1998 do 31. 8. 2000 ustanoven jako kaplan při pražské katedrále. Po návratu z Říma byl od 1. 9. 2000 do 30. 9. 2010 spirituálem Arcibiskupského semináře v Praze. Od 15. 11. 2008 7. 5. 2016 spirituálem zasvěcených panen v pražské arcidiecézi a od 1. 11. 2009 do 30. 9. 2010 působil též jako kaplan KTF UK. Od 1. 10. 2010 byl ustanoven farářem u Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze-Vinohradech. Od 15. 1. 2012 byl jmenován čestným kanovníkem Kolegiátní kapituly ve Staré Boleslavi; od 1. 5. 2014 vikářem III. pražského vikariátu. Od 1. 5. 2015 se stal ředitelem Arcibiskupské kurie. Pražský arcibiskup ho 18. 6. 2015 jmenoval kanovníkem metropolitní kapituly, 28. 6. 2015 byl instalován jako canonicus ecclesiastes et Joanneus IV. V roce 2018 byl vysvěcen na biskupa a jako své heslo si zvolil „Oratio, verbum, ardor“ tedy „Modlitba, slovo, horlivost“.

Metropolitní kapitula je nejstarší a nejdůležitější kapitulou v zemi. Její nejviditelnější a nejdůležitější činností je zajišťování liturgického provozu v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha, kterou spravuje spolu se Správou Pražského hradu. Mimo ni se zabývá pořádáním kulturních akcí, výstav, koncertů, ekonomickou správou a péčí o rozsáhlé umělecké dědictví. Probošt Metropolitní kapituly má sice především duchovní a reprezentační úkoly, ale jeho osobnost byla, je a bude důležitým symbolem nejen pražské církve, její stability a věrnosti Kristovu učení.

Přejeme našemu novému proboštovi Mons. Wasserbauerovi klidné a plodné dny v nové funkci.

Text: Jan Novák

Foto: Člověk a Víra

Aktuality & články

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

    Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

    U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

    Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.

  • Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

    Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

    Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály. 

  • TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

    TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

    Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.

  • Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

    Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

    Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.

     

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení