Vzácná relikvie Poslední večeře Páně v naší katedrále

Vzácná relikvie Poslední večeře Páně v naší katedrále

Nejvýznamnější evropské katedrály uchovávají ve svých pokladech vzácné a unikátní relikvie, které jsou přímo spojené s utrpením našeho Pána Ježíše Krista. Získávali je pro ně jako ty nejcennější dary zbožní panovníci evropských států; císařové, králové i vládci menších knížectví. Různé větší i menší části Kristova kříže, ať už se jedná o relikvie získané matkou římského císaře Konstantina svatou Helenou v Jeruzalémě, nebo o takzvané relikvie přikládané, nalezneme v řadě chrámů. I naše katedrála uchovává jako ten nejcennější relikviář vůbec vzácný korunovační kříž, ve kterém jsou části Kristova kříže a dalších nástrojů Kristova umučení vložené a český král při své korunovaci tento kříž uctíval.

Konvice s ubrusem ze stolu Páně

 

V některých evropských katedrálách však nalezneme celistvé předměty, které souvisejí s pašijovými událostmi a píše se o nich v evangeliích. Pařížská katedrála Notre Dame tak uchovává Kristovu trnovou korunu, zajímavý osud potkával Longinovo kopí, které prohnalo Kristův bok, ze kterého vytryskla krev a voda a putovalo postupně po více evropských chrámech. V katedrále v Turíně je pro změnu uloženo plátno, do kterého mělo být tělo našeho Pána zavinuto a uloženo do hrobu a do tohoto plátna je vypálen obraz mučeného a ukřižovaného, jehož původ se dosud nepodařilo vědcům definitivně vysvětlit. Naše katedrála pak v době císaře a krále Karla IV. získala jeho zásluhou relikvie v křesťanském světě také naprosto unikátní. Jednou z nich je ubrus z Poslední večeře Páně, pro jehož uložení byla v polovině 14. století zhotovena nádherná křišťálová konvice se zlatou nohou a poklicí. Dnes je obtížné určit přesný původ těchto relikvií a garantovat jejich autenticitu, ačkoliv je dobře představitelné, že si křesťané mohli předávat tyto vzácné předměty z generace na generaci a důsledně je opatrovat až do dnešních dní.

Historii tohoto předmětu, pravděpodobného vzácného němého svědka události, kdy náš Pán Ježíš Kristus večeřel se svými učedníky a ustanovil svátost eucharistie, je dnes velmi obtížné přesně vystopovat. Ve většině dostupných publikací jeho bližší popis chybí. Nejvíce informací o něm nám patrně přináší náš mimořádně činorodý kanovník a děkan, biskup Antonín Podlaha, který ve spolupráci s vyšehradským kanovníkem Eduardem Šittlerem katalogizoval Svatovítský poklad a v letech 1902 – 1903 společně vydali brožuru Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis.

Ubrus z Poslední večeře Páně přivezl do Prahy Tobiáš z Kamenice, posel našeho českého krále Karla Lucemburského, a to ve stejný rok, kdy se tento náš český král stal císařem Svaté říše římské Karlem IV., tedy v roce 1348. Ubrus mu daroval uherský král Ludvík I. Veliký. Na svátek svatého Ondřeje dne 30. listopadu dorazila tato relikvie do Prahy za obrovské slávy a s velikou pompou byla v přítomnosti císaře a krále Karla IV. nesena arcibiskupem Arnoštem z Pardubic na Pražský hrad, doprovázená procesím biskupů, kněží i řeholníků. V naší katedrále byla uložena do již zmíněné křišťálové konvice, okované pozlaceným stříbrem a posázené kamejemi a perlami. Náš císař a král se ještě téhož roku zasadil u papeže Klementa VI., aby byly uděleny odpustky těm, kteří vykonají v den Zeleného čtvrtku pouť k této relikvii.

Dnes už se tento ubrus v konvici nenachází. Vzácné textilie jsou totiž uloženy v depozitářích Pražského hradu a křišťálová konvice z poloviny 14. století je uchovávána ve Svatovítském pokladu a příležitostně bývá vystavována. Fotograf Josef Sudek však ubrus uložený ještě v konvici zachytil na černobílé fotografii.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • V neděli vzpomeneme zvláštním způsobem na Josefa kardinála Berana

    V neděli vzpomeneme zvláštním způsobem na Josefa kardinála Berana

    O 7. neděli velikonoční si připomeneme v katedrále důležité výročí. Uplyne přesně 57 let ode dne, kdy náš Pán k sobě povolal 33. arcibiskupa pražského prof. ThDr. Josefa kardinála Berana, statečného Božího služebníka, který obstál v těch nejtěžších obdobích 20. století a zůstal věrný Hospodinu navzdory nacistické i komunistické perzekuci. K Pánu odešel v době svého vynuceného pobytu v exilu v Římě a jako jedinému Čechovi se mu dostalo té pocty, že byl z rozhodnutí papeže Pavla VI. pochován v papežské kryptě těsném sousedství hrobu svatého Petra. V církvi i mimo ni je právem považován za jednu z nejvýraznějších osobností moderních českých dějin, zejména mezi pronásledovanými oběma totalitními režimy. Zvláštním způsobem však na něj pamatujeme právě v naší katedrále.

  • V katedrále oslavíme slavnost svatého Jana Nepomuckého

    V katedrále oslavíme slavnost svatého Jana Nepomuckého

    Druhou významnou květnovou událostí spojenou přímo s naší katedrálou je slavnost svatého Jana Nepomuckého, jednoho z našich hlavních zemských patronů, mučedníka a světce, který je v naší katedrále zvláštním způsobem uctíván, protože právě v ní se nachází jeho hrob. Oslavy začínáme tradičně vigilií slavenou v předvečer slavnosti, se kterou je spojeno následné procesí na Karlův most, kde se zastavíme u místa, kde bylo tělo umučeného světce hozeno přes zábradlí do Vltavy. Na liturgickou slavnost navážou tradičně Svatojánské slavnosti Navalis. Mše svatá slavená pražským arcibiskupem Mons. Stanislavem Přibylem začíná už v 17:30. V den slavnosti pak bude v katedrále sloužena mše svatá u hrobu svatého Jana v 7:00 a v 18:00, tyto mše budou slavit naši kanovníci Dr. Radek Tichý a Mons. Milan Hanuš.

  • Výročí posvěcení katedrály oslavíme s novým pražským arcibiskupem

    Výročí posvěcení katedrály oslavíme s novým pražským arcibiskupem

    Měsíc květen přináší do naší katedrály zvláště bohatý liturgický program. Vrcholí v něm velikonoční doba, ovšem v polovině měsíce slavíme hned dvě slavnosti, které jsou s pražským chrámem svatého Víta přímo spojené. První z nich připadá na 12. května, kdy si připomeneme 97. výročí ode dne, kdy tehdejší děkan metropolitní kapituly a světící biskup, Msgre. ThDr. Jan Nepomuk Sedlák, dokončenou stavbu velechrámu posvětil. Stejně jako jiné kostely tak slaví i naše katedrála své posvícení. Při tom letošním bude hlavním celebrantem večerní liturgie poprvé nový pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl. Tato mše svatá slavená od 18:00 bude také první mší nového arcibiskupa v jeho katedrále od chvíle, kdy zde byl slavnostně uveden do úřadu.

    Pozornému čtenáři jistě neunikne několik zvláštností spojených s touto událostí. Jak to, že byla katedrála posvěcena teprve před 97 lety? A proč byla posvěcena zrovna 12. května?

  • Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Dne 10. dubna pamatuje naše metropolitní kapitula na svého kanovníka a probošta Daniela Josefa Mayera z Mayernu, který se v roce 1732 stal 19. arcibiskupem pražským. V nejvyšším církevním úřadu v našich zemích však setrval pouze jeden rok, protože hned následujícího roku ve věku 77 let zemřel. Přesto se však už jako kanovník metropolitní kapituly významným způsobem podílel na řízení pražské arcidiecéze. Téměř třicet let totiž působil jako generální vikář pražských arcibiskupů Jana Josefa Breunera a Františka Ferdinanda z Khünburgu. Od roku 1711 byl také tajným radou císaře a krále Karla VI., otce naší jediné vládnoucí královny Marie Terezie.

  • Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

    Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

    Ve Svatém týdnu vrcholí čtyřicetidenní období půstu, se kterým se zejména v jeho závěrečné fázi pojí rozjímání o Kristově utrpení a vykupitelské smrti na kříži. Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, kdy byl vítán zástupy jako král a který prožíváme o Květné neděli, otevírá poslední týden Jeho pozemského působení před ukřižováním a slavným vzkříšením.

  • Popeleční středou vstupujeme do postní doby

    Popeleční středou vstupujeme do postní doby

    Ve středu 18. února zahájíme v katedrále při ranní i mimořádné večerní mši svaté slavené pražským arcibiskupem další část liturgického roku. Podobně jako doba adventní to bude doba příprav a očekávání, předcházející slavení největších slavností v liturgickém roce a bude tedy zahalená ve fialové barvě. A podobně, jako jsme 40 dní po Narození Páně slavili svátek Uvedení Páně do chrámu a po čtyřicet dní jsme v katedrále i v jiných chrámech mohli přicházet k jesličkám, čeká nás opět čtyřicetidenní období. Latinsky ho také nazýváme „Tempus quadragesimae“ či jednoslovně „Quadragesima.“ Východní křesťané pro něj používají jméno „Svatá čtyřicátnice.“ Jedná se však tentokrát o dobu ztišení a odříkání.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení