27. 3. 2025

Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze se rozhodla v roce 2023 vytvořit nové pracovní místo Zástupce ředitele kůru a varhaník, které do té doby v katedrále neexistovalo, a posílit tak personálně provoz katedrály v oblasti hudby. Kapitula má zájem rozvíjet hudbu během liturgie, ale také významně rozvinout mezinárodní varhanní festival v katedrále. Další hudební a kulturní život pak bude probíhat vedle katedrály, kde v současnosti Metropolitní kapitula připravuje víceúčelový sál.

Pro obsazení tohoto nového pracovního místa Metropolitní kapitula organizovala v roce 2023 výběrové řízení, jehož hlavní částí byl konkurz před odbornou porotou externích nezávislých umělců z řad varhaníků a pedagogů akademií a konzervatoří, mezi nimiž byli profesor Akademie múzických umění v Praze a významný varhaník Jan Hora, pedagogové Akademie múzických umění v Praze a Pražské konzervatoře Jan Kalfus a Josef Popelka, ale také ředitel kůru a dómský varhaník Josef Kšica a další. Kompletní složení odborné poroty bylo při vyhlášení výběrového řízení uveřejněno na webových stránkách Metropolitní kapituly. Právě jmenováním takové poroty Metropolitní kapitula měla zájem zajistit objektivní posouzení uchazečů. Informace o konkurzu byla několik měsíců publikována v několika časopisech a na webových stránkách. Přihlášku mohl podat kdokoliv, kdo splňoval základní kvalifikační předpoklady. Jakákoliv tvrzení o „dohodnutém a na míru připraveném konkurzu“ jsou především urážkou renomovaných členů odborné poroty, nejsou pravdivá a je nutné je označit za hrubé a zákeřné pomluvy.

Vedle odborných schopností uchazečů je pro Metropolitní kapitulu velmi významným faktorem také motivace a zájem pro ni pracovat a podílet se na jejím rozvoji. Základním počinem při takové motivaci je ochota přihlásit se do výběrového řízení a tímto krokem svůj zájem projevit.

Pan Přemysl Kšica v minulosti nebyl v pracovněprávním vztahu k Metropolitní kapitule, tedy Metropolitní kapitula s ním žádnou spolupráci aktivně neukončila. Kvality pana Přemysla Kšici jako varhaníka jsou obecně známy a Metropolitní kapitula je nikdy nezpochybňovala. Pan Přemysl Kšica však neprojevil zájem pro Metropolitní kapitulu pracovat a do výběrového řízení se nepřihlásil. Toto jeho rozhodnutí nelze než respektovat.

Odborná porota pana Ondřeje Valentu na základě svého hodnocení doporučila Metropolitní kapitule a ta jej přijala do pracovního poměru. Po jeho více než ročním působení v katedrále považuje Metropolitní kapitula své rozhodnutí přijmout jej do pracovního poměru za správné a za svým zaměstnancem panem Ondřejem Valentou jednoznačně stojí.

Pokud jde o šířené pomluvy ohledně celé této záležitosti, není obtížné dovodit a identifikovat jejich zdroj. Především ti, kdo je vytvářejí, a do značné míry i ti, kdo je šíří, tím ukazují na svoji lidskou malost a defekt charakteru.

V Praze dne 26.03.2025

Ondřej Pávek, děkan kapituly

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.