V pondělí oslavíme titulární slavnost v kapli svaté Ludmily

V pondělí oslavíme titulární slavnost v kapli svaté Ludmily

Ranní mši svatou v pondělí 16. září o svátku sv. Ludmily oslavíme opět v rámci našeho cyklu Putování katedrálou v další z bočních kaplí. První historicky doložené české kněžně je totiž zasvěcena hned první kaple v jižní boční lodi, postavená během dostavby chrámu ve II. polovině 19. století. Jedná se tak pro změnu o jednu z nejmladších částí naší katedrály, na jejíž výzdobě se podílela řada významných umělců zejména z období první československé republiky, dokončována byla až v 50. letech 20. století.

Významným způsobem se na umělecké výzdobě této kaple podílel mistr Max Švabinský, autor velikých vitrážových oken Klanění Nejsvětější Trojici v závěru vysokého chóru a Posledního soudu v jižní části transeptu. Také vitrážové okno v kapli sv. Ludmily je dílem tohoto významného českého malíře a znázorňuje Seslání Ducha Svatého na apoštoly shromážděné kolem Panny Marie. Celé této scéně dominuje postava Pána Ježíše, umístěná ve vrcholu okna v pětilisté kružbě. Jedná se o první Švabinského vitrážové okno v katedrále, které navrhl již v roce 1933 a bylo osazeno firmou Jana Jaroše v letech 1934 – 1935. Celá vitráž je koncipována jako klasická mozaika, je sestavena z drobných jednobarevných skel osazených do olověného skeletu, nejedná se tak o pouhou malbu na skle.

 

Vitrážní okno kaple

 

Kromě vitráže ztvárnil mistr Švabinský také velkou mozaiku na západní stěně kaple, která zobrazuje scénu Křtu Páně v Jordánu. Její návrh dle zadání Jednoty pro dostavbu katedrály ztvárnil Max Švabinský během II. světové války, ale zrealizován byl až v roce 1950. Mozaika nese Švabinského typický rukopis, který můžeme pozorovat zejména na zmíněné vitráží Klanění Nejsvětější Trojici ve vysokém chóru.

 

Monumentální mozaika křtu Páně v Jordánu

 

Svaté Ludmile pak jsou v kapli věnována zejména sochařská díla. Na vrcholu retáblu je umístěna bezmála 1 m vysoká socha sv. Ludmily v okamžiku její mučednické smrti, zhotovená z karrarského mramoru v polovině 19. století. jejím autorem je česko-německý sochař Emanuel Max, rytíř Řádu Františka Josefa, známý zejména jako autor sochy maršála Radeckého, umístěné dříve na Malostranském náměstí v Praze.

 

Socha umírající Ludmily na oltáři kaple

 

Další drobná sochařská díla ze života sv. Ludmily nalezneme na vstupní zlacené mříži do kaple. Jedná se o drobné bronzové reliéfy, znázorňující některé výjevy, např. jak sv. Ludmila vyučuje svého vnuka a budoucího knížete Václava na Budči. Autorem těchto drobných reliéfů je Jaroslav Horejc. přední představitel stylu art deco v českých zemích. Jeho díla můžeme obdivovat i v jiných částech katedrály, mj. na retáblu oltáře v chórové kapli nebo v exteriéru na mříži uzavírající tzv. Zlatou bránu.

 

Drobná sochařská výzdoba na mřížoví kaple

 

Z roku 1933 pak pochází bronzová plastika křtu sv. Ludmily, věnovaná Janem Kaprasem na paměť jeho ženy Ludmily. Pod ní se pak nachází kamenná křtitelnice. Kaple sv. Ludmily je také nazývána kaplí křestní.

 

Křtitelnice se křtem svaté Ludmily

 

Večerní mši svatou pak budeme slavit v bazilice sv. Jiří, kde svatá Ludmila nalezla místo svého posledního odpočinku.

 

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Requiem za našeho arcibiskupa Dominika

    Requiem za našeho arcibiskupa Dominika

    „Tobě přísluší chvála, Bože, na Sionu! A Tobě se splní slib v Jeruzalémě! Vyslyš modlitbu mou, k Tobě všeliké tělo přichází.“

    Vznešená hudba našeho světoznámého skladatele, mimořádně talentovaného a přitom pokorného a zbožného muže, který každé své dílo zakončoval slovy „Bohu díky!“ bude znít v sobotu v naší katedrále při rozloučení se zesnulým arcibiskupem Dominikem kardinálem Dukou. Ten měl dílo Antonína Dvořáka v oblibě a není divu. Dvořák byl velmi inspirující osobnost svým životem i dílem. Requiem b moll zkomponoval v roce 1890. Zhudebnil však latinský text, který je sám o sobě ještě mnohem starší, vyvíjel se po staletí a jeho dnešní podoba je z 16. století. Requiem zaznívá při mších svatých za zemřelé císaře a krále, biskupy i kněze, stejně jako za laiky všech stavů, bez ohledu na jejich věk a společenské postavení.     

  • Pozemská pouť Dominika kardinála Duky bude završena v katedrále

    Pozemská pouť Dominika kardinála Duky bude završena v katedrále

    Duše našeho emeritního arcibiskupa Dominika již prošla branami věčnosti a my se v těchto dnech zvláště modlíme za to, aby náš pastýř a bratr za nimi nalezl otevřenou náruč našeho Pána, zakusil jeho milosrdenství a byl přijat do Jeho slávy. Jeho pozemské tělo však ještě jedna cesta čeká. V sobotu 15. listopadu zamíří ještě jednou do naší katedrály, kterou tentokrát již neopustí a která se stane jeho pozemským domovem natrvalo. Po mši svaté v ní totiž spočine po boku pěti svých starších spolubratrů v biskupské službě, kde bude očekávat onen den, kdy Kristus znovu přijde ve slávě a bude soudit živé i mrtvé, jak věříme a vyznáváme.

  • Informace o pohřebním triduu Dominika kardinála Duky

    Informace o pohřebním triduu Dominika kardinála Duky

    Přinášíme informace o výstavu těla, mši svaté i pohřebních obřadech nad Dominikem kardinálem Dukou, který zesnul v úterý 4. listopadu ve tři hodiny ráno. Nechť mu dá Bůh účast  na svých zaslíbeních. 

  • Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

    Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

    Na konci září přijal papež Lev XIV. rezignaci Mons. Václava Malého na úřad pomocného biskupa pražského. Otec Malý se zároveň rozhodl rezignovat na funkci probošta Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze. Novým proboštem byl zvolen Mons. Zdenek Wasserbauer, pomocný biskup pražský a kanovník Metropolitní kapituly. Jeho volba byla potvrzena i arcibiskupem pražským Mons. Janem Graubnerem.  

  • Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

    Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

    Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.

  • Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

    Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

    Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení