První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – I. díl

První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – I. díl

„Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku.“ Václav Havel, prezident ČSFR, 21. dubna 1990

Na začátku dubna celý svět vzpomínal na jednoho z největších papežů v dějinách, svatého Jana Pavla II. Uplynulo totiž přesně 20 let od chvíle, kdy ho náš Pán povolal z tohoto světa. Pro naši katedrálu však letošní duben přináší ještě jedno významné výročí, které je s papežem Janem Pavlem II. spojené. Dne 21. dubna totiž uplyne přesně 35 let od chvíle, kdy vůbec poprvé v dějinách vstoupil papež na české území a kdy také navštívil naši katedrálu, kde se setkal s českými biskupy. Symbolika toho, že ve stejný den odešel papež František nás tíží právě v těchto dnech, kdy jej věřící na celém světě vyprovázejí na cestě z vzkříšeným Pánem…

Jednalo se o vskutku historickou a výjimečnou chvíli, která je dodnes právem spojována s pádem komunistického režimu a znovunabytím svobody v naší zemi. Papeže totiž na návštěvu Československa pozvali sám prezident Václav Havel a pražský arcibiskup František kardinál Tomášek a sám prezident Havel význam jeho návštěvy zdůraznil v emotivním uvítacím proslovu:

„Vítám Vás, Svatý Otče, mezi námi hříšníky! Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku: Člověk, který byl ještě před šesti měsíci zatýkán jako nepřítel svého státu, vítá dnes jako jeho prezident prvního papeže v dějinách katolické církve, který stanul na půdě, kde tento stát leží.“

Neznamená to však, že by České země stály po celá předchozí staletí stranou zájmu papežů. Důvod, proč se naše katedrála a celá vlast dočkala takové pocty až v roce 1990, je mnohem prostší. Papežové totiž v minulosti příliš necestovali a Řím opouštěli spíše výjimečně. Průkopníkem se stal až Pavel VI., který podnikl mnoho cest po celém světě a navštívil prakticky všechny kontinenty. V Evropě pak zavítal do Švýcarska a do Portugalska. Ačkoliv v Československu osobně nebyl, měl k němu úzké vazby. Jmenoval v něm dva kardinály, a sice pražského arcibiskupa Josefa Berana a litoměřického biskupa Štěpána Trochtu. Když komunistický režim odmítl Josefu Beranovi povolit návrat do vlasti, rozhodl papež o uložení jeho ostatků v papežské hrobce poblíž hrobu svatého apoštola Petra. V Praze povýšil v roce 1974 kostel svatého Jakuba na Starém Městě na baziliku minor a naší katedrále věnoval mimo jiné nádherný kříž.

Pontifikát jeho nástupce Jana Pavla I. trval pouhý jeden měsíc, avšak Jan Pavel II. pak do našich zemí zavítal hned třikrát. Znovu navštívil již samostatnou Českou republiku v letech 1995 a 1997. Záměr pozvat papeže na návštěvu Československa čerstvě osvobozeného od komunistického režimu vznikl prakticky souběžně se zvolením Václava Havla prezidentem. Pozvání bylo odesláno ještě 29. prosince 1989 v den prezidentské volby a nově zvolený prezident ho podepsal společně s pražským arcibiskupem Františkem kardinálem Tomáškem. Kladná odpověď přišla již 24. ledna. Papež v ní vzpomněl na svůj záměr navštívit Československo již v roce 1979 při výročí 1100 let slovanských věrozvěstů, kdy však komunistický režim takovou návštěvu neumožnil. Vyjádřil svou vděčnost Boží Prozřetelnosti, Kristu Pánu a jeho svaté Matce, našim svatým patronům a v první řadě svaté Anežce České za změnu situace v naší vlasti. Naší zemi pak požehnal těmito slovy:

„Žehnám celému Československu. Pozdravuji všechny a každého. Přicházím k Vám ve jménu Páně a všem přináším poselství pokoje a lásky!“

O první návštěvě papeže v českých zemích a v naší katedrále vám přinášíme tento krátký seriál článků, kterým chceme na tohoto velkého papeže vzpomenout.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.

  • Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

    Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

    V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

    Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

    U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

    Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení