20. 3. 2025

Zvěstování Páně oslavíme v katedrále v úterý 25. března

V průběhu liturgického roku opakovaně prožíváme a oslavujeme nejvýznamnější události v dějinách spásy. Od očekávání příchodu Krista na svět přes jeho narození, klanění Tří Králů a křest, veřejné působení, slavný vjezd do Jeruzaléma, Poslední večeři, odsouzení, ukřižování, a smrt až po jeho zmrtvýchvstání, nanebevstoupení a seslání Ducha Svatého. Události, které se odehrály dle tradice v rozmezí 33 let a ve skutečnosti možná ještě o něco více, neboť Kristus byl dle některých pramenů ukřižován až ve svých 40 letech, si připomeneme vždy během cyklu, který trvá pouhý jeden rok.

Zvláště významné události pak liturgický rok chce připomenout autenticky v reálném čase. Prožíváme tak čtyřicetidenní období od slavnosti Narození Páně po svátek Uvedení Páně do chrámu, čtyřicet dní postní doby odpovídající čtyřicetidennímu půstu Pána Ježíše na poušti, tři dny od Jeho smrti na kříži do slavného vzkříšení a dalších čtyřicet dní, kdy se Kristus zjevoval svým učedníkům, než vstoupil do nebe. Stejně tak událost, kdy archanděl Gabriel navštívil Pannu Marii a oznámil jí, že počne z Ducha Svatého, je v dějinách spásy natolik významná, že ji liturgický rok opět zařazuje do reálného času přesně 9 měsíců před slavnost Narození Páně, tedy na 25. března. Ačkoliv adventní doba trvá čtyři neděle, tato první předzvěst nadcházejících Vánoc tak případně ještě hluboko do předcházejícího církevního roku, obvykle ještě do průběhu postní doby. Postní doba, spojená s přípravou na velikonoční události, je tak náhle přerušena touto v zásadě adventní slavností týkající se již dalšího roku, při které obvykle v našich chrámech skutečně zpíváme adventní písně a stejně jako při Narození Páně poklekáme při vyznání víry, když říkáme „skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.“ Během liturgického roku však máme takových svátků s časovou vazbou na příští Vánoce více. Dne 31. května slavíme Navštívení Panny Marie, která se setkává s příbuznou Alžbětou, matkou Jana Křtitele. Narození Jana Křtitele pak slavíme 24. června, šest měsíců před slavností Narození Páně, neboť Jan Křtitel byl o šest měsíců starší.

Slavnost Zvěstování Páně je také svým obsahem vánoční slavnosti Narození Páně dost podobná. Připomíná skutečnost, že Bůh se stal člověkem, sestoupil mezi nás hříšníky, aby na sebe vzal naše hříchy, obětoval sám sebe a svou smrtí na kříži a slavným vzkříšením nás vykoupil pro život věčný.

Zobrazení události, kdy archanděl Gabriel navštívil Pannu Marii, bychom našli v katedrále více. Patrně nejznámější je na našem největším zvonu Zikmund, který byl odlit Tomášem Jarošem v roce 1548 po velkém požáru Prahy, kterému padly za oběť i všechny naše původní zvony. Velká plastika zhotovená podle obrazu Albrechta Dürera je umístěna na jižní straně zvonu. Pod ní je pak umístěna tabulka označující zhotovitele zvonu: THOMAS JAROS BRVUNENSIS AVXILIO DIVINO ME FVDIT“ (=“Tomáš Jaroš z Brna s pomocí Boží mě zhotovil.“). O zvonu Zikmund jsme vám již přinesli samostatný článek.

Další plastiku zobrazující událost Zvěstování Páně můžeme vidět v kapli Navštívení Panny Marie zvané také Císařská kaple za hlavním oltářem. Oltář v této kapli pochází až z roku 1903, oltářní retábl byl vyhotoven řezbářem Václavem Mrázem z lipového dřeva, sochy a reliéfy pak vyhotovil Jan Kastner a polychromoval je známý český malíř Jakub Schikaneder.

Mši svatou o slavnosti Zvěstování Páně oslavíme v katedrále v 7:00 v Chórové kapli a následně v 18:00 u hlavního oltáře.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

3. 11. 2026

V říjnu začal v katedrále nový liturgický cyklus svatovítských hudebních nešpor. Má za cíl propojit hudební projev s bohoslužbou slova. Prvotní nápad vzešel od našeho hudebního ředitele pana Ondřeje Valenty. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek, které poodhalují, co nás vedlo k provedení nového pravidelného liturgického cyklu.
Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.