13. 2. 2025

Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

Dne 18. února uplyne 65 let od úmrtí našeho kanovníka Josefa Čiháka, věrného Kristova kněze a mučedníka komunistického režimu. Přestože se dožil věku 80 let, posledních 10 let svého života prožil v těžkém utrpení jako vězeň. V důsledku věznění prodělal řadu těžkých onemocnění. Přes opakované žádosti lékařů již do konce života nebyl z vězení propuštěn. V naší kapitule se stal nástupcem Antonína Podlahy v roli kapitulního archiváře a knihovníka. Proslul rovněž dlouhým a činorodým působením nejen v metropolitní kapitule, ale i ve farnostech, na gymnáziích a na teologické fakultě Univerzity Karlovy.

PhDr. ThDr. Josef Čihák

Na kněze byl vysvěcen na Bílou sobotu roku 1907 v Lateránské bazilice v Římě, tj. v samotné římské katedrále, která je nazývána matkou a hlavou všech kostelů města a světa. V Římě také vystudoval na Univerzitě Kongregace de Propaganda fide. Po návratu do Prahy složil rigorózní zkoušku z církevních dějin a kanonického práva a na pražské teologické fakultě dosáhl nostrifikace římského doktorátu.

Kanovníkem naší metropolitní kapituly se stal v roce 1928. V roce 1931 ho metropolitní kapitula delegovala jako člena Duchovní akademie při Křesťanské akademii. V roce 1933 byl instalován na místo canonicus cantor; 12. 7. 1947 pak na místo praelatus archidiaconus.

V roce 1950 však byl jakožto blízký spolupracovník arcibiskupa Josefa Berana zatčen a uvězněn komunistickým režimem. Posledních 10 let života strávil ve vězení v Leopoldově, kde se postupně prudce zhoršoval jeho zdravotní stav. Prodělal zde mimo jiné dvojí těžký zápal plic, později i vážná onemocnění srdce. Trpěl na kornatění cév, poruchou srdečního svalu a rozedmou plic. Přes špatný zdravotní stav a pokročilý věk prokuratura odmítla žádosti o jeho propuštění a Msgre. Čihák v Leopoldově dne 18.2.1960 umírá.

Nepřátelství komunistického režimu vůči tomuto Kristovu knězi šlo doslova až za hrob. Místo svého posledního odpočinku nalezl na hřbitově v Obděnicích až 8 let po smrti. Z rozhodnutí Místního národního výboru nesměl být uskutečněn žádný pohřební průvod a ostatky zesnulého směly být uloženy do hrobu ve všední den v pracovní době, a to pouze v přítomnosti hrobníka a jednoho nejbližšího příbuzného. O rok později však byl zvláštním senátem Městského soudu v Praze rozsudek Státního soudu z 2. 12. 1950 vykonaný nad kanovníkem Čihákem v plném rozsahu zrušen.

Na našeho kanovníka Josefa Čiháka, kterému zločinný režim neumožnil důstojný odchod z tohoto světa a dokonce ani poslední rozloučení, vzpomínáme dnes o to více a vyprošujeme mu, aby ho náš Pán odměnil a přijal ho do svého království mezi Ty, kteří směli trpět pro Jeho jméno.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Knihovna Metropolitní kapituly

Tomáš Fečo/Člověk a Víra

Aktuality & články

Informace o pohřebním triduu Dominika kardinála Duky

8. 11. 2025

Přinášíme informace o výstavu těla, mši svaté i pohřebních obřadech nad Dominikem kardinálem Dukou, který zesnul v úterý 4. listopadu ve tři hodiny ráno. Nechť mu dá Bůh účast na svých zaslíbeních.
Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

8. 11. 2025

Na konci září přijal papež Lev XIV. rezignaci Mons. Václava Malého na úřad pomocného biskupa pražského. Otec Malý se zároveň rozhodl rezignovat na funkci probošta Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze. Novým proboštem byl zvolen Mons. Zdenek Wasserbauer, pomocný biskup pražský a kanovník Metropolitní kapituly. Jeho volba byla potvrzena i arcibiskupem pražským Mons. Janem Graubnerem.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

3. 11. 2025

Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

3. 11. 2025

Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

31. 10. 2025

Liturgický rok se blíží ke svému závěru a jeho poslední měsíc je tradičně spojen s Památkou všech věrných zemřelých, která v liturgickém kalendáři připadá na 2. listopadu. Návštěvy hřbitovů a hrobů našich blízkých se však obvykle protáhnou i na další dny a týdny, které na tento den navazují a vžil se pro ně lidový název dušičkové období. Nezřídka byly hřbitovy zřizovány okolo kostela a nejinak tomu bylo v případě naší katedrály. Stavba gotického dómu, která začala od poloviny 14. století nahrazovat předchozí románskou baziliku, však pozřela i toto pohřebiště a náš kanovník Beneš Krabice z Weitmile, třetí ředitel stavby katedrály, například přesunul hroby pražských biskupů do chórového ochozu nové stavy, kde se nacházejí před hrobem sv. Víta dodnes.
Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.