Poslední český král byl v katedrále korunován před téměř 190 lety

Poslední český král byl v katedrále korunován před téměř 190 lety

Francouzská královská rodina nedobrovolně opustila Pražský hrad v roce 1835, důvodem ale byla příprava katedrály a hradu na jinou královskou slávu, kvůli které bylo potřeba na hradě provést rozsáhlejší opravy. Začátkem března toho roku totiž ve Vídni zemřel císař a král František I. a na trůn nastoupil jeho syn Ferdinand. Pro svůj zdravotní stav sice nebyl schopen samostatné vlády, korunovační obřady ve svých zemích však podstoupil a hned následující rok měl být v naší katedrále korunován právě králem českým. Na trůnu vydržel až do roku 1848, kdy abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. Poté se uchýlil právě na Pražský hrad, kde se svojí manželkou žil dalších 27 let. Celou třetí čtvrtinu 19. století tak byl Pražský hrad obydlen skutečným císařem a korunovaným českým králem, který se u obyvatel Prahy těšil patřičné úctě, přestože již nevládl. Jeho životě na Pražském hradě a zásluhách o naši katedrálu se bude věnovat poslední článek tohoto seriálu. Za pozornost stojí ale i samotný korunovační obřad, který se odehrál v naší katedrále dne 7. září 1836 a byl dosud poslední českou královskou korunovací v dějinách.

Toho roku byla katedrála stále ještě ve své nedostavěné podobě, jak ji známe už jen ze starých obrazů a prvních nepříliš kvalitních černobílých fotografiích. Chór byl zastřešen nízkým barokním krovem se třemi věžičkami na hřebeni střechy a v místě, kde nyní barokní Santiniho zábradlí odděluje chór od příčné lodi, stála vysoká zeď, která chór uzavírala a z vnitřní strany k ní přiléhala Wohlmutova hudební kruchta. Novogotické trojlodí a západní průčelí se dvěma věžemi ještě neexistovalo ani na rýsovacích prknech architektů, na jeho místě stála dnes již neexistující renesanční kaple svatého Vojtěcha a rozestavěné barokní pilíře nedokončené Orsiho dostavby ze 17. století, které byly nedlouho poté zbořeny. Na místě dnešního Mockerova novogotického hlavního oltáře stál barokní oltář se stříbrným křížem a velikým zlatě rámovaným retáblem, který můžeme vidět právě ještě na velmi detailně zpracovaném obraze korunovace Ferdinanda V. Ten velmi věrně zachycuje tehdejší podobu interiéru katedrály.

 

Pohled na katedrálu z Třetího nádvoří Hradu při korunovaci

 

Celý obřad byl součástí pontifikální mše svaté, slavené pražským arcibiskupem Ondřejem Ankwiczem ze Skarbek-Poslawice, jak ostatně předpokládal samotný korunovační řád českých králů vydaný císařem Karlem IV. Tímto starobylým řádem se řídil i průběh této poslední královské korunovace. Slavnosti předcházelo vyzvánění zvonů a dělové salvy. Král Ferdinand vstoupil do katedrály po červeném koberci v liturgickém průvodu, nad ním byl nesen baldachýn a český herold, oblečený v dalmatice s vyšitým českým lvem na prsou, nesl vytasený meč. Před katedrálou pak král uctil korunovační kříž, který mu předal arcibiskup. Jeho první zastávkou byla kaple svatého Václava. Tam již byly připraveny korunovační klenoty na světcově hrobě, který v té době existoval ještě ve své barokní podobě. U světcova hrobu se král pomodlil a tento okamžik rovněž zachytil malíř. Převlékl se zde z uniformy polního maršála do korunovačních rouch a odebral se opět v liturgickém průvodu k hlavnímu oltáři. Kromě církevních hodnostářů kráčeli v průvodu také zemští úředníci, nesli pozlacený bochník chleba a pozlacený soudek červeného vína a na závěr i samotnou korunu svatého Václava. V průběhu mše svaté pak král složil předepsané přísahy, položil ruce na evangeliář a políbil korunovační kříž. Byl arcibiskupem pomazán posvěcenými oleji, opásal se svatováclavským mečem, oblečen byl do korunovačního pláště s pásem, štolou a manipulem, na prostředník mu byl nasazen korunovační prsten a do rukou vloženo jablko a žezlo. Nejvyšší komoří nasadil králi atlasovou čepičku, arcibiskup požehnal Svatováclavskou korunu a tu mu pak za asistence dvou biskupů a někdejšího nejvyššího purkrabího Českého království Františka Antonína Libštejnského hraběte z Kolovrat vložil na hlavu. Král Ferdinand pak usedl na trůn připravený uprostřed chóru před hlavním oltářem, nad kterým byl z klenby vyvěšen bohatě zdobený baldachýn. Následovalo holdování králi a mše svatá pokračovala dále. Údajně z úcty k českým reformačním tradicím přijal král svátost oltářní pod obojí způsobou. Následoval korunovační banket ve Vladislavském sále Starého královského paláce a pompézní slavnosti spojené s ohňostroji a lidovými veselicemi, kdy z kašen teklo místo vody víno, mezi lid byly vhazovány mince vyražené speciálně k této příležitosti a během velké lidové slavnosti u pražské Invalidovny bylo podáváno zdarma jídlo a pití, přičemž nádobí ozdobené symboly Českého království si lidé mohli nechat na památku.

 

Detail korunovace Ferdinanda V. s viditelnými stříbrnými relikviáři

 

Obraz poslední královské korunovace nám přináší mnoho zajímavých poznatků o tehdejší podobě naší katedrály. Barokní oltář již sice z chóru zmizel, ale stříbrné busty českých světců, vystavené na oltářní menze během korunovačního obřadu můžeme dnes vidět na oltáři ve Vlašimské kapli hned naproti stříbrnému náhrobku svatého Jana Nepomuckého. Velké zlacené barokní sochy českých zemských patronů na pilířích arkád v blízkosti hlavního oltáře byly po dostavění katedrály přeneseny do příčné lodi, kde je můžeme také obdivovat dodnes. Arcibiskupská katedra s baldachýnem v severní části chóru se nám již bohužel nedochovala, zachycena je však ještě na řadě černobílých fotografiích. Poblíž klečícího krále přijímajícího českou královskou korunu pak stojí český herold oblečený v dalmatice s vyšitým českým lvem, tzv. tabardu, s kloboukem ozdobeným pery. Tento tabard s českým lvem je dnes vystaven v klenotnici ve vídeňském Hofburgu.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Wikimedia, Pražský hrad

Aktuality & články

  • DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

    DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

    Z technických důvodů byla Metropolitní kapitula nucena přistoupit ke zřízení nové facebookové stránky katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Změna byla vynucena nemožností vyřešení externích problémů se správou účtu staré stránky. Stará stránka bude v červenci postupně převedena na novou a na začátku srpna 2025 zcela zrušena. Novou stránku najdete pod tímto odkazem. Budeme rádi, když nám zůstanete věrní i na ní. 

  • Nedokončená galerie králů na pražské katedrále

    Nedokončená galerie králů na pražské katedrále

    Pozorný návštěvník při pohledu na vnější opěrný systém západní části naší katedrály nemůže přehlédnout zvláštní kamenné baldachýny na velmi subtilních sloupech, které se vyskytují také kolem Velké jižní věže. Až na dvě výjimky zůstaly všechny neobsazené. Pouze na Mockerově západním průčelí jsou pod těmito baldachýny umístěny sochy císaře a krále Karla IV. a prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. K čemu tedy slouží ty ostatní? I pod nimi měly stát sochy, které již nebyly dokončeny. S koncem monarchie a pádem habsbursko-lotrinské dynastie v roce 1918 totiž tyto baldachýny definitivně ztratily svůj smysl. Mělo se totiž jednat o galerii králů, podobnou té, která zdobí západní průčelí katedrály Notre-Dame v Paříži.

  • Unikátní privilegia pražské katedrály a její kapituly

    Unikátní privilegia pražské katedrály a její kapituly

    Tisícileté dějiny naší katedrály jsou plné zvratů, období úspěšného budování a opětovného ničení. Její dnešní podoba je výsledkem mnoha dostaveb, úprav a oprav, již neodpovídá původním středověkým plánům a zejména její mobiliář pochází z různých období, neboť ten původní byl průběžně rozebírán, ničen a znovu doplňován. Těžký život naší katedrály jí však přinesl také četné zvláštnosti a paradoxně také i řadu unikátních privilegií, udělených samotným papežem, když katedrála a její kapitula tyto těžké doby přečkaly. O některých z nich vám přinášíme tento článek.

  • Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

    Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

    V pátek dne 27. června uplyne 90 let od chvíle, kdy naše katedrála hostila ve své době naprosto přelomovou a dnes bohužel již téměř zapomenutou událost, jejíž skutečný význam zůstává zejména s ohledem na následující vývoj československých dějin nedoceněn. Předcházelo jí půlhodinové vyzvánění zvonů všech kostelů v Československu, když v 18 hodin do pražské katedrály vstoupil pařížský arcibiskup Jean kardinál Verdier, papežský legát zastupující papeže Pia XI. na Prvním celostátním sjezdu katolíků československých. Ten zde pronesl zahajovací proslov a pražský arcibiskup Karel Kašpar přečetl v šesti jazycích národů československého státu pověřovací bulu papeže a jeho požehnání.

  • V sobotu přijme kněžské svěcení Jan Hála

    V sobotu přijme kněžské svěcení Jan Hála

    Již od Velikonoc se v katedrále nezastavil kolotoč slavností, svátků a pontifikálních bohoslužeb. Jen za červen jsme v pořadu měly už šest zvláštních bohoslužeb a obřadů. V sobotu 21. června však přichází vrchol červnových mimořádných bohoslužeb, neboť v katedrále přijme kněžské svěcení jáhen Římskokatolické farnosti Dobříš Jan Hála. 

  • Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – II. díl

    Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – II. díl

    Nádherné dílo vídeňského architekta Josefa Emanuela Fischera z Erlachu a zlatníka Josefa Würtha v chórovém ochozu katedrály, které bylo v roce 1736 z podnětu samotného císaře a císařovny zbudováno ke cti svatého Jana Nepomuckého, uctívaného již po generace věřícími z celého světa, mělo v dějinách několikrát doslova namále. Nechybělo mnoho a stovky kilogramů ryzího stříbra mohly být roztaveny a použity pro jiné účely. Nebylo by to poprvé, kdy by naše katedrála přišla o vzácná umělecká díla, která byla zpeněžena za účelem financování armády, rozkradena nebo zničena z ideologických důvodů. Již Zikmund Lucemburský nechal rozebrat nádhernou výzdobu hrobu svatého Václava ze zlata a drahých kamenů, chrám vyplenili i husité a kritickým byl zejména rok 1619, kdy kalvinisté pod vedením dvorního kazatele Abrahama Sculteta vydrancovali interiér katedrály a tehdy zneuctili i hrob Jana Nepomuckého, který v té době ještě nebyl prohlášen ani za blahoslaveného, ale byl uložen na stejném místě v chórovém ochozu. Zneuctění tohoto hrobu zobrazuje jedna z dřevořezeb Kašpara Bechtelera, dnes skrytá právě za stříbrným mauzoleem, která byla vytvořena krátce po bitvě na Bílé hoře.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení