Zvěstování Páně oslavíme v katedrále v úterý 25. března

Zvěstování Páně oslavíme v katedrále v úterý 25. března

V průběhu liturgického roku opakovaně prožíváme a oslavujeme nejvýznamnější události v dějinách spásy. Od očekávání příchodu Krista na svět přes jeho narození, klanění Tří Králů a křest, veřejné působení, slavný vjezd do Jeruzaléma, Poslední večeři, odsouzení, ukřižování, a smrt až po jeho zmrtvýchvstání, nanebevstoupení a seslání Ducha Svatého. Události, které se odehrály dle tradice v rozmezí 33 let a ve skutečnosti možná ještě o něco více, neboť Kristus byl dle některých pramenů ukřižován až ve svých 40 letech, si připomeneme vždy během cyklu, který trvá pouhý jeden rok.

Zvláště významné události pak liturgický rok chce připomenout autenticky v reálném čase. Prožíváme tak čtyřicetidenní období od slavnosti Narození Páně po svátek Uvedení Páně do chrámu, čtyřicet dní postní doby odpovídající čtyřicetidennímu půstu Pána Ježíše na poušti, tři dny od Jeho smrti na kříži do slavného vzkříšení a dalších čtyřicet dní, kdy se Kristus zjevoval svým učedníkům, než vstoupil do nebe. Stejně tak událost, kdy archanděl Gabriel navštívil Pannu Marii a oznámil jí, že počne z Ducha Svatého, je v dějinách spásy natolik významná, že ji liturgický rok opět zařazuje do reálného času přesně 9 měsíců před slavnost Narození Páně, tedy na 25. března. Ačkoliv adventní doba trvá čtyři neděle, tato první předzvěst nadcházejících Vánoc tak případně ještě hluboko do předcházejícího církevního roku, obvykle ještě do průběhu postní doby. Postní doba, spojená s přípravou na velikonoční události, je tak náhle přerušena touto v zásadě adventní slavností týkající se již dalšího roku, při které obvykle v našich chrámech skutečně zpíváme adventní písně a stejně jako při Narození Páně poklekáme při vyznání víry, když říkáme „skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.“ Během liturgického roku však máme takových svátků s časovou vazbou na příští Vánoce více. Dne 31. května slavíme Navštívení Panny Marie, která se setkává s příbuznou Alžbětou, matkou Jana Křtitele. Narození Jana Křtitele pak slavíme 24. června, šest měsíců před slavností Narození Páně, neboť Jan Křtitel byl o šest měsíců starší.

Slavnost Zvěstování Páně je také svým obsahem vánoční slavnosti Narození Páně dost podobná. Připomíná skutečnost, že Bůh se stal člověkem, sestoupil mezi nás hříšníky, aby na sebe vzal naše hříchy, obětoval sám sebe a svou smrtí na kříži a slavným vzkříšením nás vykoupil pro život věčný.

Zobrazení události, kdy archanděl Gabriel navštívil Pannu Marii, bychom našli v katedrále více. Patrně nejznámější je na našem největším zvonu Zikmund, který byl odlit Tomášem Jarošem v roce 1548 po velkém požáru Prahy, kterému padly za oběť i všechny naše původní zvony. Velká plastika zhotovená podle obrazu Albrechta Dürera je umístěna na jižní straně zvonu. Pod ní je pak umístěna tabulka označující zhotovitele zvonu: THOMAS JAROS BRVUNENSIS AVXILIO DIVINO ME FVDIT“ (=“Tomáš Jaroš z Brna s pomocí Boží mě zhotovil.“). O zvonu Zikmund jsme vám již přinesli samostatný článek.

Další plastiku zobrazující událost Zvěstování Páně můžeme vidět v kapli Navštívení Panny Marie zvané také Císařská kaple za hlavním oltářem. Oltář v této kapli pochází až z roku 1903, oltářní retábl byl vyhotoven řezbářem Václavem Mrázem z lipového dřeva, sochy a reliéfy pak vyhotovil Jan Kastner a polychromoval je známý český malíř Jakub Schikaneder.  

Mši svatou o slavnosti Zvěstování Páně oslavíme v katedrále v 7:00 v Chórové kapli a následně v 18:00 u hlavního oltáře.

 

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Informace o pohřebním triduu Dominika kardinála Duky

    Informace o pohřebním triduu Dominika kardinála Duky

    Přinášíme informace o výstavu těla, mši svaté i pohřebních obřadech nad Dominikem kardinálem Dukou, který zesnul v úterý 4. listopadu ve tři hodiny ráno. Nechť mu dá Bůh účast  na svých zaslíbeních. 

  • Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

    Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

    Na konci září přijal papež Lev XIV. rezignaci Mons. Václava Malého na úřad pomocného biskupa pražského. Otec Malý se zároveň rozhodl rezignovat na funkci probošta Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze. Novým proboštem byl zvolen Mons. Zdenek Wasserbauer, pomocný biskup pražský a kanovník Metropolitní kapituly. Jeho volba byla potvrzena i arcibiskupem pražským Mons. Janem Graubnerem.  

  • Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

    Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

    Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.

  • Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

    Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

    Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.

  • Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

    Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

    Liturgický rok se blíží ke svému závěru a jeho poslední měsíc je tradičně spojen s Památkou všech věrných zemřelých, která v liturgickém kalendáři připadá na 2. listopadu. Návštěvy hřbitovů a hrobů našich blízkých se však obvykle protáhnou i na další dny a týdny, které na tento den navazují a vžil se pro ně lidový název dušičkové období. Nezřídka byly hřbitovy zřizovány okolo kostela a nejinak tomu bylo v případě naší katedrály. Stavba gotického dómu, která začala od poloviny 14. století nahrazovat předchozí románskou baziliku, však pozřela i toto pohřebiště a náš kanovník Beneš Krabice z Weitmile, třetí ředitel stavby katedrály, například přesunul hroby pražských biskupů do chórového ochozu nové stavy, kde se nacházejí před hrobem sv. Víta dodnes.

  • Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.  

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení