Karel Kašpar spojil své působení s naší katedrálou hned dvakrát. V roce 1907 byl ještě jako mladý kněz ve svých 37 letech jmenován kanovníkem pražské metropolitní kapituly. V této roli svědomitě plnil jedno z poslání naší kapituly, kterým je pomoc pražskému arcibiskupovi při správě diecéze. 10. 8. 1907 se stal konsistorním radou, 8. 10. 1907 zástupcem arcibiskupa v kuratoriu Strakovy akademie a arcibiskupským komisařem na jejích školách, a také pro konvikt studentů v Příbrami; 15. 11. 1907 prosynodálním examinátorem; 23. 11. 1907 arcibiskupským komisařem dívčího gymnázia „Minerva“ v Praze; 17. 6. 1908 komisařem pro dosažení odborné způsobilosti katechetů na občanských školách; 1. 12. 1908 kancléřem arcibiskupské konsistoře; 9. 1. 1909 členem kolegia censorů, 19. 2. 1909 consilia„a Vigilantia“, 22. 1. 1910 komise pro zkoušky z dogmatiky a kanonického práva na české bohoslovecké fakultě. 20. 12. 1910 byl zvolen děkanem pražského kolegia doktorů. Byl ustanoven arcibiskupským komisařem pro 24. 9. 1913 nově založené a Otcům jezuitům svěřené gymnázium v Dejvicích (později v Bubenči). 7. 6. 1916 přijal arcibiskup jeho abdikaci na úřad kancléře. Po těchto 13 let bydlel v kanovnickém domě na adrese Hradčanské náměstí 58/14 v těsném sousedství Arcibiskupského paláce.
V roce 1920 pak na delší čas z Prahy odchází. Byl totiž vysvěcen na biskupa, stal se pomocným biskupem v Hradci Králové a již o rok později byl intronizován jako diecézní biskup královéhradecký. O 10 let později se biskup Karel Kašpar vrací do Prahy, kde je v naší katedrále 15. listopadu 1931 slavnostně intronizován jako 32. arcibiskup pražský. Podle Majestátu Rudolfa II. z roku 1603 byli pražští arcibiskupové povýšeni do knížecího stavu a Karel Kašpar byl poslední, kdo knížecí titul ještě aktivně používal, přestože působil již v období Československé republiky.
Dne 16. prosince 1935 byl jmenován kardinálem s titulárním kostelem San Vitale na pahorku Kvirinál v Římě a obnovil tak spojení úřadu pražského arcibiskupa s kardinálským titulem, který dva jeho předchůdci Paul von Huyn a František Kordač nezískali. Kardinál Kašpar byl velkým odborníkem na kanonické právo a liturgii, napsal mnoho knih a odborných článků, které vycházely v Časopise katolického duchovenstva. V roce 1908 ještě jako kanovník naší kapituly obdržel papežské vyznamenání, čestný kříž Pro Ecclesia et Pontifice.
Velmi významnou událostí v době jeho působení byl velmi úspěšný První celostátní sjezd katolíků československých, který se konal v roce 1935 v Praze a účastnilo se ho na půl milionu katolíků bez rozdílu národnosti. Tato dnes již trochu pozapomenutá událost byla mimořádně velkou a významnou demonstrací jednoty československých katolíků české, německé, slovenské, maďarské, polské i rusínské národnosti a vedl k posílení vztahů Svatého Stolce s Československou republikou, jmenování nového nuncia v ČSR a také k následnému jmenování pražského arcibiskupa Karla Kašpara kardinálem v prosinci téhož roku. Po své smrti byl kardinál Kašpar pochován v arcibiskupské hrobce v dostavěné části naší katedrály.
Na našeho činorodého kanovníka a významného pražského arcibiskupa Karla kardinála Kašpara pamatujeme s vděčností a prosíme našeho Pána, aby ho přijal do svého království!
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: mujRozhlas.cz a Arcibiskupství pražské
