24. 2. 2025

V katedrále oslavíme výročí translace ostatků svatého Václava

Našeho hlavního zemského patrona, věčného panovníka české země, zakladatele pražské katedrály a našeho svatého knížete Václava si připomínáme každý rok dvakrát, vždy s odstupem šesti měsíců. Zatímco dne 28. září pamatujeme na jeho mučednickou smrt ve Staré Boleslavi, kde se kníže Václav stal obětí bratrovraždy, tato slavnost má na jaře svůj protipól. Dne 4. března totiž slavíme výročí události, která znamenala přijetí našeho knížete Václava mezi svaté. V té době ještě neexistoval kanonizační proces, jak ho známe dnes. Václav se pro svou moudrost, dobrotu a ctnostný křesťanský život těšil pověsti svatosti již krátce po své smrti a svatým se stal ve chvíli, kdy bylo jeho tělo převezeno z původního hrobu ve Staré Boleslavi na Pražský hrad, kde bylo uloženo v jím založené románské rotundě svatého Víta. Pro Václavův hrob byla zbudována jižní apsida rotundy a dnes nad jeho hrobem stojí nádherná Svatováclavská kaple, vybudovaná ve 14. století Petrem Parléřem a do dnešní podoby zrestaurovaná ve 20. století Kamilem Hilbertem. Přenesením ostatků do kostela k úctě oltáře, takzvanou translací, se ještě v 10. století zemřelý stával svatým. Hrob svatého Václava se již bezmála 1100 let nachází stále na stejném místě, na které po celou dobu přicházejí davy poutníků až do dnešních dní.

Ve kterém roce přesně k této události přenesení ostatků knížete Václava došlo, nevíme s jistotou, neboť zcela spolehlivé historické prameny nám s ohledem na uplynulá staletí pochopitelně chybí. Opřít se můžeme například o takzvanou Kristiánovu legendu, dle které se tak mělo stát tři roky po Václavově mučednické smrti. Nejistota však panuje i v samotném roce, kdy měla být tato historicky proslulá bratrovražda spáchána. Díky uspořádání liturgického roku lze velmi spolehlivě určit konkrétní den, protože historické prameny často popisují události ve vztahu k církevním svátkům a zavraždění svatého Václava mělo nastat v souvislosti se svátkem svatých Kosmy a Damiána, které přijel náš kníže do Staré Boleslavi oslavit, neboť jim tam byl zasvěcen kostel. Do roku 1969 byl tento svátek slaven 27. září, dnes je slaven o den dříve. Vypočítat přesný rok je však o poznání složitější a historici se přou, zda Václav zemřel v roce 929 nebo až v roce 935. Podle toho i translace Václavových ostatků mohla proběhnout buď v roce 932, nebo 938.

Detail sochy svatého Václava ve Svatováclavské kapli

Přesný rok úmrtí svatého Václava je však rozhodující, pokud jde o poznání jeho zahraniční politiky. Velmi úzce totiž souvisí se vztahem českého knížete k Východofranské říši a jejímu králi, kterým se v době Václavově stal saský vévoda Jindřich Ptáčník. Ten vojensky porazil bavorského vévodu Arnulfa, který o královskou korunu také usiloval. Arnulf zůstal svrchovaným zeměpánem v Bavorsku, ale český kníže od té doby podléhal saskému vévodovi. Český historik Josef Pekař se odvolává na kronikáře Widukinda z Corvey a na bavorské anály ze 12. století, které obsahují i původní zprávy z 10. století. Ty popisují společné tažení Sasů a Bavorů pod vedením krále Sasa i vévody Bavora v Čechách a které se mělo odehrát v roce 930 nebo 931. Podle Josefa Pekaře, který považoval za rok bratrovraždy Václava rok 929, by toto tažení bylo vedeno již proti knížeti Boleslavovi, který byl králem Jindřichem pokořen. Svatý Václav měl naopak se Sasy udržovat přátelské vztahy dlouhodobě, jak uvádí i Kristiánova legenda, sepsaná strýcem svatého Vojtěcha, mnichem Kristiánem. Díky těmto vztahům měl získat od krále Jindřicha Ptáčníka relikvii svatého Víta, pro kterou na Pražském hradě postavil kostel. Pokud by však svatý Václav zemřel až v roce 935, jak tvrdí jiní historici, znamenalo by to, že Sasové a Bavoři vojensky pokořili právě jeho, a nikoliv jeho bratra Boleslava. Spor o roky 929 a 935 tak proto má hlubší zázemí, než by se mohlo zdát.

Samotné přenesení ostatků svatého Václava měla provázet řada zázraků, potvrzujících svatost našeho knížete. Jeden z nich měl nastat v místě dnešního Malostranského náměstí, kde se pohřební průvod se světcovým tělem zastavil, protože koně vezoucí vůz se světcovým tělem nechtěli pokračovat v cestě. Nedaleko stálo vězení, kde měli být nespravedlivě uvěznění vězni. Protože náš svatý kníže byl spravedlivý a nedopustil by, aby byl někdo nespravedlivě vězněn, teprve po jejich propuštění se dali koně do pohybu a pokračovali v cestě na Pražský hrad. Tento zázrak zachycuje i jedna z maleb Mistra Litoměřického oltáře na stěně Svatováclavské kaple.

Mši svatou ve výroční den translace ostatků svatého Václava oslavíme v úterý 4. března v 18:00 ve Svatováclavské kapli. Hlavním celebrantem bude Mons. Jan Graubner, arcibiskup pražský.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: čt24

Aktuality & články

Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

3. 11. 2025

Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

3. 11. 2025

Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

31. 10. 2025

Liturgický rok se blíží ke svému závěru a jeho poslední měsíc je tradičně spojen s Památkou všech věrných zemřelých, která v liturgickém kalendáři připadá na 2. listopadu. Návštěvy hřbitovů a hrobů našich blízkých se však obvykle protáhnou i na další dny a týdny, které na tento den navazují a vžil se pro ně lidový název dušičkové období. Nezřídka byly hřbitovy zřizovány okolo kostela a nejinak tomu bylo v případě naší katedrály. Stavba gotického dómu, která začala od poloviny 14. století nahrazovat předchozí románskou baziliku, však pozřela i toto pohřebiště a náš kanovník Beneš Krabice z Weitmile, třetí ředitel stavby katedrály, například přesunul hroby pražských biskupů do chórového ochozu nové stavy, kde se nacházejí před hrobem sv. Víta dodnes.
Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.