10. 4. 2025

Vzácná relikvie Poslední večeře Páně v naší katedrále

Nejvýznamnější evropské katedrály uchovávají ve svých pokladech vzácné a unikátní relikvie, které jsou přímo spojené s utrpením našeho Pána Ježíše Krista. Získávali je pro ně jako ty nejcennější dary zbožní panovníci evropských států; císařové, králové i vládci menších knížectví. Různé větší i menší části Kristova kříže, ať už se jedná o relikvie získané matkou římského císaře Konstantina svatou Helenou v Jeruzalémě, nebo o takzvané relikvie přikládané, nalezneme v řadě chrámů. I naše katedrála uchovává jako ten nejcennější relikviář vůbec vzácný korunovační kříž, ve kterém jsou části Kristova kříže a dalších nástrojů Kristova umučení vložené a český král při své korunovaci tento kříž uctíval.

Konvice s ubrusem ze stolu Páně

V některých evropských katedrálách však nalezneme celistvé předměty, které souvisejí s pašijovými událostmi a píše se o nich v evangeliích. Pařížská katedrála Notre Dame tak uchovává Kristovu trnovou korunu, zajímavý osud potkával Longinovo kopí, které prohnalo Kristův bok, ze kterého vytryskla krev a voda a putovalo postupně po více evropských chrámech. V katedrále v Turíně je pro změnu uloženo plátno, do kterého mělo být tělo našeho Pána zavinuto a uloženo do hrobu a do tohoto plátna je vypálen obraz mučeného a ukřižovaného, jehož původ se dosud nepodařilo vědcům definitivně vysvětlit. Naše katedrála pak v době císaře a krále Karla IV. získala jeho zásluhou relikvie v křesťanském světě také naprosto unikátní. Jednou z nich je ubrus z Poslední večeře Páně, pro jehož uložení byla v polovině 14. století zhotovena nádherná křišťálová konvice se zlatou nohou a poklicí. Dnes je obtížné určit přesný původ těchto relikvií a garantovat jejich autenticitu, ačkoliv je dobře představitelné, že si křesťané mohli předávat tyto vzácné předměty z generace na generaci a důsledně je opatrovat až do dnešních dní.

Historii tohoto předmětu, pravděpodobného vzácného němého svědka události, kdy náš Pán Ježíš Kristus večeřel se svými učedníky a ustanovil svátost eucharistie, je dnes velmi obtížné přesně vystopovat. Ve většině dostupných publikací jeho bližší popis chybí. Nejvíce informací o něm nám patrně přináší náš mimořádně činorodý kanovník a děkan, biskup Antonín Podlaha, který ve spolupráci s vyšehradským kanovníkem Eduardem Šittlerem katalogizoval Svatovítský poklad a v letech 1902 – 1903 společně vydali brožuru Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis.

Ubrus z Poslední večeře Páně přivezl do Prahy Tobiáš z Kamenice, posel našeho českého krále Karla Lucemburského, a to ve stejný rok, kdy se tento náš český král stal císařem Svaté říše římské Karlem IV., tedy v roce 1348. Ubrus mu daroval uherský král Ludvík I. Veliký. Na svátek svatého Ondřeje dne 30. listopadu dorazila tato relikvie do Prahy za obrovské slávy a s velikou pompou byla v přítomnosti císaře a krále Karla IV. nesena arcibiskupem Arnoštem z Pardubic na Pražský hrad, doprovázená procesím biskupů, kněží i řeholníků. V naší katedrále byla uložena do již zmíněné křišťálové konvice, okované pozlaceným stříbrem a posázené kamejemi a perlami. Náš císař a král se ještě téhož roku zasadil u papeže Klementa VI., aby byly uděleny odpustky těm, kteří vykonají v den Zeleného čtvrtku pouť k této relikvii.

Dnes už se tento ubrus v konvici nenachází. Vzácné textilie jsou totiž uloženy v depozitářích Pražského hradu a křišťálová konvice z poloviny 14. století je uchovávána ve Svatovítském pokladu a příležitostně bývá vystavována. Fotograf Josef Sudek však ubrus uložený ještě v konvici zachytil na černobílé fotografii.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.