13. 1. 2025

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – III. díl: Čeští světci v papežských bazilikách – svatý Jan Nepomucký

V předchozích dílech tohoto seriálu jsme se věnovali zejména odkazům na naši katedrálu a její světce v bazilice svatého Petra. V tomto článku půjdeme tentokrát po stopách svatého Jana Nepomuckého, který se v Římě objevuje nejméně na dvou velmi významných místech.

Ačkoliv je bazilika svatého Petra největší ze čtyř hlavních římských papežských bazilik s titulem basilica maior a nachází se v těsném sousedství Apoštolského paláce, není kostelem katedrálním. Tím je Arcibazilika Nejsvětějšího Spasitele, svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty v Lateráně, matka a hlava všech kostelů města a světa. Nachází se v sousedství Aurelianových hradeb a v její hlavní apsidě je umístěn papežský stolec. I tato bazilika, která je římskou katedrálou, vyniká velmi bohatou výzdobou a byla založena rovněž již ve 4. století císařem Konstantinem I. Velikým.

V jižní boční lodi této baziliky se nachází kaple sv. Františka, na jejíž stěně je pověšen pozoruhodný barokní obraz. Na tmavém pozadí rozpoznáme Vltavu a Karlův most. Na břehu Vltavy pak skupina mužů drží v náručí mrtvé tělo svatého Jana Nepomuckého, oblečené v kanovnickém chórovém oděvu. Nad touto scénou se vznáší dva andělé, kteří drží na nebi zářící korunu z pěti hvězd, která výrazně kontrastuje s tmavým pozadím obrazu.

Barokní obraz Jana Nepomuckého

Tělo svatého Jana Nepomuckého bylo po jeho umučení králem Václavem IV. svrženo z Karlova mostu do Vltavy, ze které ho později vylovili rybáři a předali bratrům řádu Křižovníků s červeným srdcem, kteří jej pochovali nejprve ve svém kostele sv. Kříže na Starém Městě Pražském. Teprve později bylo tělo svatého Jana přeneseno do naší katedrály, kde je uloženo dodnes. Na Karlově mostě událost svržení těla světce do řeky dodnes připomíná křížek s pěti hvězdami a barokní kovaná mřížka na jeho zábradlí. Sochy svatého Jana se tak s velkou oblibou umisťují právě na mosty nejen v českých zemích. Velmi rozšířené jsou takové sochy zejména v sousedním Bavorsku a v Rakousku. V Římě však náš svatý Jan Nepomucký společně s Pannou Marií Immaculatou střeží vstup na jeden z historicky nejvýznamnějších mostů světa vůbec.

Socha Jana Nepomuckého na Milvijském mostě

Jedná se o Milvijský most, který stojí v severní části Věčného města již více než 2200 let. Most se stal svědkem několika významných bitev. Například v roce 78 před Kristem zde Quintus Catulus porazil Marca Lepida. V dějinách křesťanství však znamenala velký zlom bitva Flavia Valeria Constantina a Marca Aurelia Valeria Maxentia o císařský trůn, která se u tohoto mostu odehrála v roce 312. Podle legendy měl Constantinus před bitvou vidění. Na nebi se mu v poledním slunci ukázal zlatý kříž a nápis „In hoc signo vinces“ (= „v tomto znamení zvítězíš“). Constaninus tak na štíty svých vojáků nechal namalovat kříže (podle Eusebia s Kaisereie se mělo jednat o Kristův monogram) a v bitvě u Milvijského mostu Maxentia porazil. Maxentius během bitvy spadl do Tibery a utopil se a Constantinus se stal římským císařem, později nazývaným Konstantin I. Veliký. Ten o rok později vydává tzv. Edikt milánský, kterým povolil křesťanům na území Římské říše svobodně vyznávat víru v Krista. Císař Konstantin byl pak na smrtelné posteli pokřtěn.

Vidění císaře Konstantina

Socha svatého Jana Nepomuckého u vstupu na Milvijský most je zhotovena z bílého mramoru, pochází z roku 1731 a byla vytvořena sochařem Agostino Cornacchinim. Její zhotovení zadal uherský biskup a kardinál Michal Bedřich z Althanu, který pocházel z Kladska, studoval v Praze a posléze působil jako biskup ve Vácu. Socha Neposkvrněné Panny Marie na levé straně je pak o celé století mladší.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Ing. Ondřej Stříteský, Člověk a Víra/Anička Guthrie

Aktuality & články

Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

3. 11. 2025

Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

3. 11. 2025

Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

31. 10. 2025

Liturgický rok se blíží ke svému závěru a jeho poslední měsíc je tradičně spojen s Památkou všech věrných zemřelých, která v liturgickém kalendáři připadá na 2. listopadu. Návštěvy hřbitovů a hrobů našich blízkých se však obvykle protáhnou i na další dny a týdny, které na tento den navazují a vžil se pro ně lidový název dušičkové období. Nezřídka byly hřbitovy zřizovány okolo kostela a nejinak tomu bylo v případě naší katedrály. Stavba gotického dómu, která začala od poloviny 14. století nahrazovat předchozí románskou baziliku, však pozřela i toto pohřebiště a náš kanovník Beneš Krabice z Weitmile, třetí ředitel stavby katedrály, například přesunul hroby pražských biskupů do chórového ochozu nové stavy, kde se nacházejí před hrobem sv. Víta dodnes.
Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.