13. 2. 2025

Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

Dne 18. února uplyne 65 let od úmrtí našeho kanovníka Josefa Čiháka, věrného Kristova kněze a mučedníka komunistického režimu. Přestože se dožil věku 80 let, posledních 10 let svého života prožil v těžkém utrpení jako vězeň. V důsledku věznění prodělal řadu těžkých onemocnění. Přes opakované žádosti lékařů již do konce života nebyl z vězení propuštěn. V naší kapitule se stal nástupcem Antonína Podlahy v roli kapitulního archiváře a knihovníka. Proslul rovněž dlouhým a činorodým působením nejen v metropolitní kapitule, ale i ve farnostech, na gymnáziích a na teologické fakultě Univerzity Karlovy.

PhDr. ThDr. Josef Čihák

Na kněze byl vysvěcen na Bílou sobotu roku 1907 v Lateránské bazilice v Římě, tj. v samotné římské katedrále, která je nazývána matkou a hlavou všech kostelů města a světa. V Římě také vystudoval na Univerzitě Kongregace de Propaganda fide. Po návratu do Prahy složil rigorózní zkoušku z církevních dějin a kanonického práva a na pražské teologické fakultě dosáhl nostrifikace římského doktorátu.

Kanovníkem naší metropolitní kapituly se stal v roce 1928. V roce 1931 ho metropolitní kapitula delegovala jako člena Duchovní akademie při Křesťanské akademii. V roce 1933 byl instalován na místo canonicus cantor; 12. 7. 1947 pak na místo praelatus archidiaconus.

V roce 1950 však byl jakožto blízký spolupracovník arcibiskupa Josefa Berana zatčen a uvězněn komunistickým režimem. Posledních 10 let života strávil ve vězení v Leopoldově, kde se postupně prudce zhoršoval jeho zdravotní stav. Prodělal zde mimo jiné dvojí těžký zápal plic, později i vážná onemocnění srdce. Trpěl na kornatění cév, poruchou srdečního svalu a rozedmou plic. Přes špatný zdravotní stav a pokročilý věk prokuratura odmítla žádosti o jeho propuštění a Msgre. Čihák v Leopoldově dne 18.2.1960 umírá.

Nepřátelství komunistického režimu vůči tomuto Kristovu knězi šlo doslova až za hrob. Místo svého posledního odpočinku nalezl na hřbitově v Obděnicích až 8 let po smrti. Z rozhodnutí Místního národního výboru nesměl být uskutečněn žádný pohřební průvod a ostatky zesnulého směly být uloženy do hrobu ve všední den v pracovní době, a to pouze v přítomnosti hrobníka a jednoho nejbližšího příbuzného. O rok později však byl zvláštním senátem Městského soudu v Praze rozsudek Státního soudu z 2. 12. 1950 vykonaný nad kanovníkem Čihákem v plném rozsahu zrušen.

Na našeho kanovníka Josefa Čiháka, kterému zločinný režim neumožnil důstojný odchod z tohoto světa a dokonce ani poslední rozloučení, vzpomínáme dnes o to více a vyprošujeme mu, aby ho náš Pán odměnil a přijal ho do svého království mezi Ty, kteří směli trpět pro Jeho jméno.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Knihovna Metropolitní kapituly

Tomáš Fečo/Člověk a Víra

Aktuality & články

V neděli 15. června si v katedrále připomeneme titulární slavnosti sv. Víta

13. 6. 2025

Zcela výjimečná je naše katedrála množstvím světců, kteří jsou v ní pohřbeni a vyzdviženi k úctě oltáře. Jedná se celkem o pět hlavních zemských patronů, v blízkosti katedrály na Pražském hradě a ve Strahovském klášteře se pak nachází další tři a v samotné katedrále se nachází velké množství ostatků celého zástupu dalších svatých. Jedna ze světově nejvýznamnějších relikvií, která je v naší katedrále uchovávána, patří svatému evangelistovi Lukášovi. Avšak první ze světců, kterému byl v 10. století nově založený kostel zasvěcen, je svatý Vít. Ačkoliv je mu naše katedrála zasvěcena dodnes, stal se tento křesťanský mučedník postupem času trochu upozaděn. Svatý Václav jako věčný panovník české země, svatý Vojtěch jako druhý pražský biskup a hlavní patron diecéze a konečně svatý Jan Nepomucký, český světec uctívané po celé planetě, nám byli přirozeně bližší než mučedník, který během svého života v Čechách nikdy nebyl, žil velmi daleko na jihu Itálie a v době jeho života ještě na našem území neexistovala civilizace. Přesto se právem řadí mezi české svaté, jméno Vít v českém prostředí zdomácnělo a jeho sochy nalezneme v mnoha českých městech.
Výročí patnácti let od úmrtí probošta Jaroslava Škarvady, kanovníka katedrály i papežské baziliky

13. 6. 2025

V loňském roce jsme vzpomenuli na probošta naší metropolitní kapituly a titulárního biskupa litomyšlského Mons. ThDr. Jaroslava Škarvadu, od jehož narození uplynulo přesně 100 let. V sobotu 14. června na něj budeme pamatovat znovu, protože uplyne 15 let od chvíle, kdy tohoto svého obětavého a laskavého služebníka po dlouhém a plodném životě náš Pán povolal z tohoto světa.
Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – I. díl

5. 6. 2025

Na měsíc květen připadne v katedrále obvykle hned několik velkých slavností. Některé slaví celá církev a týkají se Velikonoční doby, Letnic a na ně navazujících slavností Páně. Data těchto slavností jsou pohyblivá a přímo souvisí s datem Velikonoc. Dvě slavnosti však mají pevné datum a souvisí přímo s katedrálou. Je to výročí jejího posvěcení slavené dne 12. května a slavnost svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, českého mučedníka a světce, který je v katedrále pochován a jehož sláva doslova objímá celou planetu napříč světadíly. V těchto dnech dokonce hostila Papežská kolej Nepomucenum v Římě zajímavou návštěvu: ctitele svatého Jana Nepomuckého až z Filipín! Úcta k českému světci na opačné straně Země je jedním z nádherných dokladů univerzality Kristovy církve.
Při restaurování historického mobiliáře katedrály byly objeveny historické dokumenty

2. 6. 2025

Při opravách střech kostelů bývají obvykle restaurovány zlacené makovice na hrotnicích věží. V nich často nacházíme vložené historické dokumenty, které naši předkové zanechali budoucím generacím a sami do nich dokumenty pro příští generace vkládáme. V letošním roce nás otevření jedné takové makovice čeká. Je umístěna na vrcholu věže kostela svatého Apolináře na Novém Městě v Praze, který patří naší metropolitní kapitule. Ta právě letos dokončí poslední etapu opravy střech tohoto nádherného kostela založeného císařem Karlem IV. Historické dokumenty jsme však nalezli i na místech poměrně neobvyklých, a sice přímo v katedrále.
Péčí Metropolitní kapituly byl zrestaurován mobiliář Staré sakristie

26. 5. 2025

Slavení liturgie, šíření úcty k českým zemským patronům, výstavba katedrály a péče o ni, to vše a nejen to patří k základnímu poslání pražské metropolitní kapituly, která na Pražském hradě působí již 1054 let. Za samotnou výstavbou katedrály udělala kapitula symbolickou tečku dne 12. května 1929, kdy dostavený chrám posvětil kapitulní děkan Jan Nepomuk Sedlák, pomocný biskup pražský. Přestože chtěla kapitula ve zvelebování chrámu i nadále pokračovat, následný vývoj událostí k tomu již neposkytl mnoho příležitostí. Německá okupace Československa naši kapitulu personálně zdecimovala a komunistický převrat v roce 1948 vedl mj. k likvidaci Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta, která vznikla v 19. století z iniciativy našeho kanovníka Michala Pešiny z Čechorodu. Dnes budova katedrály patří České republice, která zajišťuje údržbu, opravy a restaurování částí stavby. Kapitula však nadále pečuje o cenný historický mobiliář, který zůstal v jejím vlastnictví a nadále slouží k liturgickým účelům.
Noc kostelů 2025 v katedrále

20. 5. 2025

Jednou z nejvýraznějších akcí ve veřejném prostoru, která spojuje nejen katolické chrámy, ale všechny synagogy, modlitebny, kostely a katedrály všech různých denominací a konfesí je Noc kostelů v pátek 23. května. I tento rok se do ní zapojí i katedrála a to tradičním spojením mluveného slova a hudebních vstupů. Bude možné nahlédnout do normálně nepřístupných prostor a vidět to, co je normálně skryto pátravým očím věřících i turistů.