Vzácná relikvie Poslední večeře Páně v naší katedrále

Vzácná relikvie Poslední večeře Páně v naší katedrále

Nejvýznamnější evropské katedrály uchovávají ve svých pokladech vzácné a unikátní relikvie, které jsou přímo spojené s utrpením našeho Pána Ježíše Krista. Získávali je pro ně jako ty nejcennější dary zbožní panovníci evropských států; císařové, králové i vládci menších knížectví. Různé větší i menší části Kristova kříže, ať už se jedná o relikvie získané matkou římského císaře Konstantina svatou Helenou v Jeruzalémě, nebo o takzvané relikvie přikládané, nalezneme v řadě chrámů. I naše katedrála uchovává jako ten nejcennější relikviář vůbec vzácný korunovační kříž, ve kterém jsou části Kristova kříže a dalších nástrojů Kristova umučení vložené a český král při své korunovaci tento kříž uctíval.

Konvice s ubrusem ze stolu Páně

 

V některých evropských katedrálách však nalezneme celistvé předměty, které souvisejí s pašijovými událostmi a píše se o nich v evangeliích. Pařížská katedrála Notre Dame tak uchovává Kristovu trnovou korunu, zajímavý osud potkával Longinovo kopí, které prohnalo Kristův bok, ze kterého vytryskla krev a voda a putovalo postupně po více evropských chrámech. V katedrále v Turíně je pro změnu uloženo plátno, do kterého mělo být tělo našeho Pána zavinuto a uloženo do hrobu a do tohoto plátna je vypálen obraz mučeného a ukřižovaného, jehož původ se dosud nepodařilo vědcům definitivně vysvětlit. Naše katedrála pak v době císaře a krále Karla IV. získala jeho zásluhou relikvie v křesťanském světě také naprosto unikátní. Jednou z nich je ubrus z Poslední večeře Páně, pro jehož uložení byla v polovině 14. století zhotovena nádherná křišťálová konvice se zlatou nohou a poklicí. Dnes je obtížné určit přesný původ těchto relikvií a garantovat jejich autenticitu, ačkoliv je dobře představitelné, že si křesťané mohli předávat tyto vzácné předměty z generace na generaci a důsledně je opatrovat až do dnešních dní.

Historii tohoto předmětu, pravděpodobného vzácného němého svědka události, kdy náš Pán Ježíš Kristus večeřel se svými učedníky a ustanovil svátost eucharistie, je dnes velmi obtížné přesně vystopovat. Ve většině dostupných publikací jeho bližší popis chybí. Nejvíce informací o něm nám patrně přináší náš mimořádně činorodý kanovník a děkan, biskup Antonín Podlaha, který ve spolupráci s vyšehradským kanovníkem Eduardem Šittlerem katalogizoval Svatovítský poklad a v letech 1902 – 1903 společně vydali brožuru Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis.

Ubrus z Poslední večeře Páně přivezl do Prahy Tobiáš z Kamenice, posel našeho českého krále Karla Lucemburského, a to ve stejný rok, kdy se tento náš český král stal císařem Svaté říše římské Karlem IV., tedy v roce 1348. Ubrus mu daroval uherský král Ludvík I. Veliký. Na svátek svatého Ondřeje dne 30. listopadu dorazila tato relikvie do Prahy za obrovské slávy a s velikou pompou byla v přítomnosti císaře a krále Karla IV. nesena arcibiskupem Arnoštem z Pardubic na Pražský hrad, doprovázená procesím biskupů, kněží i řeholníků. V naší katedrále byla uložena do již zmíněné křišťálové konvice, okované pozlaceným stříbrem a posázené kamejemi a perlami. Náš císař a král se ještě téhož roku zasadil u papeže Klementa VI., aby byly uděleny odpustky těm, kteří vykonají v den Zeleného čtvrtku pouť k této relikvii.

Dnes už se tento ubrus v konvici nenachází. Vzácné textilie jsou totiž uloženy v depozitářích Pražského hradu a křišťálová konvice z poloviny 14. století je uchovávána ve Svatovítském pokladu a příležitostně bývá vystavována. Fotograf Josef Sudek však ubrus uložený ještě v konvici zachytil na černobílé fotografii.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

    Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

    Naše chrámy se o Vánocích stávají cílem poutníků, kteří si přicházejí prohlédnout vystavené jesličky. Líbeznou scénu zobrazující Narození Páně, kdy Panna Maria a svatý Josef chovají děťátko, kterému se přicházejí poklonit pastýři, nalezneme prakticky v každém kostele. I v naší katedrále budeme mít opět možnost obdivovat její překrásný betlém zhotovený v I. polovině 20. století Václavem Andresem, který byl v posledních dvou letech péčí metropolitní kapituly zrestaurován a instalován do prostředí inspirovaného architekturou Svaté země. Byla by však škoda zapomenout na další umělecká díla s vánoční tematikou, kterých je v katedrále značné množství.

  • Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

    Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

    Oslavy narození našeho Pána Ježíše Krista jsou pro mnoho obyvatel Prahy i poutnice a poutníky často velkým lákadlem, proč do promrzlé katedrály na sklonku prosince přijít. Jako vždy nabídne vyzdobená katedrála nejen půlnoční mši svatou s naším arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem, ale i setkání u jesliček, zakončení Jubilejního roku nebo uvítání nového kalendářního roku.

  • Nový probošt metropolitní kapituly se v katedrále ujme svého úřadu 8. prosince

    Nový probošt metropolitní kapituly se v katedrále ujme svého úřadu 8. prosince

    V jubilejním roce 2025 zažila Kristova církev zde na zemi hned několik zásadních očekávaných i neočekávaných změn. Na začátku velikonočního oktávu Pán povolal z tohoto světa našeho papeže Františka a následné konkláve zvolilo jeho nástupcem J. Em. Roberta kardinála Prevosta, který přijal jméno Lev XIV. V listopadu pak po krátké nemoci následoval papeže Františka na věčnost náš emeritní arcibiskup J. Em. Dominik kardinál Duka OP, plánovaně pak očekáváme výběr nástupce našeho současného arcibiskupa Jana. Nový arcibiskup byl v letošním roce papežem jmenován ve Vídni. A změna nastala také v čele naší metropolitní kapituly. Náš dlouholetý probošt a světící biskup pražský Mons. Václav Malý dosáhl v září kanonického věku 75 let a v souladu s kanonickým právem rezignoval na svůj úřad. Stal se tak emeritním kanovníkem, a protože byl ke dni své rezignace také služebně nejstarším členem metropolitní kapituly, uvolnil tím zároveň místo preláta arcijáhna. Tím se stal nově Mons. ThDr. Michael Slavík, který je kanovníkem již úctyhodných 24 let. Do svého čela pak pražská metropolitní kapitula zvolila současného generálního vikáře pražské arcidiecéze, titulárního biskupa butrintského, pomocného biskupa pražského a svého kanovníka-seniora Mons. ThLic. Ing. Zdenka Wasserbauera, Th.D. Ten se úřadu probošta kapituly ujme v naší katedrále při slavnostní večerní liturgii o slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie dne 8. prosince.

  • Svatý Ondřej letos otevře bránu adventu

    Svatý Ondřej letos otevře bránu adventu

    Obvykle slavíme dne 30. listopadu svátek svatého apoštola Ondřeje, bratra svatého apoštola Petra. V letošním roce však jeho svátek ustoupí neděli, na kterou připadá. V liturgii má totiž Den Páně přednost před svátky svatých a v tomto případě se bude dokonce o 1. neděli adventní, začátek liturgického roku. Svatý Ondřej tak letos doslova naplní úsloví, že otevírá brány adventu.

  • Slavností Ježíše Krista Krále zakončíme liturgický rok

    Slavností Ježíše Krista Krále zakončíme liturgický rok

    Na poslední neděli liturgického roku tradičně připadá slavnost Ježíše Krista Krále, která celý roční cyklus oslavující a zpřítomňující důležité události z dějin spásy logicky završuje. Kristus, náš vykupitel a vítěz nad smrtí, Alfa i Omega, počátek i konec, Pán všech věků, který vládne dějinám, jehož je království i moc i sláva po všechny věky věků – právě těmito slovy, které oslavují Krista jako vítězného krále, kněz doprovází již žehnání velikonoční svíce o slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. Poté, co Kristus vstoupil do nebe, na jeho apoštoly sestoupil Duch Svatý a jak píše svatý Pavel v listu Židům, „Kristus se pak navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož.“ Právě slavností Kristova královského majestátu pak na konci listopadu liturgický rok vyvrcholí.

  • Requiem za našeho arcibiskupa Dominika

    Requiem za našeho arcibiskupa Dominika

    „Tobě přísluší chvála, Bože, na Sionu! A Tobě se splní slib v Jeruzalémě! Vyslyš modlitbu mou, k Tobě všeliké tělo přichází.“

    Vznešená hudba našeho světoznámého skladatele, mimořádně talentovaného a přitom pokorného a zbožného muže, který každé své dílo zakončoval slovy „Bohu díky!“ bude znít v sobotu v naší katedrále při rozloučení se zesnulým arcibiskupem Dominikem kardinálem Dukou. Ten měl dílo Antonína Dvořáka v oblibě a není divu. Dvořák byl velmi inspirující osobnost svým životem i dílem. Requiem b moll zkomponoval v roce 1890. Zhudebnil však latinský text, který je sám o sobě ještě mnohem starší, vyvíjel se po staletí a jeho dnešní podoba je z 16. století. Requiem zaznívá při mších svatých za zemřelé císaře a krále, biskupy i kněze, stejně jako za laiky všech stavů, bez ohledu na jejich věk a společenské postavení.     

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení