17. 4. 2025

Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

V krušných letech okupace českých zemí nacistickou Německou říší a v průběhu II. světové války odchází k Pánu velká osobnost naší církve, první československý kardinál, poslední kníže-arcibiskup pražský a někdejší kanovník naší metropolitní kapituly ThDr. JUDr. Karel Kašpar. Výročí jeho smrti si připomínáme dne 21. dubna, zemřel v roce 1941. O měsíc později, o slavnosti svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, budeme slavit 155. výročí jeho narození.

Karel Kašpar spojil své působení s naší katedrálou hned dvakrát. V roce 1907 byl ještě jako mladý kněz ve svých 37 letech jmenován kanovníkem pražské metropolitní kapituly. V této roli svědomitě plnil jedno z poslání naší kapituly, kterým je pomoc pražskému arcibiskupovi při správě diecéze. 10. 8. 1907 se stal konsistorním radou, 8. 10. 1907 zástupcem arcibiskupa v kuratoriu Strakovy akademie a arcibiskupským komisařem na jejích školách, a také pro konvikt studentů v Příbrami; 15. 11. 1907 prosynodálním examinátorem; 23. 11. 1907 arcibiskupským komisařem dívčího gymnázia „Minerva“ v Praze; 17. 6. 1908 komisařem pro dosažení odborné způsobilosti katechetů na občanských školách; 1. 12. 1908 kancléřem arcibiskupské konsistoře; 9. 1. 1909 členem kolegia censorů, 19. 2. 1909 consilia„a Vigilantia“, 22. 1. 1910 komise pro zkoušky z dogmatiky a kanonického práva na české bohoslovecké fakultě. 20. 12. 1910 byl zvolen děkanem pražského kolegia doktorů. Byl ustanoven arcibiskupským komisařem pro 24. 9. 1913 nově založené a Otcům jezuitům svěřené gymnázium v Dejvicích (později v Bubenči). 7. 6. 1916 přijal arcibiskup jeho abdikaci na úřad kancléře. Po těchto 13 let bydlel v kanovnickém domě na adrese Hradčanské náměstí 58/14 v těsném sousedství Arcibiskupského paláce.

V roce 1920 pak na delší čas z Prahy odchází. Byl totiž vysvěcen na biskupa, stal se pomocným biskupem v Hradci Králové a již o rok později byl intronizován jako diecézní biskup královéhradecký. O 10 let později se biskup Karel Kašpar vrací do Prahy, kde je v naší katedrále 15. listopadu 1931 slavnostně intronizován jako 32. arcibiskup pražský. Podle Majestátu Rudolfa II. z roku 1603 byli pražští arcibiskupové povýšeni do knížecího stavu a Karel Kašpar byl poslední, kdo knížecí titul ještě aktivně používal, přestože působil již v období Československé republiky.

Dne 16. prosince 1935 byl jmenován kardinálem s titulárním kostelem San Vitale na pahorku Kvirinál v Římě a obnovil tak spojení úřadu pražského arcibiskupa s kardinálským titulem, který dva jeho předchůdci Paul von Huyn a František Kordač nezískali. Kardinál Kašpar byl velkým odborníkem na kanonické právo a liturgii, napsal mnoho knih a odborných článků, které vycházely v Časopise katolického duchovenstva. V roce 1908 ještě jako kanovník naší kapituly obdržel papežské vyznamenání, čestný kříž Pro Ecclesia et Pontifice.

Velmi významnou událostí v době jeho působení byl velmi úspěšný První celostátní sjezd katolíků československých, který se konal v roce 1935 v Praze a účastnilo se ho na půl milionu katolíků bez rozdílu národnosti. Tato dnes již trochu pozapomenutá událost byla mimořádně velkou a významnou demonstrací jednoty československých katolíků české, německé, slovenské, maďarské, polské i rusínské národnosti a vedl k posílení vztahů Svatého Stolce s Československou republikou, jmenování nového nuncia v ČSR a také k následnému jmenování pražského arcibiskupa Karla Kašpara kardinálem v prosinci téhož roku. Po své smrti byl kardinál Kašpar pochován v arcibiskupské hrobce v dostavěné části naší katedrály.

Na našeho činorodého kanovníka a významného pražského arcibiskupa Karla kardinála Kašpara pamatujeme s vděčností a prosíme našeho Pána, aby ho přijal do svého království!

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: mujRozhlas.cz a Arcibiskupství pražské

Aktuality & články

Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

3. 11. 2025

Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

3. 11. 2025

Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

31. 10. 2025

Liturgický rok se blíží ke svému závěru a jeho poslední měsíc je tradičně spojen s Památkou všech věrných zemřelých, která v liturgickém kalendáři připadá na 2. listopadu. Návštěvy hřbitovů a hrobů našich blízkých se však obvykle protáhnou i na další dny a týdny, které na tento den navazují a vžil se pro ně lidový název dušičkové období. Nezřídka byly hřbitovy zřizovány okolo kostela a nejinak tomu bylo v případě naší katedrály. Stavba gotického dómu, která začala od poloviny 14. století nahrazovat předchozí románskou baziliku, však pozřela i toto pohřebiště a náš kanovník Beneš Krabice z Weitmile, třetí ředitel stavby katedrály, například přesunul hroby pražských biskupů do chórového ochozu nové stavy, kde se nacházejí před hrobem sv. Víta dodnes.
Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.