Ukřižovaný od Františka Bílka zdobí levou loď katedrály

Ukřižovaný od Františka Bílka zdobí levou loď katedrály

Výrazným, avšak trochu opomíjeným dílem zobrazujícím Kristovo ukřižování je takzvaný Bílkův oltář, umístěný v severní boční lodi katedrály. Jedná se o monumentální secesní dílo, započaté ještě v dobách Rakousko-Uherska a dokončené v době první Československé republiky. Svým osamělým umístěním, kdy vstupuje z boku do prostoru vstupní lodi, je kolemjdoucími spíše míjen a jedná se v podstatě pouze o sochařské dílo, ke slavení mše svaté totiž oltář není uzpůsoben. Na oltářní mense se nachází další plastiky a liturgické knihy (misály) na pultících zde jsou zde umístěny v podobě bronzových sochařských děl. Postava ukřižovaného Krista na retáblu oltáře je však vskutku monumentální. Oltář vznikl na objednávku prezidenta Československé republiky Tomáše G. Masaryka, jak připomíná tabulka na boku oltářní mensy. Prezidentovo jméno však bylo komunistickým režimem z oltáře odstraněno a nebylo již nikdy doplněno. Na tabulce tak se tak dočteme: „Oltář počat roku 1906, roku 1926 ukončen a zakoupen (……….) r. 1927 osazen ve chrámu sv. Víta.“

Tabulka s odstraněným věnováním

 

Jak již samotná tabulka napovídá, oltář a především jeho ústřední dílo „Ukřižovaný“ na jeho retáblu vznikal po dobu delší než 20 let. Sochař František Bílek ještě v době vzniku oltáře také prošel odvrácením od katolické víry. Byl to velmi zbožný muž a od nástupu do 1. třídy ministroval. Postupně rostlo jeho náboženské cítění, ovšem s římskokatolickou církví se později rozcházel. V roce 1921 pak katolickou církev opustil a vstoupil do nově vzniklé Československé církve. Brzy poté se stal jejím oficiálním umělcem.

 

Celkový pohled na oltář

 

I po změně konfese jeho náboženské cítění sílilo a ve svém díle se z velké části zabýval právě náboženskými motivy. Pro Československou církev husitskou vytvořil mnoho soch, kalichů a jiných bohoslužebných precios i parament, svícny, prapory, korouhve, jesličky i formy na hostie. V našich římskokatolických chrámech však nalezneme i další díla z období, než katolickou církev opustil. Pozoruhodná je například křížová cesta v gotickém chrámu svatého Bartoloměje v Kolíně, kterou Bílek realizoval v letech 1910 – 1914. Svojí stylizací a provedením odpovídají plastiky jejích jednotlivých zastavení právě našemu oltáři v katedrále.

František Bílek vstoupil do dějin také jako architekt. Nedaleko Pražského hradu, poblíž letohrádku královny Anny a Písecké brány se nachází takzvaný Bílkova vila. I její návrh byl silně ovlivněn Bílkovým náboženským cítěním. Vila vznikla v místě zbořených Mariánských hradeb v uvolněném prostoru, jehož využití se stalo předmětem architektonické soutěže. Bílkův návrh vycházel z jeho vize „chrámu stvořeného Bohem pro lidi.“ Vilu nechal postavit pro sebe a svoji manželku jako rezidenci s ateliérem.

Ne všude však získal František Bílek uznání. Ve svých uměleckých začátcích nejprve získal stipendium Vojtěcha Lanny mladšího pro studium v Paříži, ale jeho dílo nebylo Vojtěchem Lannou přijato, stipendium mu bylo odebráno a dočkal se velmi ostré kritiky od Josefa Václava Myslbeka.

Vedle Tomáše G. Masaryka se mezi mecenáše Bílkova oltáře, resp. jeho retáblu stal také český architekt Josef Hlávka. Na přímluvu J. Zeyera poskytl Hlávka Bílkovi na tvorbu Ukřižovaného již v roce 1896 částku celkem 400 zlatých.

 

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.

  • Putování po katedrále 2025/2026

    Putování po katedrále 2025/2026

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která je ve správě Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. Cyklus pokračuje v aktualizované podobě i nadále. 

  • DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

    DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

    Z technických důvodů byla Metropolitní kapitula nucena přistoupit ke zřízení nové facebookové stránky katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Změna byla vynucena nemožností vyřešení externích problémů se správou účtu staré stránky. Stará stránka bude v červenci postupně převedena na novou a na začátku srpna 2025 zcela zrušena. Novou stránku najdete pod tímto odkazem. Budeme rádi, když nám zůstanete věrní i na ní. 

  • Nedokončená galerie králů na pražské katedrále

    Nedokončená galerie králů na pražské katedrále

    Pozorný návštěvník při pohledu na vnější opěrný systém západní části naší katedrály nemůže přehlédnout zvláštní kamenné baldachýny na velmi subtilních sloupech, které se vyskytují také kolem Velké jižní věže. Až na dvě výjimky zůstaly všechny neobsazené. Pouze na Mockerově západním průčelí jsou pod těmito baldachýny umístěny sochy císaře a krále Karla IV. a prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. K čemu tedy slouží ty ostatní? I pod nimi měly stát sochy, které již nebyly dokončeny. S koncem monarchie a pádem habsbursko-lotrinské dynastie v roce 1918 totiž tyto baldachýny definitivně ztratily svůj smysl. Mělo se totiž jednat o galerii králů, podobnou té, která zdobí západní průčelí katedrály Notre-Dame v Paříži.

  • Unikátní privilegia pražské katedrály a její kapituly

    Unikátní privilegia pražské katedrály a její kapituly

    Tisícileté dějiny naší katedrály jsou plné zvratů, období úspěšného budování a opětovného ničení. Její dnešní podoba je výsledkem mnoha dostaveb, úprav a oprav, již neodpovídá původním středověkým plánům a zejména její mobiliář pochází z různých období, neboť ten původní byl průběžně rozebírán, ničen a znovu doplňován. Těžký život naší katedrály jí však přinesl také četné zvláštnosti a paradoxně také i řadu unikátních privilegií, udělených samotným papežem, když katedrála a její kapitula tyto těžké doby přečkaly. O některých z nich vám přinášíme tento článek.

  • Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

    Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

    V pátek dne 27. června uplyne 90 let od chvíle, kdy naše katedrála hostila ve své době naprosto přelomovou a dnes bohužel již téměř zapomenutou událost, jejíž skutečný význam zůstává zejména s ohledem na následující vývoj československých dějin nedoceněn. Předcházelo jí půlhodinové vyzvánění zvonů všech kostelů v Československu, když v 18 hodin do pražské katedrály vstoupil pařížský arcibiskup Jean kardinál Verdier, papežský legát zastupující papeže Pia XI. na Prvním celostátním sjezdu katolíků československých. Ten zde pronesl zahajovací proslov a pražský arcibiskup Karel Kašpar přečetl v šesti jazycích národů československého státu pověřovací bulu papeže a jeho požehnání.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení