17. 4. 2025

Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

V krušných letech okupace českých zemí nacistickou Německou říší a v průběhu II. světové války odchází k Pánu velká osobnost naší církve, první československý kardinál, poslední kníže-arcibiskup pražský a někdejší kanovník naší metropolitní kapituly ThDr. JUDr. Karel Kašpar. Výročí jeho smrti si připomínáme dne 21. dubna, zemřel v roce 1941. O měsíc později, o slavnosti svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, budeme slavit 155. výročí jeho narození.

Karel Kašpar spojil své působení s naší katedrálou hned dvakrát. V roce 1907 byl ještě jako mladý kněz ve svých 37 letech jmenován kanovníkem pražské metropolitní kapituly. V této roli svědomitě plnil jedno z poslání naší kapituly, kterým je pomoc pražskému arcibiskupovi při správě diecéze. 10. 8. 1907 se stal konsistorním radou, 8. 10. 1907 zástupcem arcibiskupa v kuratoriu Strakovy akademie a arcibiskupským komisařem na jejích školách, a také pro konvikt studentů v Příbrami; 15. 11. 1907 prosynodálním examinátorem; 23. 11. 1907 arcibiskupským komisařem dívčího gymnázia „Minerva“ v Praze; 17. 6. 1908 komisařem pro dosažení odborné způsobilosti katechetů na občanských školách; 1. 12. 1908 kancléřem arcibiskupské konsistoře; 9. 1. 1909 členem kolegia censorů, 19. 2. 1909 consilia„a Vigilantia“, 22. 1. 1910 komise pro zkoušky z dogmatiky a kanonického práva na české bohoslovecké fakultě. 20. 12. 1910 byl zvolen děkanem pražského kolegia doktorů. Byl ustanoven arcibiskupským komisařem pro 24. 9. 1913 nově založené a Otcům jezuitům svěřené gymnázium v Dejvicích (později v Bubenči). 7. 6. 1916 přijal arcibiskup jeho abdikaci na úřad kancléře. Po těchto 13 let bydlel v kanovnickém domě na adrese Hradčanské náměstí 58/14 v těsném sousedství Arcibiskupského paláce.

V roce 1920 pak na delší čas z Prahy odchází. Byl totiž vysvěcen na biskupa, stal se pomocným biskupem v Hradci Králové a již o rok později byl intronizován jako diecézní biskup královéhradecký. O 10 let později se biskup Karel Kašpar vrací do Prahy, kde je v naší katedrále 15. listopadu 1931 slavnostně intronizován jako 32. arcibiskup pražský. Podle Majestátu Rudolfa II. z roku 1603 byli pražští arcibiskupové povýšeni do knížecího stavu a Karel Kašpar byl poslední, kdo knížecí titul ještě aktivně používal, přestože působil již v období Československé republiky.

Dne 16. prosince 1935 byl jmenován kardinálem s titulárním kostelem San Vitale na pahorku Kvirinál v Římě a obnovil tak spojení úřadu pražského arcibiskupa s kardinálským titulem, který dva jeho předchůdci Paul von Huyn a František Kordač nezískali. Kardinál Kašpar byl velkým odborníkem na kanonické právo a liturgii, napsal mnoho knih a odborných článků, které vycházely v Časopise katolického duchovenstva. V roce 1908 ještě jako kanovník naší kapituly obdržel papežské vyznamenání, čestný kříž Pro Ecclesia et Pontifice.

Velmi významnou událostí v době jeho působení byl velmi úspěšný První celostátní sjezd katolíků československých, který se konal v roce 1935 v Praze a účastnilo se ho na půl milionu katolíků bez rozdílu národnosti. Tato dnes již trochu pozapomenutá událost byla mimořádně velkou a významnou demonstrací jednoty československých katolíků české, německé, slovenské, maďarské, polské i rusínské národnosti a vedl k posílení vztahů Svatého Stolce s Československou republikou, jmenování nového nuncia v ČSR a také k následnému jmenování pražského arcibiskupa Karla Kašpara kardinálem v prosinci téhož roku. Po své smrti byl kardinál Kašpar pochován v arcibiskupské hrobce v dostavěné části naší katedrály.

Na našeho činorodého kanovníka a významného pražského arcibiskupa Karla kardinála Kašpara pamatujeme s vděčností a prosíme našeho Pána, aby ho přijal do svého království!

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: mujRozhlas.cz a Arcibiskupství pražské

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.