Ukřižovaný od Františka Bílka zdobí levou loď katedrály

Ukřižovaný od Františka Bílka zdobí levou loď katedrály

Výrazným, avšak trochu opomíjeným dílem zobrazujícím Kristovo ukřižování je takzvaný Bílkův oltář, umístěný v severní boční lodi katedrály. Jedná se o monumentální secesní dílo, započaté ještě v dobách Rakousko-Uherska a dokončené v době první Československé republiky. Svým osamělým umístěním, kdy vstupuje z boku do prostoru vstupní lodi, je kolemjdoucími spíše míjen a jedná se v podstatě pouze o sochařské dílo, ke slavení mše svaté totiž oltář není uzpůsoben. Na oltářní mense se nachází další plastiky a liturgické knihy (misály) na pultících zde jsou zde umístěny v podobě bronzových sochařských děl. Postava ukřižovaného Krista na retáblu oltáře je však vskutku monumentální. Oltář vznikl na objednávku prezidenta Československé republiky Tomáše G. Masaryka, jak připomíná tabulka na boku oltářní mensy. Prezidentovo jméno však bylo komunistickým režimem z oltáře odstraněno a nebylo již nikdy doplněno. Na tabulce tak se tak dočteme: „Oltář počat roku 1906, roku 1926 ukončen a zakoupen (……….) r. 1927 osazen ve chrámu sv. Víta.“

Tabulka s odstraněným věnováním

 

Jak již samotná tabulka napovídá, oltář a především jeho ústřední dílo „Ukřižovaný“ na jeho retáblu vznikal po dobu delší než 20 let. Sochař František Bílek ještě v době vzniku oltáře také prošel odvrácením od katolické víry. Byl to velmi zbožný muž a od nástupu do 1. třídy ministroval. Postupně rostlo jeho náboženské cítění, ovšem s římskokatolickou církví se později rozcházel. V roce 1921 pak katolickou církev opustil a vstoupil do nově vzniklé Československé církve. Brzy poté se stal jejím oficiálním umělcem.

 

Celkový pohled na oltář

 

I po změně konfese jeho náboženské cítění sílilo a ve svém díle se z velké části zabýval právě náboženskými motivy. Pro Československou církev husitskou vytvořil mnoho soch, kalichů a jiných bohoslužebných precios i parament, svícny, prapory, korouhve, jesličky i formy na hostie. V našich římskokatolických chrámech však nalezneme i další díla z období, než katolickou církev opustil. Pozoruhodná je například křížová cesta v gotickém chrámu svatého Bartoloměje v Kolíně, kterou Bílek realizoval v letech 1910 – 1914. Svojí stylizací a provedením odpovídají plastiky jejích jednotlivých zastavení právě našemu oltáři v katedrále.

František Bílek vstoupil do dějin také jako architekt. Nedaleko Pražského hradu, poblíž letohrádku královny Anny a Písecké brány se nachází takzvaný Bílkova vila. I její návrh byl silně ovlivněn Bílkovým náboženským cítěním. Vila vznikla v místě zbořených Mariánských hradeb v uvolněném prostoru, jehož využití se stalo předmětem architektonické soutěže. Bílkův návrh vycházel z jeho vize „chrámu stvořeného Bohem pro lidi.“ Vilu nechal postavit pro sebe a svoji manželku jako rezidenci s ateliérem.

Ne všude však získal František Bílek uznání. Ve svých uměleckých začátcích nejprve získal stipendium Vojtěcha Lanny mladšího pro studium v Paříži, ale jeho dílo nebylo Vojtěchem Lannou přijato, stipendium mu bylo odebráno a dočkal se velmi ostré kritiky od Josefa Václava Myslbeka.

Vedle Tomáše G. Masaryka se mezi mecenáše Bílkova oltáře, resp. jeho retáblu stal také český architekt Josef Hlávka. Na přímluvu J. Zeyera poskytl Hlávka Bílkovi na tvorbu Ukřižovaného již v roce 1896 částku celkem 400 zlatých.

 

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Varhany pražské katedrály – III. díl

    Varhany pražské katedrály – III. díl

    Pohled na Wohlmutovu kruchtu v severní části transeptu, která sem byla přemístěna přesně před sto lety, zaujme návštěvníka zejména nádhernou barokní varhanní skříní, která se vzpíná do výšky přes třicet metrů až pod klenbu. Velikost nástroje ještě umocňují další prospektové píšťaly v prvním patře kruchty. Návštěvníkům katedrály se tak může zdát, že na Wohlmutově kruchtě stojí vskutku obří nástroj, vybudovaný přes dvě podlaží chrámu. Tím spíše, že barevné řešení varhanní skříně je v prvním patře téměř totožné, kdy světle zelené dřevěné sloupky jsou doplněny matným zlacením a tmavě červenými konturami. Jedná se však o dva samostatné nástroje, navíc z různých historických období. Dlužno dodat, že ty nádherné barokní varhany ve druhém patře kruchty jsou dnes již jen nefunkční kulisou. Hlas varhan zde můžeme posledních sto let slyšet pouze z prvního patra kruchty.

  • Varhany pražské katedrály – II. díl

    Varhany pražské katedrály – II. díl

    Zlomovým rokem pro levobřežní část Prahy, Pražský hrad, katedrálu i její varhany byl rok 1541. V suchých a větrných jarních dnech vypukl v místě dnešního Malostranského náměstí požár, který se postupně rozšířil na celou Malou Stranu a Hradčany a zdevastoval také rozestavěnou katedrálu. Škody na budovách byly obrovské a konkrétně pro katedrálu znamenaly zejména zřícení hlavní lodi, která byla v té době pravděpodobně již téměř dokončená, i rozestavěné severní věže, která již nikdy poté nebyla obnovena a dodnes z ní zbyly pod dlažbou Vikářské ulice pouze základy.

  • Varhany pražské katedrály – I. díl

    Varhany pražské katedrály – I. díl

    Letošní rok se nepochybně zapíše do tisícileté stavební historie naší katedrály významným způsobem. Po řadě let se v ní díky štědrosti velkého množství dárců a úsilí mnoha odborníků naplno rozezněly dlouho očekávané velké varhany na západní kruchtě, které vyrobila firma Gerharda Grenzinga, německého mistra žijícího a působícího ve Španělsku. Již déle než dva měsíce je tak můžeme slyšet nejen při koncertech mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery, ale také při liturgii o nedělích a slavnostech. To je také hlavní účel existence kostelních varhan, aby hrály ke chvále a oslavě našeho nebeského Otce.

  • O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    V říjnu začal v katedrále nový liturgický cyklus svatovítských hudebních nešpor. Má za cíl propojit hudební projev s bohoslužbou slova. Prvotní nápad vzešel od našeho hudebního ředitele pana Ondřeje Valenty. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek, které poodhalují, co nás vedlo k provedení nového pravidelného liturgického cyklu.

  • Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení