13. 2. 2025

Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

Dne 18. února uplyne 65 let od úmrtí našeho kanovníka Josefa Čiháka, věrného Kristova kněze a mučedníka komunistického režimu. Přestože se dožil věku 80 let, posledních 10 let svého života prožil v těžkém utrpení jako vězeň. V důsledku věznění prodělal řadu těžkých onemocnění. Přes opakované žádosti lékařů již do konce života nebyl z vězení propuštěn. V naší kapitule se stal nástupcem Antonína Podlahy v roli kapitulního archiváře a knihovníka. Proslul rovněž dlouhým a činorodým působením nejen v metropolitní kapitule, ale i ve farnostech, na gymnáziích a na teologické fakultě Univerzity Karlovy.

PhDr. ThDr. Josef Čihák

Na kněze byl vysvěcen na Bílou sobotu roku 1907 v Lateránské bazilice v Římě, tj. v samotné římské katedrále, která je nazývána matkou a hlavou všech kostelů města a světa. V Římě také vystudoval na Univerzitě Kongregace de Propaganda fide. Po návratu do Prahy složil rigorózní zkoušku z církevních dějin a kanonického práva a na pražské teologické fakultě dosáhl nostrifikace římského doktorátu.

Kanovníkem naší metropolitní kapituly se stal v roce 1928. V roce 1931 ho metropolitní kapitula delegovala jako člena Duchovní akademie při Křesťanské akademii. V roce 1933 byl instalován na místo canonicus cantor; 12. 7. 1947 pak na místo praelatus archidiaconus.

V roce 1950 však byl jakožto blízký spolupracovník arcibiskupa Josefa Berana zatčen a uvězněn komunistickým režimem. Posledních 10 let života strávil ve vězení v Leopoldově, kde se postupně prudce zhoršoval jeho zdravotní stav. Prodělal zde mimo jiné dvojí těžký zápal plic, později i vážná onemocnění srdce. Trpěl na kornatění cév, poruchou srdečního svalu a rozedmou plic. Přes špatný zdravotní stav a pokročilý věk prokuratura odmítla žádosti o jeho propuštění a Msgre. Čihák v Leopoldově dne 18.2.1960 umírá.

Nepřátelství komunistického režimu vůči tomuto Kristovu knězi šlo doslova až za hrob. Místo svého posledního odpočinku nalezl na hřbitově v Obděnicích až 8 let po smrti. Z rozhodnutí Místního národního výboru nesměl být uskutečněn žádný pohřební průvod a ostatky zesnulého směly být uloženy do hrobu ve všední den v pracovní době, a to pouze v přítomnosti hrobníka a jednoho nejbližšího příbuzného. O rok později však byl zvláštním senátem Městského soudu v Praze rozsudek Státního soudu z 2. 12. 1950 vykonaný nad kanovníkem Čihákem v plném rozsahu zrušen.

Na našeho kanovníka Josefa Čiháka, kterému zločinný režim neumožnil důstojný odchod z tohoto světa a dokonce ani poslední rozloučení, vzpomínáme dnes o to více a vyprošujeme mu, aby ho náš Pán odměnil a přijal ho do svého království mezi Ty, kteří směli trpět pro Jeho jméno.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Knihovna Metropolitní kapituly

Tomáš Fečo/Člověk a Víra

Aktuality & články

Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.
Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

21. 9. 2026

Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály.
TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

15. 7. 2026

Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.
Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

29. 6. 2026

Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.