Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

V seriálu článků o katedrále a pražském pobytu panovníků ve výslužbě jsme vzpomenuli na několik osobností královské krve, které přišly o trůn prožily na Pražském hradě závěr svého života. Zatímco našeho císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého sesadil z trůnu revoluční rok 1848, parmská vévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská a francouzský král Karel X. Bourbonský přišli na Pražský hrad v důsledku revolučních událostí ve Francii. Velká francouzská revoluce a následné tažení Napoleona Bonaparte do Itálie vyhnaly z Parmy naši královskou princeznu Marii Amálii, pozdější Červencová revoluce v roce 1830 pak sesadila z francouzského trůnu Karla X., švagra její popravené sestry, francouzské královny Marie Antoinetty. Oba prožili na Pražském hradě několik let a na oba nám zůstaly v naší katedrále památky. Velká francouzská revoluce, která devastovala sakrální památky ve Francii i na územích okupovaných francouzskou republikánskou armádou, však do naší katedrály poslala ještě jeden zajímavý artefakt, jehož cesta do Prahy je dodnes zahalená tajemstvím a jako zázrakem unikl zkáze. Jedná se o nádherný relikviář, který je součástí Svatovítského pokladu a jeho kopii můžeme vidět na retáblu oltáře v kapli svaté Anny. Podle místa jeho původu ho nazýváme Trevírským plenářem.

Tento starobylý deskový relikviář je zhotoven z dubového dřeva, pobitého zlatým a pozlaceným stříbrným plechem, posázený je drahými kameny a křišťálovými čočkami, pod nimiž jsou uloženy relikvie. Jde o nádhernou ukázku porýnského zlatnictví románské až raně gotické doby. Plenář slouží k uchování relikvií, mj. ostatků Svatého Kříže. V jeho středu jsou umístěny tři plastiky: Kristus na kříži, Panna Maria a svatý Jan. 

 

Replika plenáře zasazená do oltáře sv. Anny

 

Plenář byl dle údajů na něm vyhotoven již v roce 1266 pro benediktinské opatství při kostele sv. Martina z Tours v Trevíru, sídelním městě arcibiskupa – říšského kurfiřta, kde byl po staletí uctíván až do konce 18. století. Jeho dramatický příběh se začíná psát právě s vypuknutím výše uvedené Velké francouzské revoluce, která vedle svržení a popravy krále Ludvíka XVI. a královny Marie Antoinetty a následného teroru na francouzském území rozpoutala násilí i za hranicemi Francie. Trevír byl 9. srpna 1794 obsazen francouzskou revoluční armádou a levý břeh Rýna byl připojen k území Francouzské republiky. Trevírský klášter benediktinů byl posléze v roce 1802 zrušen, zbývající duchovní penzionováni, kostel sv. Martina a část kláštera byly zbořeny, inventář rozchvácen. O vzácném plenáři od té doby nevíme nic až do doby, kdy ho v jednom pražském vetešnictví objevil jeden z členů hraběcí rodiny Nostic – Rieneck a rozhodl se ho zakoupit. Jeho cesta z Trevíru do Prahy a osudy během ní zůstávají dodnes záhadou.

 

Kaple sv. Anny

 

Nosticové plenář v roce 1846 umístili do své rodové kaple v naší katedrále, kterou byla starobylá arrasovská kaple sv. Anny v chórovém ochozu v sousedství Staré sakristie. Tam si ho všiml svatovítský kanovník Václav Michal Pešina z Čechorodu a požádal rodinu Nosticů, aby plenář věnovala právě katedrále, o jejíž dostavbu a zvelebení se významným způsobem zasloužil. Od té doby je součástí našeho chrámového pokladu. V roce 1870 byl v kapli sv. Anny umístěn do nového novogotického oltáře, kde setrval nepřetržitě až do 50. let 20. století. Pak byl z oltáře střídavě vyjímán a znovu osazován. Dnes je originál plenáře uložen v Hilbertově klenotnici v nové části katedrály a od roku 1998 je v retáblu oltáře v kapli sv. Anny vložena jeho přesná kopie. Tuto kopii můžete zahlédnout pouze z většího odstupu od mřížky v chórovém ochozu. Podívejte se proto na detailnější fotografii této v oltáři vložené kopie, kde můžete obdivovat precizní zlatnické zpracování, výzdobu v podobě smaragdů, safírů, rubínů, topazů, ametystů a karneol, byzantské gemy a již zmíněné křišťálové čočky s relikviemi. Originál plenáře bývá k vidění při mimořádných výstavách Svatovítského pokladu.

                                                                                                                 Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.

  • Putování po katedrále 2025/2026

    Putování po katedrále 2025/2026

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která je ve správě Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. Cyklus pokračuje v aktualizované podobě i nadále. 

  • DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

    DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

    Z technických důvodů byla Metropolitní kapitula nucena přistoupit ke zřízení nové facebookové stránky katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Změna byla vynucena nemožností vyřešení externích problémů se správou účtu staré stránky. Stará stránka bude v červenci postupně převedena na novou a na začátku srpna 2025 zcela zrušena. Novou stránku najdete pod tímto odkazem. Budeme rádi, když nám zůstanete věrní i na ní. 

  • Nedokončená galerie králů na pražské katedrále

    Nedokončená galerie králů na pražské katedrále

    Pozorný návštěvník při pohledu na vnější opěrný systém západní části naší katedrály nemůže přehlédnout zvláštní kamenné baldachýny na velmi subtilních sloupech, které se vyskytují také kolem Velké jižní věže. Až na dvě výjimky zůstaly všechny neobsazené. Pouze na Mockerově západním průčelí jsou pod těmito baldachýny umístěny sochy císaře a krále Karla IV. a prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. K čemu tedy slouží ty ostatní? I pod nimi měly stát sochy, které již nebyly dokončeny. S koncem monarchie a pádem habsbursko-lotrinské dynastie v roce 1918 totiž tyto baldachýny definitivně ztratily svůj smysl. Mělo se totiž jednat o galerii králů, podobnou té, která zdobí západní průčelí katedrály Notre-Dame v Paříži.

  • Unikátní privilegia pražské katedrály a její kapituly

    Unikátní privilegia pražské katedrály a její kapituly

    Tisícileté dějiny naší katedrály jsou plné zvratů, období úspěšného budování a opětovného ničení. Její dnešní podoba je výsledkem mnoha dostaveb, úprav a oprav, již neodpovídá původním středověkým plánům a zejména její mobiliář pochází z různých období, neboť ten původní byl průběžně rozebírán, ničen a znovu doplňován. Těžký život naší katedrály jí však přinesl také četné zvláštnosti a paradoxně také i řadu unikátních privilegií, udělených samotným papežem, když katedrála a její kapitula tyto těžké doby přečkaly. O některých z nich vám přinášíme tento článek.

  • Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

    Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

    V pátek dne 27. června uplyne 90 let od chvíle, kdy naše katedrála hostila ve své době naprosto přelomovou a dnes bohužel již téměř zapomenutou událost, jejíž skutečný význam zůstává zejména s ohledem na následující vývoj československých dějin nedoceněn. Předcházelo jí půlhodinové vyzvánění zvonů všech kostelů v Československu, když v 18 hodin do pražské katedrály vstoupil pařížský arcibiskup Jean kardinál Verdier, papežský legát zastupující papeže Pia XI. na Prvním celostátním sjezdu katolíků československých. Ten zde pronesl zahajovací proslov a pražský arcibiskup Karel Kašpar přečetl v šesti jazycích národů československého státu pověřovací bulu papeže a jeho požehnání.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení