13. 2. 2025

Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

Dne 18. února uplyne 65 let od úmrtí našeho kanovníka Josefa Čiháka, věrného Kristova kněze a mučedníka komunistického režimu. Přestože se dožil věku 80 let, posledních 10 let svého života prožil v těžkém utrpení jako vězeň. V důsledku věznění prodělal řadu těžkých onemocnění. Přes opakované žádosti lékařů již do konce života nebyl z vězení propuštěn. V naší kapitule se stal nástupcem Antonína Podlahy v roli kapitulního archiváře a knihovníka. Proslul rovněž dlouhým a činorodým působením nejen v metropolitní kapitule, ale i ve farnostech, na gymnáziích a na teologické fakultě Univerzity Karlovy.

PhDr. ThDr. Josef Čihák

Na kněze byl vysvěcen na Bílou sobotu roku 1907 v Lateránské bazilice v Římě, tj. v samotné římské katedrále, která je nazývána matkou a hlavou všech kostelů města a světa. V Římě také vystudoval na Univerzitě Kongregace de Propaganda fide. Po návratu do Prahy složil rigorózní zkoušku z církevních dějin a kanonického práva a na pražské teologické fakultě dosáhl nostrifikace římského doktorátu.

Kanovníkem naší metropolitní kapituly se stal v roce 1928. V roce 1931 ho metropolitní kapitula delegovala jako člena Duchovní akademie při Křesťanské akademii. V roce 1933 byl instalován na místo canonicus cantor; 12. 7. 1947 pak na místo praelatus archidiaconus.

V roce 1950 však byl jakožto blízký spolupracovník arcibiskupa Josefa Berana zatčen a uvězněn komunistickým režimem. Posledních 10 let života strávil ve vězení v Leopoldově, kde se postupně prudce zhoršoval jeho zdravotní stav. Prodělal zde mimo jiné dvojí těžký zápal plic, později i vážná onemocnění srdce. Trpěl na kornatění cév, poruchou srdečního svalu a rozedmou plic. Přes špatný zdravotní stav a pokročilý věk prokuratura odmítla žádosti o jeho propuštění a Msgre. Čihák v Leopoldově dne 18.2.1960 umírá.

Nepřátelství komunistického režimu vůči tomuto Kristovu knězi šlo doslova až za hrob. Místo svého posledního odpočinku nalezl na hřbitově v Obděnicích až 8 let po smrti. Z rozhodnutí Místního národního výboru nesměl být uskutečněn žádný pohřební průvod a ostatky zesnulého směly být uloženy do hrobu ve všední den v pracovní době, a to pouze v přítomnosti hrobníka a jednoho nejbližšího příbuzného. O rok později však byl zvláštním senátem Městského soudu v Praze rozsudek Státního soudu z 2. 12. 1950 vykonaný nad kanovníkem Čihákem v plném rozsahu zrušen.

Na našeho kanovníka Josefa Čiháka, kterému zločinný režim neumožnil důstojný odchod z tohoto světa a dokonce ani poslední rozloučení, vzpomínáme dnes o to více a vyprošujeme mu, aby ho náš Pán odměnil a přijal ho do svého království mezi Ty, kteří směli trpět pro Jeho jméno.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Knihovna Metropolitní kapituly

Tomáš Fečo/Člověk a Víra

Aktuality & články

DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

4. 7. 2025

Z technických důvodů byla Metropolitní kapitula nucena přistoupit ke zřízení nové facebookové stránky katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Změna byla vynucena nemožností vyřešení externích problémů se správou účtu staré stránky. Stará stránka bude v červenci postupně převedena na novou a na začátku srpna 2025 zcela zrušena. Novou stránku najdete pod tímto odkazem. Budeme rádi, když nám zůstanete věrní i na ní.
Nedokončená galerie králů na pražské katedrále

4. 7. 2025

Pozorný návštěvník při pohledu na vnější opěrný systém západní části naší katedrály nemůže přehlédnout zvláštní kamenné baldachýny na velmi subtilních sloupech, které se vyskytují také kolem Velké jižní věže. Až na dvě výjimky zůstaly všechny neobsazené. Pouze na Mockerově západním průčelí jsou pod těmito baldachýny umístěny sochy císaře a krále Karla IV. a prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. K čemu tedy slouží ty ostatní? I pod nimi měly stát sochy, které již nebyly dokončeny. S koncem monarchie a pádem habsbursko-lotrinské dynastie v roce 1918 totiž tyto baldachýny definitivně ztratily svůj smysl. Mělo se totiž jednat o galerii králů, podobnou té, která zdobí západní průčelí katedrály Notre-Dame v Paříži.
Unikátní privilegia pražské katedrály a její kapituly

2. 7. 2025

Tisícileté dějiny naší katedrály jsou plné zvratů, období úspěšného budování a opětovného ničení. Její dnešní podoba je výsledkem mnoha dostaveb, úprav a oprav, již neodpovídá původním středověkým plánům a zejména její mobiliář pochází z různých období, neboť ten původní byl průběžně rozebírán, ničen a znovu doplňován. Těžký život naší katedrály jí však přinesl také četné zvláštnosti a paradoxně také i řadu unikátních privilegií, udělených samotným papežem, když katedrála a její kapitula tyto těžké doby přečkaly. O některých z nich vám přinášíme tento článek.
Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

26. 6. 2025

V pátek dne 27. června uplyne 90 let od chvíle, kdy naše katedrála hostila ve své době naprosto přelomovou a dnes bohužel již téměř zapomenutou událost, jejíž skutečný význam zůstává zejména s ohledem na následující vývoj československých dějin nedoceněn. Předcházelo jí půlhodinové vyzvánění zvonů všech kostelů v Československu, když v 18 hodin do pražské katedrály vstoupil pařížský arcibiskup Jean kardinál Verdier, papežský legát zastupující papeže Pia XI. na Prvním celostátním sjezdu katolíků československých. Ten zde pronesl zahajovací proslov a pražský arcibiskup Karel Kašpar přečetl v šesti jazycích národů československého státu pověřovací bulu papeže a jeho požehnání.
V sobotu přijme kněžské svěcení Jan Hála

18. 6. 2025

Již od Velikonoc se v katedrále nezastavil kolotoč slavností, svátků a pontifikálních bohoslužeb. Jen za červen jsme v pořadu měly už šest zvláštních bohoslužeb a obřadů. V sobotu 21. června však přichází vrchol červnových mimořádných bohoslužeb, neboť v katedrále přijme kněžské svěcení jáhen Římskokatolické farnosti Dobříš Jan Hála.
Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – II. díl

18. 6. 2025

Nádherné dílo vídeňského architekta Josefa Emanuela Fischera z Erlachu a zlatníka Josefa Würtha v chórovém ochozu katedrály, které bylo v roce 1736 z podnětu samotného císaře a císařovny zbudováno ke cti svatého Jana Nepomuckého, uctívaného již po generace věřícími z celého světa, mělo v dějinách několikrát doslova namále. Nechybělo mnoho a stovky kilogramů ryzího stříbra mohly být roztaveny a použity pro jiné účely. Nebylo by to poprvé, kdy by naše katedrála přišla o vzácná umělecká díla, která byla zpeněžena za účelem financování armády, rozkradena nebo zničena z ideologických důvodů. Již Zikmund Lucemburský nechal rozebrat nádhernou výzdobu hrobu svatého Václava ze zlata a drahých kamenů, chrám vyplenili i husité a kritickým byl zejména rok 1619, kdy kalvinisté pod vedením dvorního kazatele Abrahama Sculteta vydrancovali interiér katedrály a tehdy zneuctili i hrob Jana Nepomuckého, který v té době ještě nebyl prohlášen ani za blahoslaveného, ale byl uložen na stejném místě v chórovém ochozu. Zneuctění tohoto hrobu zobrazuje jedna z dřevořezeb Kašpara Bechtelera, dnes skrytá právě za stříbrným mauzoleem, která byla vytvořena krátce po bitvě na Bílé hoře.