Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – IV. díl: hrob Josefa kardinála Berana

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – IV. díl: hrob Josefa kardinála Berana

V prosinci roku 1993 se kanovníci naší metropolitní kapituly jednomyslně usnesli na iniciaci výzkumu týkajícího se osobního duchovního profilu a činnosti Josefa kardinála Berana, 33. arcibiskupa pražského, činorodého Kristova kněze a pastýře Jeho lidu, proslulého pevným charakterem, mimořádnou statečností, laskavostí a obětavostí. Tento výzkum byl nezbytným předpokladem, aby jednou mohl být prohlášen za svatého. Metropolitní kapitula tak požádala pražského arcibiskupa, aby zprostředkoval potřebný souhlas Kongregace pro záležitosti svatých v Římě. V následujících letech byl zahájen dlouholetý proces, který kontinuálně probíhá do dnešních dní. I během samotném beatifikačním procesu se životem a dílem Josefa kardinála Berana zabývalo několik našich kanovníků, zejména pak jako postulátor blahořečení prof. ThDr. Jan Matějka, Mons. doc. ThDr. Jiří Skoblík nebo ThDr. Jiří Svoboda, JC.D. V roce 2018 pak Služebník Boží Josef kardinál Beran nalezl místo svého posledního odpočinku v naší katedrále v kapli Bartoňů z Dobenína v severní boční lodi, kam bylo jeho tělo přeneseno z místa jeho původního hrobu v bazilice svatého Petra v Římě. Osobnost Josefa kardinála Berana proto naši katedrálu a diecézi také významným způsobem propojuje s Věčným městem a přinášíme Vám o něm IV. díl našeho seriálu.

Josef Beran již jako kněz prokázal mimořádnou statečnost, když byl po atentátu na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha zatčen a následně vězněn na pražské Pankráci a v koncentračních táborech Terezín a Dachau. Zde přežil epidemii tyfu, snažil se pomáhat spoluvězňům a zásoboval je jídlem. Arcibiskupem pražským byl jmenován 4. listopadu 1946. Přestože jako jediný pražský arcibiskup v moderních dějinách do té doby nebyl biskupem, nevykonával ani žádnou funkci ve vedení diecéze a na biskupa byl vysvěcen jako pražský diecézní kněz právě až v souvislosti s nastolením na pražský arcibiskupský stolec, stal se jednou z nejvýraznějších osobností pražské arcidiecéze ve 20. století a do dějin vstoupil nejen jako velice schopný a dobrý pastýř, ale také jako nesmírně statečný muž. Neobvyklá volba pražského arcibiskupa z řad pražských diecézních kněží bez dosavadní zkušenosti s řízením jiné diecéze tak paradoxně přinesla Praze mimořádnou a velmi úctyhodnou osobnost a dá-li Pán Bůh, tento arcibiskup jednou může vstoupit i mezi české svaté.

 

Římská hrobka kardinála Berana

 

S koncem II. světové války však jeho perzekuce neskončila. Po roce 1948 čelil dalším útokům ze strany komunistického režimu a následně byl internován. Jeho jmenování kardinálem v roce 1965 znamenalo také definitivní konec jeho působení v Československu. Komunistická moc mu povolila odjezd do Říma za účelem převzetí jmenovacího dekretu a insignií, návrat mu však již nebyl povolen. V Římě tak Josef kardinál Beran strávil zbývající čtyři roky svého života. Také zde pilně pracoval a účastnil se zde II. vatikánského koncilu, kde vystupoval mimo jiné na podporu pronásledovaných kněží. V Římě mimo jiné založil České náboženské středisko Velehrad. Jeho sekretářem a blízkým spolupracovníkem byl po celou dobu jeho pobytu v Římě kněz Jaroslav Škarvada, pozdější probošt naší metropolitní kapituly a světící biskup pražský.

 

Příjezd průvodu s ostatky kardinála Berana k Pražskému hradu

 

Josef kardinál Beran toužil po návratu do vlasti a ve svém testamentu vyjádřil přání, aby byl i v případě smrti jednoho dne převezen zpět domů a pochován v Čechách. Pravděpodobně však netušil, jakou poctu mu prokáže papež Pavel VI. Ten rozhodl, že náš arcibiskup bude pochován v kryptě baziliky svatého Petra v těsné blízkosti apoštolova hrobu, v kapli Madonna della Bocciata, a to mezi hroby papežů Pia XI. a Pia XII. Sám papež Pavel VI. vedl pohřební obřady. Josef Beran se tak stal jediným Čechem a jediným kardinálem pohřbeným mezi papeži, navíc tak blízko svatého apoštola, kterého Kristus nazval „skálou, na níž zbuduje svou církev.“ Jeho hrob se zde nacházel bezmála 50 let. V roce 2018 pak byla rakev s jeho ostatky slavnostně převezena do naší katedrály.

Text: Ing. Ondřej Stříteský  

Foto: Ing. Ondřej Stříteský, Renáta Lucková, Člověk a Víra/Roman Albrecht

Aktuality & články

  • Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

    Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

    Na konci září přijal papež Lev XIV. rezignaci Mons. Václava Malého na úřad pomocného biskupa pražského. Otec Malý se zároveň rozhodl rezignovat na funkci probošta Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze. Novým proboštem byl zvolen Mons. Zdenek Wasserbauer, pomocný biskup pražský a kanovník Metropolitní kapituly. Jeho volba byla potvrzena i arcibiskupem pražským Mons. Janem Graubnerem.  

  • Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

    Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

    Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.

  • Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

    Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

    Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.

  • Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

    Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

    Liturgický rok se blíží ke svému závěru a jeho poslední měsíc je tradičně spojen s Památkou všech věrných zemřelých, která v liturgickém kalendáři připadá na 2. listopadu. Návštěvy hřbitovů a hrobů našich blízkých se však obvykle protáhnou i na další dny a týdny, které na tento den navazují a vžil se pro ně lidový název dušičkové období. Nezřídka byly hřbitovy zřizovány okolo kostela a nejinak tomu bylo v případě naší katedrály. Stavba gotického dómu, která začala od poloviny 14. století nahrazovat předchozí románskou baziliku, však pozřela i toto pohřebiště a náš kanovník Beneš Krabice z Weitmile, třetí ředitel stavby katedrály, například přesunul hroby pražských biskupů do chórového ochozu nové stavy, kde se nacházejí před hrobem sv. Víta dodnes.

  • Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.  

  • O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

    O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

    Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.  

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení