10. 3. 2025

Poslední český král byl v katedrále korunován před téměř 190 lety

Francouzská královská rodina nedobrovolně opustila Pražský hrad v roce 1835, důvodem ale byla příprava katedrály a hradu na jinou královskou slávu, kvůli které bylo potřeba na hradě provést rozsáhlejší opravy. Začátkem března toho roku totiž ve Vídni zemřel císař a král František I. a na trůn nastoupil jeho syn Ferdinand. Pro svůj zdravotní stav sice nebyl schopen samostatné vlády, korunovační obřady ve svých zemích však podstoupil a hned následující rok měl být v naší katedrále korunován právě králem českým. Na trůnu vydržel až do roku 1848, kdy abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. Poté se uchýlil právě na Pražský hrad, kde se svojí manželkou žil dalších 27 let. Celou třetí čtvrtinu 19. století tak byl Pražský hrad obydlen skutečným císařem a korunovaným českým králem, který se u obyvatel Prahy těšil patřičné úctě, přestože již nevládl. Jeho životě na Pražském hradě a zásluhách o naši katedrálu se bude věnovat poslední článek tohoto seriálu. Za pozornost stojí ale i samotný korunovační obřad, který se odehrál v naší katedrále dne 7. září 1836 a byl dosud poslední českou královskou korunovací v dějinách.

Toho roku byla katedrála stále ještě ve své nedostavěné podobě, jak ji známe už jen ze starých obrazů a prvních nepříliš kvalitních černobílých fotografiích. Chór byl zastřešen nízkým barokním krovem se třemi věžičkami na hřebeni střechy a v místě, kde nyní barokní Santiniho zábradlí odděluje chór od příčné lodi, stála vysoká zeď, která chór uzavírala a z vnitřní strany k ní přiléhala Wohlmutova hudební kruchta. Novogotické trojlodí a západní průčelí se dvěma věžemi ještě neexistovalo ani na rýsovacích prknech architektů, na jeho místě stála dnes již neexistující renesanční kaple svatého Vojtěcha a rozestavěné barokní pilíře nedokončené Orsiho dostavby ze 17. století, které byly nedlouho poté zbořeny. Na místě dnešního Mockerova novogotického hlavního oltáře stál barokní oltář se stříbrným křížem a velikým zlatě rámovaným retáblem, který můžeme vidět právě ještě na velmi detailně zpracovaném obraze korunovace Ferdinanda V. Ten velmi věrně zachycuje tehdejší podobu interiéru katedrály.

Pohled na katedrálu z Třetího nádvoří Hradu při korunovaci

Celý obřad byl součástí pontifikální mše svaté, slavené pražským arcibiskupem Ondřejem Ankwiczem ze Skarbek-Poslawice, jak ostatně předpokládal samotný korunovační řád českých králů vydaný císařem Karlem IV. Tímto starobylým řádem se řídil i průběh této poslední královské korunovace. Slavnosti předcházelo vyzvánění zvonů a dělové salvy. Král Ferdinand vstoupil do katedrály po červeném koberci v liturgickém průvodu, nad ním byl nesen baldachýn a český herold, oblečený v dalmatice s vyšitým českým lvem na prsou, nesl vytasený meč. Před katedrálou pak král uctil korunovační kříž, který mu předal arcibiskup. Jeho první zastávkou byla kaple svatého Václava. Tam již byly připraveny korunovační klenoty na světcově hrobě, který v té době existoval ještě ve své barokní podobě. U světcova hrobu se král pomodlil a tento okamžik rovněž zachytil malíř. Převlékl se zde z uniformy polního maršála do korunovačních rouch a odebral se opět v liturgickém průvodu k hlavnímu oltáři. Kromě církevních hodnostářů kráčeli v průvodu také zemští úředníci, nesli pozlacený bochník chleba a pozlacený soudek červeného vína a na závěr i samotnou korunu svatého Václava. V průběhu mše svaté pak král složil předepsané přísahy, položil ruce na evangeliář a políbil korunovační kříž. Byl arcibiskupem pomazán posvěcenými oleji, opásal se svatováclavským mečem, oblečen byl do korunovačního pláště s pásem, štolou a manipulem, na prostředník mu byl nasazen korunovační prsten a do rukou vloženo jablko a žezlo. Nejvyšší komoří nasadil králi atlasovou čepičku, arcibiskup požehnal Svatováclavskou korunu a tu mu pak za asistence dvou biskupů a někdejšího nejvyššího purkrabího Českého království Františka Antonína Libštejnského hraběte z Kolovrat vložil na hlavu. Král Ferdinand pak usedl na trůn připravený uprostřed chóru před hlavním oltářem, nad kterým byl z klenby vyvěšen bohatě zdobený baldachýn. Následovalo holdování králi a mše svatá pokračovala dále. Údajně z úcty k českým reformačním tradicím přijal král svátost oltářní pod obojí způsobou. Následoval korunovační banket ve Vladislavském sále Starého královského paláce a pompézní slavnosti spojené s ohňostroji a lidovými veselicemi, kdy z kašen teklo místo vody víno, mezi lid byly vhazovány mince vyražené speciálně k této příležitosti a během velké lidové slavnosti u pražské Invalidovny bylo podáváno zdarma jídlo a pití, přičemž nádobí ozdobené symboly Českého království si lidé mohli nechat na památku.

Detail korunovace Ferdinanda V. s viditelnými stříbrnými relikviáři

Obraz poslední královské korunovace nám přináší mnoho zajímavých poznatků o tehdejší podobě naší katedrály. Barokní oltář již sice z chóru zmizel, ale stříbrné busty českých světců, vystavené na oltářní menze během korunovačního obřadu můžeme dnes vidět na oltáři ve Vlašimské kapli hned naproti stříbrnému náhrobku svatého Jana Nepomuckého. Velké zlacené barokní sochy českých zemských patronů na pilířích arkád v blízkosti hlavního oltáře byly po dostavění katedrály přeneseny do příčné lodi, kde je můžeme také obdivovat dodnes. Arcibiskupská katedra s baldachýnem v severní části chóru se nám již bohužel nedochovala, zachycena je však ještě na řadě černobílých fotografiích. Poblíž klečícího krále přijímajícího českou královskou korunu pak stojí český herold oblečený v dalmatice s vyšitým českým lvem, tzv. tabardu, s kloboukem ozdobeným pery. Tento tabard s českým lvem je dnes vystaven v klenotnici ve vídeňském Hofburgu.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Wikimedia, Pražský hrad

Aktuality & články

Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.
Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

21. 9. 2026

Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály.
TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

15. 7. 2026

Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.
Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

29. 6. 2026

Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.