29. 8. 2024

Při nedělní mši svaté si připomeneme výročí smrti Antonína Bořka-Dohalského

Při nedělní mši svaté v 10:00, která je v katedrále pravidelně sloužena za živé a zemřelé členy naší metropolitní kapituly, pamatujeme zvláště na mimořádně statečného Kristova kněze, kanovníka a hrdinu protinacistického odboje ThDr. Antonína Bořka-Dohalského z Dohalic, od jehož mučednické smrti v koncentračním táboře Osvětim uplyne v úterý 3. září 82 let.

ThDr. Antonín Bořek-Dohalský

Tento kanovník pocházející ze starého českého hraběcího rodu Dohalských z Dohalic se narodil v roce 1889 v Přívozci u Sedlčan a na kněze byl vysvěcen společně s dalšími pozdějšími metropolitními kanovníky Jaroslavem Kulačem a Otakarem Švecem dne 24. února 1912 v Římě, kde před tím vystudoval na Univerzitě Kongregace de Propaganda fide. Dva roky poté vypukla I. světová válka, během které působil nejprve jako kaplan v Příbrami, posléze jako polní kurát na frontě i v různých nemocnicích v Čechách, nakonec se staral o italské zajatce. Poté se vrátil opět do duchovní správy v Příbrami a v dalších obcích. Jeho působení na pražských Hradčanech začalo v roce 1924, kdy si ho pražský arcibiskup František Kordač vybral jako svého sekretáře a ceremoniáře, v roce 1928 se pak stal papežským komořím a obdržel titul monsignore.

Kanovníkem naší kapituly ho papež Pius XI. jmenoval v roce 1931, bydlel pak v budově kapitulního děkanství (tzv. Mladotově domě) č.p. 37 ve Vikářské ulici v těsném sousedství naší katedrály. Téhož roku se stal kancléřem arcibiskupské kurie a působil v řadě dalších úřadů, mimo jiné také jako arcibiskupský komisař při zkouškách posluchačů teologické fakulty.

Pro své schopnosti a obětavou činnost pro diecézi se stal jedním z předních kandidátů na úřad arcibiskupa pražského, který byl uvolněn od 21. dubna 1941, kdy zemřel Karel kardinál Kašpar. O svatovojtěšský stolec však usilovali také někteří další kněží německé národnosti a okupační úřady chtěly do výběru nových biskupů zasahovat. Z toho důvodu nebyly uprázdněné biskupské stolce v okupovaných zemích obsazovány a pražskou arcidiecézi tak po zbytek II. světové války řídil kapitulní vikář ThDr. Bohumil Opatrný. Někteří ambiciózní němečtí kněží usilující o úřad pražského arcibiskupa a spolupracující s gestapem však v kanovníku Dohalském spatřovali významnou překážku, ten navíc udržoval kontakty s pracovníky odboje proti okupantům a v roce 1938 podepsal prohlášení české a moravské šlechty o věrnosti republice.

Pravděpodobně na základě udání jednoho z těchto německých kněží byl kanovník Dohalský 5. června 1942 zatčen. Stalo se tak po mši, kterou sloužil v Ústavu pro slepé dívky sester františkánek na Kampě. Byl vězněn na Pankráci a nakonec odvezen do Terezína. Pozdější litoměřický biskup a kardinál Štěpán Trochta, který byl v té době uvězněn tamtéž, později vzpomínal: „Protože měl ovázanou celou hlavu, ptal jsem se ho, co s ním prováděli a vyslovil jsem mu své politování. Odpověděl: ´Haec est vera imitatio Christi´ – ´To je pravé následování Krista´. Byl to šlechtic a jemný člověk. Proto na mě tento jeho výrok hluboce zapůsobil. Před odsunem do Osvětimi mě požádal o sv. zpověď.“

V Osvětimi se mu dostalo dalšího tvrdého a nelidského zacházení. Dle jednoho svědectví, které se dochovalo, byl posléze v tomto koncentračním táboře ubit při pochodu na práci, dle jiných pramenů byl zastřelen při práci v bažinách. Stalo se tak 3.9.1942. Jeho tělo bylo zpopelněno patrně v táborovém krematoriu, urna s jeho popelem se však do Prahy již nikdy nedostala.

Pamatujeme v modlitbě a prosíme Pána, aby ho přijal do své slávy.

Foto: Knihovna pražské metropolitní kapituly

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.