Takovou otázku si kolemjdoucí kladou zejména díky slohové čistotě novogotické dostavby a puristické rekonstrukci chóru, která probíhala od II. poloviny 19. století. Ve skutečnosti však díky několika pohromám, které chrám během dějin postihly, ale i v důsledku povětrnostních vlivů mnoho původních prvků stavby nepřežilo. Nedostavěné torzo chrámu bylo postupně opravováno, zvětralé kamenné bloky byly postupně nahrazovány replikami a kromě velkého požáru v roce 1541 to bylo zejména pruské bombardování v roce 1757, které významným způsobem poškodilo severní část vnějšího opěrného systému a vysokého chóru, kde bylo mnoho kamenosochařských detailů doslova otlučeno a muselo být při opravě doplněno. Radiálně se rozebíhající mikrotrhliny v pískovcových blocích vzniklé po dopadu pruských dělových koulí jsou na severních opěrácích při prohlídce z lešení identifikovatelné dodnes. I ze středověkého chóru, věnce kaplí a opěrného systému se dochoval zcela původní v podstatě jen skelet, byť na jižní straně orientované směrem do města bychom středověkých kamenických detailů nalezli mnohem více. Bohužel bychom již těžko hledali v oknech katedrály původní kamenné kružby, které obdivujeme pro jejich subtilní provedení a velmi složité a bohatě zpracované tvarosloví v rozsáhlých plochách velkých oken vysokého chóru, hlavní lodi a transeptu. Ty jsou z převážné většiny doplněné až v 19. a 20. století během rekonstrukce a dostavby chrámu. Tedy až na tři výjimky.
Okna Staré klenotnice z interiéru
V katedrále se nacházejí jediná tři okna, kde se původní středověké kružby ještě dosud dochovaly. Jedná se o menší a nenápadná gotická okénka vedoucí do prostor Parléřovy Staré klenotnice, situované nad Starou sakristií. Z vnitřní strany nejsou pro návštěvníky dostupná, ale lze si je velmi dobře prohlédnout v exteriéru z Vikářské ulice, nejlépe z úrovně velké kované mříže u kapitulního děkanství (tzv. Mladotova domu) č.p. 37. Uvidíme zde stěnu rozdělenou mohutným pilířem jednoho z opěráků, ve které jsou dvě řady zamřížovaných oken. Dolní tři okna patří Staré sakristii a okenní kružby neobsahují. Horní tři okna vedou do zmíněné Staré klenotnice a spatříme v nich typické dělení gotického okna se dvěma tzv. jeptiškami. Tyto kružby pochází z období okolo roku 1360 a dochovaly se téměř neporušené. Snad k tomu přispěla i jejich poloha poměrně nízko nad úrovní terénu, kdy tato navíc ještě zamřížovaná okna byla okolními stavbami chráněna před pruským dělostřelectvem. Stará klenotnice a Stará sakristie zůstaly navíc dle svědectví našeho kanovníka Václava Hájka z Libočan jako jedny z mála částí chrámu prakticky nedotčené velkým požárem na jaře roku 1541 a o století později byly ušetřené i řádění kalvinistů.
Tři středověká okna vedoucí do Staré klenotnice vidíme ve druhém patře
Při opravdu velmi detailní prohlídce těchto oken bychom zjistili, že se odlišují i profilace nejvýchodněji situovaných oken klenotnice i sakristie od oken ostatních. I to má svoji logickou příčinu. Právě prvním oknem prochází spára mezi východní části stavby vybudovanou Matyášem z Arrasu a navazující dostavbou sakristie a klenotnice provedenou Petrem Parléřem. Zatímco první okna v obou řadách přinejmenším započal budovat ještě mistr Matyáš, zbývající dvě již pocházejí z dílny Petra Parléře. Mohutný opěrák mezi okny pak stojí pravděpodobně přímo na původních základech obvodové stěny románského kapitulního domu (tzv. „kláštera kostela pražského“), který zde v době zahájení stavby sakristie ještě stál a teprve Petrem Parléřem byl odstraněn.
Stará sakristie i Stará klenotnice jsou plné mnoha dalších architektonických pozoruhodností. O těch nejzajímavějších z nich pro Vás připravujeme další články.
Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský
