Jakkoliv naše katedrála působí zejména díky puristické dostavbě v 19. a 20. století do značné míry slohově čistě a kompaktně, pozornému návštěvníku neunikne vedle specifického barokního zakončení Velké jižní věže také opracování pískovcových bloků použitých pro stavbu západních věží, průčelí a novogotického trojlodí, které je oproti středověké části stavby viditelně pravidelné, světlejší a působí dojmem prakticky strojového opracování. Odstup půl tisíciletí je zde tak dost nápadný. I samotný středověký chór včetně opěrného systému byl vícekrát rekonstruován a dochovala se zde například pouze dvě malá okna Staré klenotnice s původními kamennými kružbami a bohužel žádné původní vitrážové okno. Ovšem odlišit od sebe část postavenou Matyášem z Arrasu od části budované jeho nástupcem Petrem Parléřem je o poznání složitější. Při bližším poznání je však do značné míry jednoznačně rozpoznatelné.
Chórový ochoz Matyáše z Arrasu
Parléř totiž přistoupil k některým změnám stavebních detailů i celkového konceptu stavby. Když se stal v roce 1356 novým architektem a stavitelem katedrály, bylo postaveno již devět pilířů arkády kolem chóru, osm polygonálních chórových kaplí a osm polí chórového ochozu východně za dosud existující románskou bazilikou a kapitulním domem. Patrně již byla tato část stavby zaklenuta, určitě ale nepřesahovala úroveň dnešního triforia. Parléř pokračoval jednak stavbou vysokého chóru s velkými okny a vnějšího opěrného systému, pokračoval však i dostavbou směrem dál na západ, kdy postupně ubourával ještě existující románskou baziliku. A právě při této dostavbě došlo k významné změně konceptu. Kaple okolo chóru zakládal Matyáš na složitějším nepravoúhlém půdorysu, kdy každá z těchto kaplí má pět obvodových stěn. Parléřovy kaple jsou již stavěny na půdorysu čtverce nebo obdélníku. Jedná se o kapli sv. Václava a sv. Ondřeje na jižní straně chóru a kapli sv. Zikmunda se Starou sakristií na severní straně chóru. Spáry mezi částí stavby dokončenou Matyášem z Arrasu a navazující částí budovanou již Petrem Parléřem jsou v interiéru velmi dobře viditelné. V severní části chórového ochozu nalezneme velmi výraznou spáru na obvodovém zdivu Staré sakristie a Staré klenotnice v těsném sousedství kaple sv. Anny. Parléř započal svoje působení právě dostavbou Staré sakristie a Staré klenotnice.
Výraznou spáru na obvodovém zdivu najdete na stěně Staré sakristie u kaple svaté Anny
Na protější straně pak takovou výraznou vertikální spáru nalezneme v kapli sv. Kříže přímo nad vstupem do Královské hrobky. Až k této kapli totiž zasahovala východní apsida hlavní lodi románské baziliky. Změna stavitele a tím i půdorysu kaplí se projevila zásadním způsobem právě zde, kdy kaple sv. Kříže, založená ještě Matyášem z Arrasu a dokončovaná Petrem Parléřem získala nepravidelný půdorys a okno umístěné mimo její osu.
Přechod je viditelný i v kapli sv. Kříže nad vstupem do Královské hrobky
Parléř také pozměnil profilace pilířů chóru katedrály a jejich vztah k zábradlí triforia. Zatímco arrasovské pilíře jsou zábradlím přerušené a zábradlí triforia jimi probíhá, Parléřova profilace je výraznější, zábradlí triforia protíná probíhá po celé výšce pilíře až ke klenbě vysokého chóru. Výjimku udělal Parléř u pilíře naproti Staré sakristii, kde zřejmě kvůli zachování symetrie použil původní arrasovskou profilaci. Drobný rozdíl se zde však přece jen projevil. Zatímco Matyáš osazoval na své pilíře k patě oblouků drobné kamenné hlavice, které můžeme vidět i na jím postavené východní stěně Staré sakristie, Parléř již tyto hlavice nepoužíval, čímž jeho arkády získaly kompaktnější vzhled.
Arkády Matyáše z Arrasu
Spáry mezi stavbou Matyáše z Arrasu a Petra Parléře stejně jako některé výše popsané detaily z výstavby nejstarší části chrámu, vybudované bezprostředně v návaznosti na položení základního kamene, si můžete prohlédnout naživo přímo v katedrále buď pokud přijdete na některou z pravidelných mší svatých nebo o turistickém provozu. Na oba první stavitele gotického dómu pak můžete vzpomenout v kapli sv. Marie Magdaleny, kde nalezli místo svého posledního odpočinku.
Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský
