Slavné Kristovo vzkříšení oslaví starobylý chvalozpěv

Slavné Kristovo vzkříšení oslaví starobylý chvalozpěv

„Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění!“

Tímto zvoláním k zapálené a požehnané velikonoční svíci u velikonočního ohně, která symbolizuje vzkříšeného Krista, zahájí kněz po setmění procesí k oltáři. Tam budou slaveny obřady z vigilie veliké noci, kdy Kristus rozlomil pouta smrti, vstal z mrtvých, aby se následně ukázal svým učedníkům a po čtyřiceti dnech vstoupil na nebesa jako Král slávy. Veliké a nádherné tajemství této noci, tajemství naší spásy a vykoupení z otroctví hříchu je oslavováno jako světlo, které přináší Kristus a rozhání jím pekelné temnoty, Kristus sám je označován jako to světlo. Takto ho oslavuje i známá velikonoční píseň, zpívaná v českých zemích: „Aleluja! Vstal z mrtvých Kristus oslavený,  tma pekel před ním utíká! Z ran, jež jsou divem zaceleny, vítězná záře proniká!“

 

Právě proto je symbolem slavného Kristova vzkříšení mohutná svíce, která na úvod velikonoční vigilie sama ozáří naše potemnělé chrámy a která pak bude svítit u oltáře po celou velikonoční dobu. Tato svíce, nazývaná také jako paškál, má na sobě vyznačen kříž s pěti ranami Kristovými, do kterých jsou vloženy hřeby s kadidlovými zrny, letopočet a řecká písmena alfa a omega, která připomínají, že Kristus je počátek i konec, je Pánem všech věků, on vládne dějinám, Jeho je království i moc i sláva po všechny věky věků. Tato svíce bude samozřejmě zářit i v naší katedrále a stejně jako v ostatních chrámech po celém světě i v naší katedrále zazní oslavný chvalozpěv na tuto svíci, který křesťané zpívají již nejméně 1500 let. Tento chvalozpěv se nazývá Exsultet a podle tradice ho zpívá jáhen na úvod velikonoční vigilie.

 

Autor chvalozpěvu již bohužel není známý. Víme, že své počátky má už ve 4. století, tedy ještě v dobách existence Západořímské říše. Vznikl někde na pomezí severní Itálie a Francie. Jeho text je poměrně dlouhý a zejména v románském světě se často zapisoval na bohatě iluminované role pergamenu. Takovéto role vznikaly mezi 10. – 13. století v jižní Itálii a v italských chrámech je exsultet dodnes zpíván právě z takových rolí, které jáhen při zpěvu postupně odvíjí. V českých zemích tyto role nemají tradici.

 

Exsultet sestává ze dvou částí. Úvodní prolog zve křesťany k prožití velikonoční radosti: „Zajásejte již, zástupy andělů v nebi! Zaskvějte se v slávě, božská tajemství! K vítězství tak mocného Krále zazni polnice a zvěstuj spásu! Raduj se i ty, země, zalitá tak oslnivou září a tonoucí v jasu věčného Krále, pohleď, jak na celém světě rychle zmizely temnoty!“ Kristus jako světlo zahánějící temnoty, to je poselství, které přináší právě tato veliká noc. Následuje hlavní část, která je koncipována stejně jako eucharistická modlitba při mši svaté. Začíná stejně jako preface zvoláním „Pán s vámi“ a odpovědí věřících „I s tebou!“ Následují slova chvály Krista, Božího beránka, který slavně vstal z mrtvých. Několikrát je zde připomenuta temnota hříchu a prvotní hřích Adamův. „Vpravdě je důstojné a spravedlivé, abychom neviditelného Boha, všemohoucího Otce i jeho jednorozeného Syna, našeho Pána Ježíše Krista oslavovali radostným zpěvem a celou vroucností srdce i ducha.

Neboť Kristus za nás splatil věčnému Otci dluh Adamův a svou krví z lásky prolitou zrušil dlužní úpis dávného hříchu!“

 

Kéž plamen naděje, kterou nám přineslo Kristovo vítězství nad smrtí, v našich srdcích nikdy neuhasíná, září nám po všechny dny našeho života a kéž nás vítězný Kristus na konci věků přivede k Otci do slávy Jeho svatých!

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Informace o pohřebním triduu Dominika kardinála Duky

    Informace o pohřebním triduu Dominika kardinála Duky

    Přinášíme informace o výstavu těla, mši svaté i pohřebních obřadech nad Dominikem kardinálem Dukou, který zesnul v úterý 4. listopadu ve tři hodiny ráno. Nechť mu dá Bůh účast  na svých zaslíbeních. 

  • Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

    Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

    Na konci září přijal papež Lev XIV. rezignaci Mons. Václava Malého na úřad pomocného biskupa pražského. Otec Malý se zároveň rozhodl rezignovat na funkci probošta Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze. Novým proboštem byl zvolen Mons. Zdenek Wasserbauer, pomocný biskup pražský a kanovník Metropolitní kapituly. Jeho volba byla potvrzena i arcibiskupem pražským Mons. Janem Graubnerem.  

  • Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

    Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

    Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.

  • Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

    Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

    Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.

  • Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

    Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

    Liturgický rok se blíží ke svému závěru a jeho poslední měsíc je tradičně spojen s Památkou všech věrných zemřelých, která v liturgickém kalendáři připadá na 2. listopadu. Návštěvy hřbitovů a hrobů našich blízkých se však obvykle protáhnou i na další dny a týdny, které na tento den navazují a vžil se pro ně lidový název dušičkové období. Nezřídka byly hřbitovy zřizovány okolo kostela a nejinak tomu bylo v případě naší katedrály. Stavba gotického dómu, která začala od poloviny 14. století nahrazovat předchozí románskou baziliku, však pozřela i toto pohřebiště a náš kanovník Beneš Krabice z Weitmile, třetí ředitel stavby katedrály, například přesunul hroby pražských biskupů do chórového ochozu nové stavy, kde se nacházejí před hrobem sv. Víta dodnes.

  • Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.  

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení