28. 11. 2024

O adventu zní v katedrále rorátní zpěvy

Oznamujeme

Ještě před samotným začátkem adventní doby uslyšíme na náměstích a z obchodů mnoho vánočních písní včetně těch tradičních českých, oslavujících narození Pána Ježíše Krista. Slavnost připomínající událost Narození Páně nás ve skutečnosti teprve čeká a od 25. prosince uslyšíme vánoční písně i v našich chrámech. Naše země vyniká mimořádným kulturním bohatstvím mimo jiné právě v oblasti vánočních písní. Neméně cenný a obsáhlý poklad máme také v našich písních adventních, které však zůstávají trochu stranou pozornosti, neboť tato překrásná a tajemná doba samotného očekávání příchodu Pána Ježíše Krista a její tradice byly bohužel trochu vytlačeny ze všeobecného povědomí veřejnosti. Tyto starobylé české adventní písně můžete slyšet právě během našich rorátních bohoslužeb, na které Vás srdečně zveme a které se budou v adventní době konat v naší katedrále každý den.

Pojem „roráty“ pochází z prvního slova latinské mešní antifony „Rorate coeli desuper et nubes pluant iustum. Aperiatur terra, et germinet Salvatorem.“ (= „Rosu nám dejte nebesa shůry a oblakové dštěte Spravedlivého. Otevři se země a vydej Spasitele.“)

Nápěv adventní písně „Ejhle, Hospodin přijde“ (v latinském originále „Ecce, Dominus veniet“), kterou v katedrále uslyšíme hned na začátku rorátních mší, má původ již v dobách císaře Karla IV. Zapsán je v antifonáři prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, který je jedním z pokladů knihovny pražské metropolitní kapituly. České adventní i vánoční písně vznikaly po celá staletí napříč středověkem i novověkem. Slavná Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby, považovaná za neodmyslitelnou součást českých Vánoc, má svůj původ na konci 18. století. Druhý „hudební pilíř“ českých Vánoc, píseň „Narodil se Kristus Pán,“ je však mnohem starší, pochází již z 15. století a málo známá je skutečnost, že se jedná o píseň původně husitskou. Mimořádným způsobem obohatil českou hudební tradici barokní skladatel Adam Václav Michna z Otradovic, jehož vánoční píseň „Chtíc aby spal“ je rovněž všeobecně známou a zároveň bezmála 400 let starou.

Adventní rorátní mše v katedrále sv. Víta mají velmi dlouhou tradici, sahající nejpozději do dob císaře a krále Karla IV. I letos se budou konat každý den od pondělí do pátku od 6:30, v neděli v 8:30 a v sobotu v 8:00 v sousedním kapitulním kostele Všech Svatých. Vedle rorátních mší se konají v katedrále další pravidelné i mimořádné bohoslužby, jejichž program naleznete ve Svatovítských ohláškách. Program vánočních bohoslužeb bude uveřejněn později.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Člověk a Víra

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.