11. 9. 2024

V pondělí oslavíme titulární slavnost v kapli svaté Ludmily

Ranní mši svatou v pondělí 16. září o svátku sv. Ludmily oslavíme opět v rámci našeho cyklu Putování katedrálou v další z bočních kaplí. První historicky doložené české kněžně je totiž zasvěcena hned první kaple v jižní boční lodi, postavená během dostavby chrámu ve II. polovině 19. století. Jedná se tak pro změnu o jednu z nejmladších částí naší katedrály, na jejíž výzdobě se podílela řada významných umělců zejména z období první československé republiky, dokončována byla až v 50. letech 20. století.

Významným způsobem se na umělecké výzdobě této kaple podílel mistr Max Švabinský, autor velikých vitrážových oken Klanění Nejsvětější Trojici v závěru vysokého chóru a Posledního soudu v jižní části transeptu. Také vitrážové okno v kapli sv. Ludmily je dílem tohoto významného českého malíře a znázorňuje Seslání Ducha Svatého na apoštoly shromážděné kolem Panny Marie. Celé této scéně dominuje postava Pána Ježíše, umístěná ve vrcholu okna v pětilisté kružbě. Jedná se o první Švabinského vitrážové okno v katedrále, které navrhl již v roce 1933 a bylo osazeno firmou Jana Jaroše v letech 1934 – 1935. Celá vitráž je koncipována jako klasická mozaika, je sestavena z drobných jednobarevných skel osazených do olověného skeletu, nejedná se tak o pouhou malbu na skle.

Vitrážní okno kaple

Kromě vitráže ztvárnil mistr Švabinský také velkou mozaiku na západní stěně kaple, která zobrazuje scénu Křtu Páně v Jordánu. Její návrh dle zadání Jednoty pro dostavbu katedrály ztvárnil Max Švabinský během II. světové války, ale zrealizován byl až v roce 1950. Mozaika nese Švabinského typický rukopis, který můžeme pozorovat zejména na zmíněné vitráží Klanění Nejsvětější Trojici ve vysokém chóru.

Monumentální mozaika křtu Páně v Jordánu

Svaté Ludmile pak jsou v kapli věnována zejména sochařská díla. Na vrcholu retáblu je umístěna bezmála 1 m vysoká socha sv. Ludmily v okamžiku její mučednické smrti, zhotovená z karrarského mramoru v polovině 19. století. jejím autorem je česko-německý sochař Emanuel Max, rytíř Řádu Františka Josefa, známý zejména jako autor sochy maršála Radeckého, umístěné dříve na Malostranském náměstí v Praze.

Socha umírající Ludmily na oltáři kaple

Další drobná sochařská díla ze života sv. Ludmily nalezneme na vstupní zlacené mříži do kaple. Jedná se o drobné bronzové reliéfy, znázorňující některé výjevy, např. jak sv. Ludmila vyučuje svého vnuka a budoucího knížete Václava na Budči. Autorem těchto drobných reliéfů je Jaroslav Horejc. přední představitel stylu art deco v českých zemích. Jeho díla můžeme obdivovat i v jiných částech katedrály, mj. na retáblu oltáře v chórové kapli nebo v exteriéru na mříži uzavírající tzv. Zlatou bránu.

Drobná sochařská výzdoba na mřížoví kaple

Z roku 1933 pak pochází bronzová plastika křtu sv. Ludmily, věnovaná Janem Kaprasem na paměť jeho ženy Ludmily. Pod ní se pak nachází kamenná křtitelnice. Kaple sv. Ludmily je také nazývána kaplí křestní.

Křtitelnice se křtem svaté Ludmily

Večerní mši svatou pak budeme slavit v bazilice sv. Jiří, kde svatá Ludmila nalezla místo svého posledního odpočinku.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.
Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

18. 9. 2025

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.
Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

8. 7. 2025

Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.