Karel I. (III.) byl přímým potomkem prvního historicky doloženého českého knížete Bořivoje a svaté Ludmily, ovládal český jazyk, na Pražském hradě pobýval během svých studií na Karlo-Ferdinandově univerzitě a zvláště si oblíbil zámek v Brandýse nad Labem na dohled od místa mučednické smrti našeho věčného panovníka sv. Václava, který později zakoupil a kde dle vlastních slov strávil nejšťastnější chvíle svého života. Plánoval uskutečnit svoji českou královskou korunovaci v naší katedrále po skončení války, další vývoj dějin však její konání již neumožnil. Zemřel v roce 1922 ve věku pouhých 34 let v portugalském vyhnanství a za blahoslaveného byl prohlášen 3. října 2024 papežem Janem Pavlem II., jeho svátek pak byl stanoven na 21. říjen, výroční den jeho svatby se Zitou Bourbonsko-Parmskou. Do naší katedrály byl umístěn relikviář s jeho ostatkem o 2. neděli velikonoční v roce 2022 v přítomnosti jeho vnuka a současné hlavy Habsbursko-Lotrinského rodu, arcivévody Karla. Relikviář je trvale vystaven na oltáři v kapli sv. Jana Křtitele. Mši svatou na jeho svátek oslavíme v sousední kapli Navštívení Panny Marie, zvané také kaple císařská.
Blahoslavený Karel I. (III.)
Zasvěcení této kaple se však v průběhu dějin měnilo. Původně ji arcibiskup Jan Očko z Vlašimi zasvětil Nejsvětější Trojici, byly zde postaveny rovněž oltáře zasvěcené sv. Ludmile a sv. Mikuláši, dále sv. Alžbětě. Kaple byla v roce 1619 vypleněna kalvinisty, ale již v roce 1621 obnovena a arcibiskupem Janem Loheliem byl její oltář zasvěcen Nejsvětější Trojici, sv. Bartoloměji a opět sv. Mikuláši, Ludmile a Alžbětě, dále sem později byly umístěny ostatky svatých Blažeje, Havla a Barnabáše. Ještě v 19. století sem byla umístěna mramorová socha zavražděné sv. Ludmily a stříbrná relikviářová busta, ve které byla uložena lebka této světice a první historicky doložené české kněžny. Mramorová socha zhotovená Emanuelem Maxem byla teprve později přenesena do nově založené kaple sv. Ludmily v jižní boční lodi dostavěné části chrámu.
Novogotický oltář navštívení Panny Marie pochází až z počátku 20. století, vysvěcen byl kanovníkem a biskupem Františkem Borg. Kráslem. Bohatě zdobený pozlacený oltářní retábl je vyrobený z lipového dřeva a zhotovil ho řezbář Václav Mráz. Sochy Panny Marie a sv. Alžběty jsou rovněž vyřezány z lipového dřeva a zhotovil je Jan Kastner, reliéfy pak polychromoval známý český malíř Jakub Schikaneder, příbuzný slavného dramatika a režiséra Emanuela Schikanedera, autora libreta opery Kouzelná flétna.
Výjevy ze života Panny Marie jsou vymalovány také na stěnách této kaple, byly zhotoveny podle ideového návrhu a na náklady našeho kanovníka a biskupa Karla Průchy. Jejich zpracování se ujal malíř František Sequens. Kromě těchto výjevů zde můžeme také vidět malby zobrazující převzetí ostatků sv. Víta knížetem Václavem od východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a následně převzetí dalších ostatků sv. Víta císařem Karlem IV. v Pavii.
Původní okenní vitráže zpracované malířem Janem Zachariášem Quastem byly později sejmuty a přeneseny do novogotického kostela v Mešně u Rokycan, v jehož oknech zůstaly osazeny dodnes. V císařské kapli byly nahrazeny současnými vitrážemi, vyrobenými Tyrolskou hutí pro sklomalbu a katedrální sklo v Innsbrucku opět podle návrhu malíře Františka Sequense a dómského stavitele Josefa Mockera.
Celkový pohled do kaple
Při stěnách kaple jsou umístěny dva opukové náhrobky přemyslovských knížat Břetislava I. a Spytihněva II. Jejich ostatky sem byly přeneseny z podnětu Karla IV. z původní románské baziliky. Zhotoveny byly parléřovskou hutí.
Na dlouhém břevně nad vstupem do kaple je umístěno krásné starobylé polychromované sousoší kalvárie, tj. Krista na kříži, na kterého hledí jeho matka Panna Maria a svatý Jan, učedník, kterého Pán Ježíš miloval. Přímo pod křížem uvidíme pozlacenou kartuši s dvouhlavým císařským orlem a zlatými písmeny vyvedeným nápisem „Ferdinand II.“ Bystrému oku neunikne ani letopočet 1621. Jedná se tedy o dílo více než 400 let staré a jak letopočet napovídá, zhotoveno bylo záhy po nechvalném vyplenění katedrály kalvinisty v roce 1619.
Kříž na příčném břevně v kapli
Na nedaleké dřevořezbě od Kašpara Bechtelera zobrazující plenění katedrály kalvinisty můžeme vidět, že již dříve příčné břevno se sousoším kalvárie v katedrále bylo, ovšem v jiné pozici, zhruba nad dnešní oltářní mensou. Dřevořezba zachycuje okamžik těsně před jejím zničením, kdy již po žebříku na břevno vystupuje neznámý kalvinista, dobové prameny pak barvitě líčí její zničení a zohavení. Sousoší nad císařskou kaplí tak bylo doplněno jako náhrada za dřívější zničené, zhotovil jej hradčanský řezbář Daniel Altmann z Eidenbergu a použil přitom částečně zbytků rozbitého původního kříže. Sousoší bylo v minulost několikrát opravováno, naposledy v roce 1876 nákladem kanovníka metropolitní kapituly Alberta Küffera.
Celkový pohled na kalvárii z chórového ochozu umocňuje hvězdné nebe, které je vymalováno na klenbě císařské kaple a tvoří tak celé scéně výrazné pozadí.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
